RECENZE: Když se bílá magie promění v experiment na lidech…
Publikováno: 10.11.2020
Kategorie: Recenze

Železo, tma, vůně kolomazi, chřestění přemnoha ozubených koleček, cvakání a klapání složitých mechanismů. To je zcela nový neokoukaný svět Roberta J. Bennetta, autora veleúspěšné série Božská města. Stvořil svět nazdařbůh poslepovaný ze zakouřených propletenců podmáčených slumů i čisťounkých ulic vládnoucí elity. Takže pokud vás zrovna chytla slina po příběhu líznutém steampunkem, kyberpunkem a majícím tendenci jít do kopru bez zbytečných průtahů, pak vezměte do rukou právě Čaropisce!

 

Svět, v němž žije Sancie Gradová, má magicko-průmyslovou revoluci již dávno za sebou. Co zbylo? Čtyři korporace hrající si na faktické vládce, otroctví na vzestupu a zaplivaná doupata všude, kam se podíváš. Základním stavebním kamenem téhle společnosti je skribování. Programovací jazyk, díky kterému se dá přepisovat realita. Stručně řečeno – veškeré neživé věci fungují přesně tak, jak chceme, bez ohledu na fyzikální zákony.

Nebyla by to však pořádná dávka srandy, kdyby se magie stvořená pro dobré účely neproměnila v rukou korporací v experiment na lidech. Takže, ať už potřebujete k přežití kyslík nebo vyjetý motorový olej, vaše existence podléhá výhradně jim. A že nemají zrovna přátelské vystupování… Už jsem se zmínila o Sanciině jizvě přes půlku obličeje?

Nimrat se v drátech, páčkách a přehršli tlačítek tohoto mechanismu není čas! Bennett své čtenáře okamžitě vrhá do akce a učí je za pochodu. A nebyl by to on, kdyby na pozadí příběhu tak trochu nepolitikařil a nefilozofoval. Pokud jste však četli jeho předchozí sérii, pak víte, že to má v hlavě všechno sesumírované do posledního ozubeného kolečka a není se čeho bát. V jeho podání je svět složitý, temný, nehostinný, ale zvráceně fascinující. A je zde naprosto normální být nenormální. Z prvotní celkem nevinné krádeže celkem nedůležitého předmětu (čti „ta nejcennější věc vůbec“) se zrodí hodně drsná hospodářská špionáž. Útěků a magických „přestřelek“ bude tolik, že by z toho jednoho boleli nohy.

S nádechem ironie se tahle magická mašinérie sune dál nebezpečnou rychlostí. Jak už to bývá, nic není takové, jak se na první pohled zdá. Voják hledající vykoupení, geniální vědec i pouliční podvodníci jsou jen špičkou ledovce. Za to Sancie apeluje na jednu z nejsympatičtějších literárních postav, jakou jsem kdy poznala. Lehce neurvalá, mírně neotesaná a notně vulgární. Jsem jediná, kdo slovo „skrunděná“ četl neustále špatně? Co čert však nechtěl, někdy příběh nabral až příliš melodramatický spád, jindy zase zabředl až po kolena do přednášky o socioekonomických rozdílech a uplatňování morálních ideálů. Ještě teď protáčím oči v sloup. Ale což, funguje to krásně.

Na stříbrném tácku je vám naservírováno místo, které může v alternativní realitě právě teď existovat. Tak neohrnujte nos a pusťte se do toho!

 

 

 

Aneta Wunderlichová

Knihy jsou světem, který přede mnou nikdy nezavře dveře. Ne nadarmo se říká, že domov je tam, kde jsou i mé knihy.

 

Další články z kategorie

RECENZE: Smrt staré Maši potěší fanoušky Oscara Wildea

RECENZE: Smrt staré Maši potěší fanoušky Oscara Wildea

Smrt staré Maši je soubor šesti alegorických povídek, z nichž každá nese krátký podtitul např. groteska ze staré Prahy, zpráva od Visly nebo zkazka z Orientu. Na první pohled tento podtitul působí jen jako jakýsi doplněk, který autor bez větší důležitosti připsal na závěr, aniž by zamýšlel se do jednotlivých literárních formátů a žánrů vejít. Po přečtení celé knihy ale zjistíte, že všechny formáty a žánry byly beze zbytku obsáhnuty a naplněny, ať už se jednalo o zprávu, legendu, baladu nebo zkazku. Titulní povídka O smrti...

RECENZE: Vyměnit vodu květinám

RECENZE: Vyměnit vodu květinám

Pozvánka na místo, kde se moc normálních knížek neodehrává, Violetta je totiž správkyní malého hřbitova městečka na východě Francie. A stará se o vše kolem něj, o hroby a hrobky, návštěvníky známé a pravidelné štamgasty i náhodné a anonymně rozjímající, o hromadu koček, které si hřbitov pronajaly, o jejich kastrace (koček myslím, ne návštěvníků), o hrobníky a majitele jediného místního pohřebního ústavu, o květiny a zeleninovou zahradu, o své zápisky průběhu pohřbů. A taky o nájemníky, když skončil jejich čas a kosti musí...

RECENZE: Nebudete stíhat kontrolovat Instagram, dýchat ani žít…

RECENZE: Nebudete stíhat kontrolovat Instagram, dýchat ani žít…

Představte si, že marně hledáte novou práci, ale jedna nezajímavá nabídka střídá druhou. Vy sníte o práci knihovníka v bradavické knihovně, ale zatím to vypadá na zástupce manažera oddělení mražených potravin. A najednou BUM! Mezi nepřeberným množstvím nabídek Úřadu práce je „výzkumník významných historických událostí v příslušné době“. Smlouva na dobu určitou, plat mizerný, pracovní doba nekonečná a podmínky „mírně“ vražedné. Pak je tady ještě jeden detail, který personalistka zapomněla zmínit. Pokud vám pracovní náplň...

