Povalují se vám doma hromádky nepřečtených knih? Pak by vás mělo zajímat slovo „tsundoku“
Publikováno: 11.3.2019
Ačkoliv mám opravdu hodně knih, přibývá mi doma pravidelně každý měsíc několik nových kousků. Většinou jsem přesvědčena, že tyto tituly opravdu nutně potřebuji a že je co nevidět přečtu, ale ruku na srdce, to se stane málokdy. Nové knížky většinou položím vedle postele, na pracovní stůl nebo ke gauči, nakonec ale po pár týdnech přistanou v knihovně bez toho, aniž bych je vůbec otevřela. Naštěstí nejsem sama. Touha kupovat si více knih, než je možné přečíst, je už natolik rozšířeným fenoménem, že si zasloužila vlastní japonské jméno: „tsundoku“.

 

 

  • Někteří lidé si kupují knihy, i když mají doma velké zásoby těch, které ještě nepřečetli

  • Jsou-li pro vás knihy od začátku pouze sběratelskou záležitostí, pak na vás lépe pasuje slovo „bibliomanie“

  • Pokud si však kupujte knihy se záměrem přečíst je a nakonec tak neuděláte, pak vás nejlépe vystihuje japonské slovíčko „tsundoku“

 

Tsundoku doslova znamená hromádku knih, kombinuje však několik japonských slov dohromady: „tsunde“ znamená hromadit, „oku“ se dá přeložit jako dočasné odložení a „doku“ vyjadřuje čtení. Podle spisovatele Moriho Senza se toto slovo poprvé objevilo roku 1879 a to v textu vyprávějícím o učiteli, který měl hodně knih, ale nečetl je.

Ačkoliv by na tsundoku mohlo být nahlíženo jako na podivnou úchylku, zdá se, že knihy mají v kategorii nutkavého nakupování výjimečné postavení. Ve srovnání s nákupy elektroniky, kosmetiky či oblečení přinášejí totiž jiný typ uspokojení a navíc žít v obklopení knih znamená pro lidi pocit určitého komfortu, jistoty a domova. A tak se zdá, že nám nákupy knih, jakožto „potravy naší duše“, budou prozatím promíjeny.

Těm, kteří se v tsundoku poznali, pak zbývají dvě možnosti:

  1. Projít svou knižní sbírku a darovat část těch nejméně zajímavých knih čtenářům, kteří si je na rozdíl od vás vychutnají.
  2. Pokud váš problém s tsundoku spočívá spíše v tom, že máte v domácnosti několik chaotických knižních hromádek, pak je načase si knižní sbírku lépe zorganizovat – například koupí nové knihovny s dostatkem polic, kam povalující se knížky uklidíte.

Pozor, pojem tsundoku bývá často zaměňován s bibliomanií, podstatný rozdíl je však v tom, že bibliomanie je posedlost sbíráním knížek, kdežto u tsundoku jsme na začátku skálopevně přesvědčeni, že knihu skutečně přečteme.

Za Knihy.cz

Milena Toman

Zahraniční zdroj

 

Další články z kategorie

Jez jako kanec není jen obyčejná knížka pro děti.

Jez jako kanec není jen obyčejná knížka pro děti.

Ludmila Bakonyi Selingerová je spisovatelka, maminka malé holčičky, pedagožka, divadelnice a také autorka projektu Pohádková Lída https://www.pohadkovalida.cz/, kde pomáhá začínajícím autorům s vydáním jejich knihy. Má za sebou už několik dětských knih, kdy její nejnovější knihu Jez jako kanec vydalo nakladatelství Jota. Kniha je unikátní v tom, že je nejenom plná krásných ilustrací, humoru, ale obsahuje říkanky i písničky s notovými zápisy, akordy a QR  kódy, takže přímo vybízí k aktivitě a můžete s ní pracovat.  ...

RECENZE: Smrt staré Maši potěší fanoušky Oscara Wildea

RECENZE: Smrt staré Maši potěší fanoušky Oscara Wildea

Smrt staré Maši je soubor šesti alegorických povídek, z nichž každá nese krátký podtitul např. groteska ze staré Prahy, zpráva od Visly nebo zkazka z Orientu. Na první pohled tento podtitul působí jen jako jakýsi doplněk, který autor bez větší důležitosti připsal na závěr, aniž by zamýšlel se do jednotlivých literárních formátů a žánrů vejít. Po přečtení celé knihy ale zjistíte, že všechny formáty a žánry byly beze zbytku obsáhnuty a naplněny, ať už se jednalo o zprávu, legendu, baladu nebo zkazku. Titulní povídka O smrti...

RECENZE: Vyměnit vodu květinám

RECENZE: Vyměnit vodu květinám

Pozvánka na místo, kde se moc normálních knížek neodehrává, Violetta je totiž správkyní malého hřbitova městečka na východě Francie. A stará se o vše kolem něj, o hroby a hrobky, návštěvníky známé a pravidelné štamgasty i náhodné a anonymně rozjímající, o hromadu koček, které si hřbitov pronajaly, o jejich kastrace (koček myslím, ne návštěvníků), o hrobníky a majitele jediného místního pohřebního ústavu, o květiny a zeleninovou zahradu, o své zápisky průběhu pohřbů. A taky o nájemníky, když skončil jejich čas a kosti musí...

