RECENZE: Mořská panna a paní Hancocková je jako zpěv sirény. Okouzlující a vábivá!
Publikováno: 4.12.2019
Kategorie: Recenze

Debutový počin britské spisovatelky Imogen Hermes Gowarové je inspirovaný „skutečnou“ mořskou pannou vystavenou v Britském muzeu. Za poetickým názvem se skrývá sociální román ze sklonku 18. století lehce podbarvený magickým realismem. Kniha Mořská panna a paní Hancocková navozuje svým uhlazeným vyprávěním poklidnou atmosféru románů Jane Austen, ale zavedeni budete do nejexkluzivnějších nevěstinců v Londýně.

Na dveře domu obchodníka Jonaha Hancocka jednoho večera zaklepe kapitán jeho lodi Kalliopé. Z dalekých krajin mu dovezl mořskou pannu. Mrtvou, scvrklou, neodpovídající představám o krásných stvořeních z dávných dob. Pochopte, pan Hancock je dobrým obchodníkem a cenu dovezeného čínského porcelánu umí stanovit i ve spánku, ale co si má počít s mořskou pannou? Na druhé straně Londýna sedí v oblaku pudru, saténu a krajek Angelika Nealová. Mezi místní smetánkou hledá nového opatrovníka, který by ji finančně zajistil. V uspokojování nejhlubších tužeb je tou nejpovolanější, vždyť jistou dobu byla perlou v nevěstinci paní Chappellové. Hrozí jí pád na samé dno, ale její naivita si to nechce připustit. Pan Hancock a Angelika se nemohou od sebe víc lišit. A přesto je spojí jedna významná věc – výstava nejbizarnějšího objevu všech dob.

Mořská panna. Ta je ústředním motivem příběhu, ve většině je ale upozadněna na okraji dějové linky. O to větší prostor získává staromódní obchodník Hancock, prostitutka a obrovská mašinérie jménem georgiánský Londýn.

Mušelínové šaty, napudrované paruky, velkolepé plesy a lascivní bordely na každém rohu. Vzpomeňte si na knihu Kvítek karmínový a bílý od Michela Fabera. Ten se odehrává o pár let později, ale jádro příběhu je stejné.

Skvost zevnitř i zvenku. Při navrhování vzhledu obálky se kladl důraz na každičký detail. Pozadí bylo vytvořeno vrstvením dvou druhů hedvábí s odlišným vzorem od Anny Marie Garthwaite, nejslavnější návrhářky 18. století. Do vzoru byl dodatečně zakomponován ocas mořské panny, aby co nejlépe odrážel povahu příběhu. Převládající modrá barva představuje mořské vlny. Dokonalé!

Do tří částí rozdělený příběh se odehrává v období pár měsíců. Krátké kapitoly ladně přeskakují mezi světem Jonaha Hancocka, lpícího na tradicích a ověřených postupech, a Angeliky. Její měnou jsou diamantové náhrdelníky, lahodné cukrovinky a exotické ovoce. Je možné, že autorka dokázala vystihnout atmosféru doby tak věrohodně? Stylem vyjadřování připomíná dvě stě let staré romány. Popisy prostředí a společnosti jsou důkladné a pečlivé, opomenut není nejmenší detail. Její jazyk je elegantní a vznešený, přesně odpovídající nárokům tehdejší doby. I ty nejpeprnější scény vykresluje s důstojností, aniž by se snížila k vulgárnosti. Zachovává dekorum i ve vykřičeném domě.

Pak je tady ještě záležitost s bájnou mořskou žínkou. Kombinace společenského románu a magického realismu je zvláštní, ale pozoruhodně vyvážená. Autorka přesně odhadla bod, kdy příběh nesklouzne k fantasy, ale zachová si určitou dávku záhadnosti. Mytologický podtext je jen lehce načrtnut, díky němu je zápletka nepředvídatelná a neokoukaná, ale přednost dostává pochmurná realita georgiánského období.

