Zažíváte někdy při nákupu knih stavy zoufalé nerozhodnosti? Já bohužel velmi často. Je bezva, že česká nakladatelství sypou na pulty jednu novinku za druhou, někdy ale cítím akutní potřebu požádat knihkupce o nějaký manuál nebo průvodce, který by mi pomohl vybrat knihy přesně podle mého gusta. A hlavně by mě ušetřil bloudění mezi pyramidami novinek, kde je dnes snad už každá druhá knížka opatřena nálepkou bestseller. Jak čtenář pozná, že knížka tzv. stojí za to? Jak se ujistit, že se vysněná literární kratochvíle nepromění v příšernou nudu a odložení knížky na dobu neurčitou?
Kateřina Tučková: Žítkovské bohyně
Patříte-li mezi knihomoly s velkým K, pak pro vás bude určitě nejlepší sledovat ediční plány jednotlivých nakladatelů. Ty jsou většinou volně k rozebrání v kamenných prodejnách a ke stažení na webových stránkách. V edičním plánu se mimo jiné s velkým předstihem dozvíte, zda se váš oblíbený autor konečně rozhoupal k napsání další knihy, o čem tato kniha bude a hlavně: kdy vyjde. Další možností je „vyčíhnout si“ literární magazíny, blogy nebo týdeníky s literární přílohou (v mém případě je to týdeník Respekt), které mají (díky bohu) ty nejčerstvější informace ze světa knih, a to včetně recenzí. Pokud se rozhodnete, že recenzi zas až tak nutně nepotřebujete, stačí odebírat newslettery. Ty vám s přesností švýcarských hodinek budou pravidelně týden za týdnem přistávat v emailu a vy jedním kliknutím zůstanete v obraze.
Máirtín Ó Cadhain: Hřbitovní hlína
Sara Baume: Jasno lepo podstín zhyna
Co ale určitě stojí za to sledovat, jsou literární ceny, ať už české nebo ty zahraniční. Ve většině případů se vyhlašují jednou ročně, navíc laureáty vybírá velmi pestrá a literárně „zběhlá“ porota. Setkala jsem se s názorem, že tyto knihy jsou někdy až moc intelektuální, složité nebo nezáživné, a přiznám se, že i já jsem párkrát některé z nich odložila. Současně si ale myslím, že v případě české ceny Magnesia Litera stoprocentně platí heslo „Chtěli bychom probudit zájem těch, kteří knihy nečtou či přestávají číst“ a že mě vítězné tituly vždy mile překvapily. Proto jsem se dnes rozhodla vybrat ty, které si dodnes pamatuji a které mi přišly nejčtivější.
Marek Šindelka: Únava materiálu
Přemýšlela jsem, jestli bych na závěr neměla vybrat alespoň tři knížky, které se mi líbily úplně nejvíc, nakonec jsem tuto možnost ale zavrhla. Každý z těchto titulů pro mě tvoří samostatnou a s ničím nesrovnatelnou kategorii, která mi na rozdíl od mnoha nynějších bestsellerů zapsala hluboko do paměti. Hodně z nich pro mě při čtení bylo náročné „ustát“, o to víc byl ale finální zážitek intenzivnější.
Jaroslav Žváček: Lístek na cestu z pekla
Emil Hakl: O rodičích a dětech
Za Knihy.cz
Milena Toman
