Existuje svět, ve kterém vaše černé svědomí vyřeší miska jídla. Kde se za temných nocí toulají po ulicích bytosti s cejchem vypáleným do jazyka a vlastní duši plní proviněními ostatních. Říká se jim pojídači hříchů. Pokud takový pojídač sní například zapečeného úhoře, duši zemřelého oprostí od hříchu sekýrování. Co na tom, že nebožka byla po celý život pěkná megera. Její hřích přejde na pojídače a ona může odpočívat v klidu a míru na věky věků. Dveře do takového světa otevírá Pojídačka hříchů, novinka od americké spisovatelky Megan Campisi. Románový debut je líznutý žánrem young adult, fantasy, historickou detektivkou a pověrou, jejíž kořeny sahají až do hlubin středověku.
Ukrojte si kousek z nepříliš lahodné atmosféry alžbětinské Anglie. Výbušné a nehostinné doby, která více než komukoliv jinému patřila právě Williamu Shakespearovi. Kdy po křivolakých a tmavých a zaplivaných londýnských uličkách kráčeli významní astronomové a matematici, alchymisté a astrologové, čarodějnice i nejnuznější žebráci. Zkuste hádat, do které skupiny patří čtrnáctiletá May. Jejím jediným prohřeškem je bída a hlad. Krádež chleba se možná zdá jako zanedbatelná záležitost, ale dobová společnost nezná kapku slitování. May stihne trest. Překvapivě. Není to však smrt oběšením nebo useknutí ruky. Překvapivě. Dostane práci! Wait, what…? Tu nejhorší z nejhorších. Takovou, která je po celá staletí pokládána za prokletou.
Ne, nejde dělat ministra zdravotnictví ani vyučovat obranu proti černé magii v Bradavicích. Stane se pojídačkou hříchů. Mňam!
Mohlo by se zdát, že pojídači mají vlastně takový dream job. Smetanový pudink s brandy za hřích spiknutí, roštěnka za velezradu, linecký koláč za znesvěcení. Už se vám sbíhají sliny? Ani plné břicho však nenaplní srdce láskou. A ta schází May ze všeho nejvíc. Stojí na okraji společnosti, ocejchovaná, osamělá, navždy spoutaná hanbou a nenávistí. Společnost ji dokonce nemůže ani proklít, když ona sama je obávanou kletbou. Plus minus tedy dostáváme přesně to, co od young adult žánru očekáváme. Spokojenost by měla být právě teď na místě.
Co zběsilým kýváním hlavy odsouhlasí každý introvert je, že i v osamělosti se dá najít kus svobody. I když ji zrovna nejsou hvězdy nakloněny, May svým vlastním způsobem nachází vše, co ji v dosavadním životě chybělo. Svobodu, domov, morální zásady, přátelství lidí, od kterých dříve odvracela zrak. Bohužel nějakým způsobem se to musí vždycky pohnojit, nikdo nemůže být šťastný navždy. Osud, náhoda nebo perfektně naplánované spiknutí přivedou May k ještě něčemu o stupeň horšímu než je celoživotní vyhnanství. Vraždy, neomezená královská moc, zákony, které v jistých kruzích neplatí. Smyčka okolo krku se začne nepříjemně utahovat.
Ostatní příběhy nepřevyšuje, ale ani jim nestojí u kotníků. Pojídačka hříchů má základ v pověře, je inspirována skutečnými historickými postavami, ale zbytek si řídí podle vlastního scénáře. Je čtivá a osobitá a plná emocí. Z vyděšeného dítěte se stává odhodlaná mladá žena, May je jednoduše sympatická. Ale přiznám se, že i z osobních důvodů se mi v příběhu líbilo. Vůně alžbětinské doby mohu jednoduše kdykoliv a kdekoliv.
Aneta Wunderlichová
Knihy jsou světem, který přede mnou nikdy nezavře dveře. Ne nadarmo se říká, že domov je tam, kde jsou i mé knihy.