Pokochejte se nádhernou obálkou a pusťte se do čtení, záhy zjistíte, že Mořská panna a paní Hancocková je zpěvem sirény. Podmanivá a okouzlující a vábivá. Nevědomky dojdete k okraji propasti a vteřinu před utonutím v hloubkách tohoto románu zjistíte, že jste nadmíru spokojeni.

 

Pro Knihy.cz

Aneta Wunderlichová

Další články z kategorie

RECENZE: Smrt staré Maši potěší fanoušky Oscara Wildea

RECENZE: Smrt staré Maši potěší fanoušky Oscara Wildea

Smrt staré Maši je soubor šesti alegorických povídek, z nichž každá nese krátký podtitul např. groteska ze staré Prahy, zpráva od Visly nebo zkazka z Orientu. Na první pohled tento podtitul působí jen jako jakýsi doplněk, který autor bez větší důležitosti připsal na závěr, aniž by zamýšlel se do jednotlivých literárních formátů a žánrů vejít. Po přečtení celé knihy ale zjistíte, že všechny formáty a žánry byly beze zbytku obsáhnuty a naplněny, ať už se jednalo o zprávu, legendu, baladu nebo zkazku. Titulní povídka O smrti...

RECENZE: Vyměnit vodu květinám

RECENZE: Vyměnit vodu květinám

Pozvánka na místo, kde se moc normálních knížek neodehrává, Violetta je totiž správkyní malého hřbitova městečka na východě Francie. A stará se o vše kolem něj, o hroby a hrobky, návštěvníky známé a pravidelné štamgasty i náhodné a anonymně rozjímající, o hromadu koček, které si hřbitov pronajaly, o jejich kastrace (koček myslím, ne návštěvníků), o hrobníky a majitele jediného místního pohřebního ústavu, o květiny a zeleninovou zahradu, o své zápisky průběhu pohřbů. A taky o nájemníky, když skončil jejich čas a kosti musí...

RECENZE: Nebudete stíhat kontrolovat Instagram, dýchat ani žít…

RECENZE: Nebudete stíhat kontrolovat Instagram, dýchat ani žít…

Představte si, že marně hledáte novou práci, ale jedna nezajímavá nabídka střídá druhou. Vy sníte o práci knihovníka v bradavické knihovně, ale zatím to vypadá na zástupce manažera oddělení mražených potravin. A najednou BUM! Mezi nepřeberným množstvím nabídek Úřadu práce je „výzkumník významných historických událostí v příslušné době“. Smlouva na dobu určitou, plat mizerný, pracovní doba nekonečná a podmínky „mírně“ vražedné. Pak je tady ještě jeden detail, který personalistka zapomněla zmínit. Pokud vám pracovní náplň...

RECENZE: Když se smutek zhmotní a nechce se hnout

RECENZE: Když se smutek zhmotní a nechce se hnout

Stačí jediná zmínka, že spisovatelka Alena Mornštajnová chystá další knihu a český literární rybníček je cobydup vzhůru nohama. Její první letošní román Listopád vyvolával emoce ještě dřív, než vůbec stačil dorazit do tiskárny. A víte co? Na předsudky tentokrát není místo, on si veškerou tu chválu a uznání a ovace více než zaslouží. Ukrývá v sobě hodně silný příběh, zhmotňuje smutek, vztek i naši vlastní nedávnou historii a nadto dokáže zažehnout obrovskou sílu k životu. Co by se stalo, kdyby …? Kdyby se události listopadu...

RECENZE: Svět, ve kterém vaše černé svědomí vyřeší miska jídla

RECENZE: Svět, ve kterém vaše černé svědomí vyřeší miska jídla

Existuje svět, ve kterém vaše černé svědomí vyřeší miska jídla. Kde se za temných nocí toulají po ulicích bytosti s cejchem vypáleným do jazyka a vlastní duši plní proviněními ostatních. Říká se jim pojídači hříchů. Pokud takový pojídač sní například zapečeného úhoře, duši zemřelého oprostí od hříchu sekýrování. Co na tom, že nebožka byla po celý život pěkná megera. Její hřích přejde na pojídače a ona může odpočívat v klidu a míru na věky věků. Dveře do takového světa otevírá Pojídačka hříchů, novinka od americké...