RECENZE: Když se smutek zhmotní a nechce se hnout

RECENZE: Když se smutek zhmotní a nechce se hnout

Stačí jediná zmínka, že spisovatelka Alena Mornštajnová chystá další knihu a český literární rybníček je cobydup vzhůru nohama. Její první letošní román Listopád vyvolával emoce ještě dřív, než vůbec stačil dorazit do tiskárny. A víte co? Na předsudky tentokrát není místo, on si veškerou tu chválu a uznání a ovace více než zaslouží. Ukrývá v sobě hodně silný příběh, zhmotňuje smutek, vztek i naši vlastní nedávnou historii a nadto dokáže zažehnout obrovskou sílu k životu. Co by se stalo, kdyby …? Kdyby se události listopadu...

RECENZE: Svět, ve kterém vaše černé svědomí vyřeší miska jídla

RECENZE: Svět, ve kterém vaše černé svědomí vyřeší miska jídla

Existuje svět, ve kterém vaše černé svědomí vyřeší miska jídla. Kde se za temných nocí toulají po ulicích bytosti s cejchem vypáleným do jazyka a vlastní duši plní proviněními ostatních. Říká se jim pojídači hříchů. Pokud takový pojídač sní například zapečeného úhoře, duši zemřelého oprostí od hříchu sekýrování. Co na tom, že nebožka byla po celý život pěkná megera. Její hřích přejde na pojídače a ona může odpočívat v klidu a míru na věky věků. Dveře do takového světa otevírá Pojídačka hříchů, novinka od americké...

RECENZE: Cesta na hřbitov a zase zpátky

RECENZE: Cesta na hřbitov a zase zpátky

Zaklapnete knížku po poslední stránce a přemýšlíte, o čem doopravdy byla. U Hrobaře to rozhodnutí máte jednoduché: o přátelství. O přátelství muzikantů jedné kapely, přerostlých kluků, kteří toho spolu zažili za 20 roků opravdu hodně. Pár dávno vydaných alb, pár povedených koncertů, spousty vystoupení po městysech a dědinách okolo krajského města, vystoupení, která nestačí ani na zaplacení života, drahně alkoholu, drogy lehčí a drsnější, groupies okresního formátu, přefiknuté partnerky kolegů (i když zrovna o tomto...

RECENZE: Miluje, ale neví koho. Chce, ale neví co. Proto se rozhodl zastavit.

RECENZE: Miluje, ale neví koho. Chce, ale neví co. Proto se rozhodl zastavit.

Leo Gazzarra trpí nevýslovným pocitem zbytečnosti. Dny tráví nicneděláním po kavárnách, večery v přítomnosti rádoby přátel a alkoholu, noci si nepamatuje a ráno se probouzí v cizím bytě a v cizí posteli. V kapse mu cinká pár mincí, z práce dostal výpověď. Miluje, ale neví koho. Chce, ale neví co. Proto se rozhodl zastavit. Život, tu nudnou a bezbarvou a ohranou všehochuť, znuděně sledovat jen zpoza oken. Rozhodl se neúčastnit se ničeho. Nechat protékat život a všechno...

RECENZE: Je možné i uprostřed největší tmy zahlédnout barvy?

RECENZE: Je možné i uprostřed největší tmy zahlédnout barvy?

Českého čtenáře může jen a jen potěšit, když ústředním motivem knihy zahraničního spisovatele je naše maličká země i s důležitými historickými milníky. Spisovatelka Favel Parrett je původem z Austrálie, její kořeny však sahají až k nám. Jak sama říká, bytu jejích prarodičů v Melbourne rezonovala velká tapeta Pražského hradu i spousta českého křišťálu. Bylo to jako cestovat do Evropy, ač ji do té doby nikdy nenavštívila. Částečně autobiografickému románu A v srdci láska předcházely dvě kratší povídky vydané v místních...

RECENZE: Bolestivý, ale krásný příběh o touze někam patřit

RECENZE: Bolestivý, ale krásný příběh o touze někam patřit

Americký jih šedesátých let. Atmosféra je napjatá a těžko dýchatelná. Černoši nesmí chodit do stejných obchodů, restaurací, škol a kostelů jako spořádaní občané s bílou pletí. Za hranicemi takového nehostinného světa vyrůstá Kya. Místo idylického dětství však ze zchátralé chatrče uprostřed bažin nejdřív odejde máma, pak sourozenci a nakonec i otec. Zůstane jen ona. S kým bude sdílet radost z nalezeného ptačího pera? Komu ukáže své akvarely nebo řekne o první lásce? A především kdo ji bude hájit před silně zaujatou...

RECENZE: To se může stát jen ve filmu

RECENZE: To se může stát jen ve filmu

Pamatujete si na scénu z filmu Prázdniny, ve které Cameron Diaz běží v lodičkách zasněženou krajinou a Jude Law pláče štěstím, když mu padne do náručí? Nebo jak Bridget Jonesová pobíhá po poloprázdné ulici jen v kalhotkách a tílku a hledá pana Darcyho? Všeříkající pohled z očí do očí, pár zamilovaných slov, polibek hodný Oscara a šťastný konec. Zbožňuji tyhle filmy. Co na tom, že je to klišé? Stejně si je pustím do konce roku alespoň pětkrát. Skutečný život ale není remake filmu Láska nebeská a naše druhá polovička...