Příští stanice Plzeň hlavní nádraží!
V pátek jsme se vydali na knižní veletrh a literární festival Svět knihy 2018, který se historicky poprvé konal v Plzni, a to v
kreativní zóně DEPO2015. A protože jsme Plzeň i DEPO znali nanejvýš z pozvánky a Google Maps, nemohli jsme se dočkat, až se po pěti hodinách cesty ze Zlína vylodíme na plzeňském nádraží, odevzdáme kufry a vyrazíme k řece Radbuze, na jejímž břehu jsme měli strávit další dva dny. Nakonec nás první překvapení čekalo už ve vlaku – cesta do Prahy už sice pravidelné cestující, jako jsme my, nemá čím ohromit, za to cesta z Prahy do Plzně, to byla úplná pastva pro oči. Takže jsme výjimečně odložili knížky a lapali místo slov jeden obraz za druhým. Křivoklátsko a Berounka, to bylo prostě luxusní víkendové entrée.
Po příjezdu do cílové stanice jsme kvůli menší prostorové dezorientaci nahlédli i do původně neplánových plzeňských koutků, za necelou hodinku jsme ale dorazili do DEPA2015 a? Nestačili jsme se divit. Zvenku vypadá tento prostor dost neatraktivně, jakmile však projdete vstupní bránou, čeká vás industriální umělecký prostor s komunitní zahradou, dílnami, trhem, koncertním sálem, kavárnou, dětským hřištěm a spoustou dalšího (chci vědět více). A protože bylo venku nádherně, trávili jsme čas mezi jednotlivými body programu na nádvoří, kde se většina návštěvníků posadila pěkně s knížkou a pivem. Podzimní idylka.
Program Světa knihy byl naplněn k prasknutí, naštěstí se ale to stejné nedalo říci o místnostech, kde se besedy a semináře odehrávaly. Návštěvníci veletrhu se tak nějak pěkně rozprostřeli a při kmitání z jedné besedy na druhou nikdo nikomu nezavazel.
Komunitní a téměř rodinná atmosféra bylo nakonec to, co jsme si za ty dva dny v Plzni užívali úplně nejvíc a v čem vidíme, ve srovnání s masivními akcemi podobného typu, do budoucna velký potenciál.
A slza ukápla taky
Největší zážitek si vezeme z pátečního podvečera, kdy měl přednášku Liao I-Wu, čínský spisovatel, hudebník a básník, který je významným kritikem čínského komunistického režimu. Liao I-wu byl v únoru 1990 zatčen a odsouzen k odnětí svobody na 4 roky – čeští čtenáři si jeho příběh mohli přečíst v románu Kulky a opium, my jsme si ty nejsilnější zážitky poslechli během jedné hodiny v DEPU. Musíme přiznat, že těch intenzivních šedesát minut nám na hluboké emocionální reakce bohatě stačilo, v sále bylo celou dobu hrobové ticho a slza nakonec ukápla taky. A ne jednou.
Důvody, proč příští rok jedeme zas
Důvodů, proč si přejeme za rok do Plzně vrátit je hned několik. Během festivalu se můžete potkat s českými i zahraničními spisovateli, kteří se účastní besed, rozhovorů nebo autogramiád. Mezi letošními hosty jste mohli potkat například Hana Mornštajnovou, Tomáše Sedláčka, Josefa Formánka, Karla Hvížďalu či Petra Stančíka. Ze zahraničí dorazil nejpopulárnější švédský spisovatel Jan Gillou, izraelský básník a esejista Amir Or nebo známý kněz a autor knihy Postel, Hospoda, Kostel Zbigniew Czendlik.
Pokud byste se na tento veletrh rozhodli jet taky, počítejte s tím, že dvě hodinky vám určitě stačit nebudou. My jsme byli v Plzni oba dva dny a nabitý program si říkal o dost precizní plánování. A tak nám nezbylo, než si metodou „tužka-papír“ předem zakroužkovat to, co nás nejvíc láká a pak si o pauzách skočit na kávu nebo jídlo do naprosto nádherné DEPO kavárny. Velkým překvapením byl i velký počet dětských návštěvníků, jejichž program jsme sice pečlivě nestudovali, ale soudě dle poklidné atmosféry a minima dětského křiku, byly ratolesti spokojené.
Na závěr musíme zdůraznit jedinečnou atmosféru, která v DEPU2015 po celou dobu byla. I když jsme byli skoro 400 kilometrů od Zlína, cítili jsme se tam jako doma. Líbilo se nám, že na každém kroku posedával nějaký knihomol „zažraný“ do nové knížky a že jsme se jak banda čtivých maniaků bavili dva dny jen o literatuře.