RECENZE: Cesta na hřbitov a zase zpátky

RECENZE: Cesta na hřbitov a zase zpátky

Zaklapnete knížku po poslední stránce a přemýšlíte, o čem doopravdy byla. U Hrobaře to rozhodnutí máte jednoduché: o přátelství. O přátelství muzikantů jedné kapely, přerostlých kluků, kteří toho spolu zažili za 20 roků opravdu hodně. Pár dávno vydaných alb, pár povedených koncertů, spousty vystoupení po městysech a dědinách okolo krajského města, vystoupení, která nestačí ani na zaplacení života, drahně alkoholu, drogy lehčí a drsnější, groupies okresního formátu, přefiknuté partnerky kolegů (i když zrovna o tomto...

RECENZE: Miluje, ale neví koho. Chce, ale neví co. Proto se rozhodl zastavit.

RECENZE: Miluje, ale neví koho. Chce, ale neví co. Proto se rozhodl zastavit.

Leo Gazzarra trpí nevýslovným pocitem zbytečnosti. Dny tráví nicneděláním po kavárnách, večery v přítomnosti rádoby přátel a alkoholu, noci si nepamatuje a ráno se probouzí v cizím bytě a v cizí posteli. V kapse mu cinká pár mincí, z práce dostal výpověď. Miluje, ale neví koho. Chce, ale neví co. Proto se rozhodl zastavit. Život, tu nudnou a bezbarvou a ohranou všehochuť, znuděně sledovat jen zpoza oken. Rozhodl se neúčastnit se ničeho. Nechat protékat život a všechno...

RECENZE: Je možné i uprostřed největší tmy zahlédnout barvy?

RECENZE: Je možné i uprostřed největší tmy zahlédnout barvy?

Českého čtenáře může jen a jen potěšit, když ústředním motivem knihy zahraničního spisovatele je naše maličká země i s důležitými historickými milníky. Spisovatelka Favel Parrett je původem z Austrálie, její kořeny však sahají až k nám. Jak sama říká, bytu jejích prarodičů v Melbourne rezonovala velká tapeta Pražského hradu i spousta českého křišťálu. Bylo to jako cestovat do Evropy, ač ji do té doby nikdy nenavštívila. Částečně autobiografickému románu A v srdci láska předcházely dvě kratší povídky vydané v místních...

RECENZE: Když se bílá magie promění v experiment na lidech…

RECENZE: Když se bílá magie promění v experiment na lidech…

Železo, tma, vůně kolomazi, chřestění přemnoha ozubených koleček, cvakání a klapání složitých mechanismů. To je zcela nový neokoukaný svět Roberta J. Bennetta, autora veleúspěšné série Božská města. Stvořil svět nazdařbůh poslepovaný ze zakouřených propletenců podmáčených slumů i čisťounkých ulic vládnoucí elity. Takže pokud vás zrovna chytla slina po příběhu líznutém steampunkem, kyberpunkem a majícím tendenci jít do kopru bez zbytečných průtahů, pak vezměte do rukou právě Čaropisce!   Svět, v němž žije Sancie...

RECENZE: Bolestivý, ale krásný příběh o touze někam patřit

RECENZE: Bolestivý, ale krásný příběh o touze někam patřit

Americký jih šedesátých let. Atmosféra je napjatá a těžko dýchatelná. Černoši nesmí chodit do stejných obchodů, restaurací, škol a kostelů jako spořádaní občané s bílou pletí. Za hranicemi takového nehostinného světa vyrůstá Kya. Místo idylického dětství však ze zchátralé chatrče uprostřed bažin nejdřív odejde máma, pak sourozenci a nakonec i otec. Zůstane jen ona. S kým bude sdílet radost z nalezeného ptačího pera? Komu ukáže své akvarely nebo řekne o první lásce? A především kdo ji bude hájit před silně zaujatou...