RECENZE: Nebudete stíhat kontrolovat Instagram, dýchat ani žít…

RECENZE: Nebudete stíhat kontrolovat Instagram, dýchat ani žít…

Představte si, že marně hledáte novou práci, ale jedna nezajímavá nabídka střídá druhou. Vy sníte o práci knihovníka v bradavické knihovně, ale zatím to vypadá na zástupce manažera oddělení mražených potravin. A najednou BUM! Mezi nepřeberným množstvím nabídek Úřadu práce je „výzkumník významných historických událostí v příslušné době“. Smlouva na dobu určitou, plat mizerný, pracovní doba nekonečná a podmínky „mírně“ vražedné. Pak je tady ještě jeden detail, který personalistka zapomněla zmínit. Pokud vám pracovní náplň...

„Miluji songy se silným příběhem v pozadí,“ říká Kateřina Dubská

„Miluji songy se silným příběhem v pozadí,“ říká Kateřina Dubská

Po poeticky snovém vyprávění o kočovnících a humorných příbězích ze života na samotě u lesa to spisovatelka Kateřina Dubská pořádně osolila! Její novinka Hendrixova kytara je příběhem o vášních, snech i svobodě v nesvobodě. Příběhem, který ji pomohl překlenout další náročné životní období. A na tu správnou strunu určitě zabrnká všem rokerům i milovníkům vydatných příběhů... Co znamená hudba pro Kateřinu a jaký je její největší guilty peasure song?Vy jste tak trochu spisovatelský chameleon. Na kontě máte už pět naprosto...

RECENZE: Když se smutek zhmotní a nechce se hnout

RECENZE: Když se smutek zhmotní a nechce se hnout

Stačí jediná zmínka, že spisovatelka Alena Mornštajnová chystá další knihu a český literární rybníček je cobydup vzhůru nohama. Její první letošní román Listopád vyvolával emoce ještě dřív, než vůbec stačil dorazit do tiskárny. A víte co? Na předsudky tentokrát není místo, on si veškerou tu chválu a uznání a ovace více než zaslouží. Ukrývá v sobě hodně silný příběh, zhmotňuje smutek, vztek i naši vlastní nedávnou historii a nadto dokáže zažehnout obrovskou sílu k životu. Co by se stalo, kdyby …? Kdyby se události listopadu...

RECENZE: Svět, ve kterém vaše černé svědomí vyřeší miska jídla

RECENZE: Svět, ve kterém vaše černé svědomí vyřeší miska jídla

Existuje svět, ve kterém vaše černé svědomí vyřeší miska jídla. Kde se za temných nocí toulají po ulicích bytosti s cejchem vypáleným do jazyka a vlastní duši plní proviněními ostatních. Říká se jim pojídači hříchů. Pokud takový pojídač sní například zapečeného úhoře, duši zemřelého oprostí od hříchu sekýrování. Co na tom, že nebožka byla po celý život pěkná megera. Její hřích přejde na pojídače a ona může odpočívat v klidu a míru na věky věků. Dveře do takového světa otevírá Pojídačka hříchů, novinka od americké...

RECENZE: Cesta na hřbitov a zase zpátky

RECENZE: Cesta na hřbitov a zase zpátky

Zaklapnete knížku po poslední stránce a přemýšlíte, o čem doopravdy byla. U Hrobaře to rozhodnutí máte jednoduché: o přátelství. O přátelství muzikantů jedné kapely, přerostlých kluků, kteří toho spolu zažili za 20 roků opravdu hodně. Pár dávno vydaných alb, pár povedených koncertů, spousty vystoupení po městysech a dědinách okolo krajského města, vystoupení, která nestačí ani na zaplacení života, drahně alkoholu, drogy lehčí a drsnější, groupies okresního formátu, přefiknuté partnerky kolegů (i když zrovna o tomto...

RECENZE: Miluje, ale neví koho. Chce, ale neví co. Proto se rozhodl zastavit.

RECENZE: Miluje, ale neví koho. Chce, ale neví co. Proto se rozhodl zastavit.

Leo Gazzarra trpí nevýslovným pocitem zbytečnosti. Dny tráví nicneděláním po kavárnách, večery v přítomnosti rádoby přátel a alkoholu, noci si nepamatuje a ráno se probouzí v cizím bytě a v cizí posteli. V kapse mu cinká pár mincí, z práce dostal výpověď. Miluje, ale neví koho. Chce, ale neví co. Proto se rozhodl zastavit. Život, tu nudnou a bezbarvou a ohranou všehochuť, znuděně sledovat jen zpoza oken. Rozhodl se neúčastnit se ničeho. Nechat protékat život a všechno...

RECENZE: Je možné i uprostřed největší tmy zahlédnout barvy?

RECENZE: Je možné i uprostřed největší tmy zahlédnout barvy?

Českého čtenáře může jen a jen potěšit, když ústředním motivem knihy zahraničního spisovatele je naše maličká země i s důležitými historickými milníky. Spisovatelka Favel Parrett je původem z Austrálie, její kořeny však sahají až k nám. Jak sama říká, bytu jejích prarodičů v Melbourne rezonovala velká tapeta Pražského hradu i spousta českého křišťálu. Bylo to jako cestovat do Evropy, ač ji do té doby nikdy nenavštívila. Částečně autobiografickému románu A v srdci láska předcházely dvě kratší povídky vydané v místních...