Anonce říkají detektivka, a nakonec to tak doopravdy je, a možná až drsný, mrazivý thriller, ale mezitím spousta legrace, absurdního vesmíru, slovních hříček, grotesky, barokního obžerství vět.
Vět, co občas vypadají, že se vylíhly samy, ani je nikdo nemusel napsat. Záplavy slov a neskutečných nápadů, které by jinému stačily na tři knížky. Hříček a detailů, u kterých se usmívám, hihňám a někdy směju nahlas. Kromě střídání žánrů a stylu i prudké změny tempa, délky kapitol a kapitolek třeba na půl strany.
Černá komedie, detektivka, nádech horroru, irské tajuplné a děsivé příběhy, katolická mystika, romance, detektivka a již zmíněný thriller. Maud se v pauzách nekončící snahy uklidit nahromaděné harampádí snaží rozluštit záhady, které jí dům podstrkuje. Jedna zralá smrt a dvě až tři zmizelé dívky. Tajemství bílého a červeného pokoje, noční můry na zdech i v myslích, škvíry ve veteši měnící svou polohu a šířku, labyrint rozkladu. Vzkazy ze záhrobí, pokrok ve vyšetřování na základě vyložených karet, měnící se vztah mezi Maud a Cathalem.
A vždy, když se zdá, že už z toho něco chápu, přijde další rána, bum, a je vše zase jinak. Vyskytne se podivnost, která vám vrtá hlavou. A její vysvětlení o pár desítek stran později, když už se na ni zapomnělo. Chraň bůh, aby někoho napadlo tohle zfilmovat, třebaže výběr herců by měl být jednoduchý, postavy jsou vykresleny přesně i detailně, ale kouzlo je tu především v brilantním jazyku, melancholii, atmosféře, ne ději, radost spočívá v samotném čtení. Nejoblíbenější postava: svatá Dympna.
Vydal: Host
Překladem se určitě skvěle bavila: Petra Johana Poncarová
Vhodný nápoj: nepříliš kvalitní domácí slivovice
Co k tomu: Geminiani – Concerti grossi Op. 3
Pro Knihy.cz
stanyslaw