Ludmila Bakonyi Selingerová je spisovatelka, maminka malé holčičky, pedagožka, divadelnice a také autorka projektu Pohádková Lída https://www.pohadkovalida.cz/, kde pomáhá začínajícím autorům s vydáním jejich knihy. Má za sebou už několik dětských knih, kdy její nejnovější knihu Jez jako kanec vydalo nakladatelství Jota. Kniha je unikátní v tom, že je nejenom plná krásných ilustrací, humoru, ale obsahuje říkanky i písničky s notovými zápisy, akordy a QR  kódy, takže přímo vybízí k aktivitě a můžete s ní pracovat.

Lído, představila bys nám prosím svou nejnovější knihu a prozradila, kde bereš náměty na dětské knihy?

Moje poslední kniha se jmenuje Jez jako kanec a je završením mojí mnohaleté pedagogické praxe kolem problémů s jídlem u dětí. Vyskytují se poměrně hojně a když se to nezvládne, může jít o vleklou šlamastyku, které se přizpůsobuje celá rodina. Navíc se stává, že dítě nejí vůbec nic ve školce ani škole a to způsobuje i zdravotní rizika. Přitom ta náprava není často až tak složitá. Jde čistě o výchovnou věc. Pracovala jsem s dětmi i rodiči, vedla na toto téma přednášky a kurzy, ale potom jsem si uvědomila, že mým nejsilnějším polem jsou knihy a pohádky. Že vlastně chci to poselství předat dětem přímo a způsobem, který opravdu samy pochopí. Pohádkou, písničkami a odpověďmi, na jejich zvídavé otázky kolem jejich těla, jídla, ale i světa kolem nás. Chci, aby věděly, že mají život a zdraví ve vlastních rukou. A kde beru inspiraci? Jsem věčný snílek, který z pohádkového světa nikdy nevyrostl a je mi v něm moc dobře. 🙂

Děti jsou největší kritici, a tak by mě zajímalo, jak se jim líbí Tvé knihy a zda měly někdy trefnou připomínku, kterou jsi zohlednila při psaní.

Děti jsou upřímné, ale stejně čistě i vycítí, když to není „jenom jako“. Když to, co pro ně děláte, berete vážně a dáváte do toho všechno. Když nejste v pozici mentora, ale parťáka, necháte jim jejich volnost, humor a hravost, ale nabídnete jim se podívat někam, kde ještě nebyly a zase o kousíček povyrůst. Nějaké kritické ohlasy jsem přirozeně za deset let psaní měla, ale od dětí nebyly. Spíš si třeba maminky posteskly, že se u pohádek děti často na něco ptají, že mám složitější jazyk. Poslední dvě knihy jsem navíc vydávala i s nahranými písněmi v podobě QR kódů a to děti naprosto milují, když si u knihy i zatrsají (a chtějí to potom pouštět pořád dokola a dokola).

Lído, když si uvědomím, čím vším se zabýváš, tak bych se ráda zeptala, jak zvládáš všechny své role a jak vypadá Tvůj odpočinek?

To je docela jednoduché. Patřím mezi takzvané multipotenciály, i když z mého odborného pohledu se to dost podobá i ADHD, poruše pozornosti. Zkrátka se ráda věnuji více věcem a střídám činnosti. Během času se to však mění a vyvíjím se. Takže třeba divadlo jsem dříve dělala jako hlavní činnost a teď máme pauzu. Pravda je, že jsem ale unavená ze všeho byla a před dvěma roky jsme s rodinou odešli z Prahy na historickou usedlost z roku 1650 v Pošumaví a tady jsem našla úžasnou rovnováhu mezi tvořením, rodinou a relaxací.

Brzy budou Vánoce a tak mi to nedá, abych se nezeptala, zda budeš mít pod stromečkem taky knihu a jaký žánr Tě oslovuje?

U nás určitě Ježíšek donese knížky tradičně všem dětem z rodiny, knihy všichni milují. Jestli bude myslet i na mě, to se musím nechat překvapit. Miluji historickou literaturu, doplňuji si znalosti z pedagogiky a psychologie a také čtu moc ráda knihy o přírodě. Třeba o komunikaci stromů, o houbách, o ptácích a podobně.

Moc děkujeme Lídě za rozhovor a přejeme jí do nového roku 2023 plno inspirace.

Pro Knihy.cz Monika Tobolíková