Zdroj: wikipedia.org
Autor v tomto výběru nejstarší, v nebeské knajpě štamgast od prvního dne pobytu, Jaroslav Hašek. A proč? Protože mi přijde neuvěřitelně vtipný od raného mládí (mého) až dodnes, a neskutečně plodný, pořád čekám, kdy vědci provedou počítačovou analýzu jeho textů jako u Shakespeara a stejně jako u něj zjistí, že se na nich podílelo víc lidí, že to jeden nemohl zvládnout. Ostatně na to, co během života vypil, ani nepotřebujeme vědce a počítače, aby bylo jasné, že to jeden člověk být nemohl. Rád tam nahoře s nimi všemi posedím, krýgle bystře zvedaje vtipně pohovořím a odpustím si protentokrát narážky na Rusko a komunisty. Moc toho od pana Haška na e-shopu sice nemáme, krom obligátního Švejka jen Obchod se psy a jiné povídky, ale pro představu to musí stačit. Jen si prosím ve svém výtisku nepodtrhujte nesouhlasnou vlnovkou celé odstavce jako pan president VKst, ten ho rád nemá, což je vlastně neposlední klad.
Zdroj: wikipedia.org
S dalším autorem bych si ovšem nepovídal v putyce u piva, ale v decentním baru a doufal, že přivede i svou ženu. V pití bych jim dvěma samozřejmě také nestačil, a místo dialogu by to byl zbožňující monolog ztěžka překřikující jazzband na pódiu. Romány mu chválil kdekdo, já mám nejraději povídky a obzvlášť ty, kde se pije a píší scénáře. A opět vděk za humor, úplně jiný než před chvílí, ale také už nepijeme kontušovku, leč vznešený gin. Takový pěkný pár Francis Scott Fitzgerald & Zelda.
Zdroj: wikipedia.org
Na kávu někoho z Ruska, odpočinout si od alkoholu, protože pokoušet se pít s Rusy je životu nebezpečné, věřte mi, kdysi jsem to zkoušel s výpravou studentstva leningradské university do velkého světa (přeložím: DDR) vybavenou na tu poznávací cestu v podstatě jen vodkou. Markétku zná kdekdo a ví se o ní vše, na tu řeč nezavedu, ale objevil jsem k debatě a procvičení ruštiny tuto krásu Michail Bulgakov – O prospěšnosti alkoholismu. Další tvář humoru, drsného, smutnějšího. A předpokládám, že s autorem si, na rozdíl od těch indoktrinovaných študáků, budeme notovat v názoru na režimy, v nichž jsme byli donuceni žít. A nakonec i tu vodku dáme, holoubkové, tam nahoře už na tom nesejde.
Zdroj: mysterypress.cz
Pro pozvání na whisky bych dělal výběr autora nejraději už teď a nečekal až na věčnost. A to z vrozené a značné zvědavosti, chtěl bych totiž zjistit, kdo se skrývá za pseudonymem Daniel Gris. Vlastně whisky si dám nejspíš jen já a pozvání bude na protějškův oblíbený bourbon, ale nehodlám tu pomlouvat čísi vkus. Poté co ztiším v koutě řvoucí reprobedny si poklábosíme o drsné škole, zanadáváme, že na knihách.cz není jediný titul Dashiella Hammeta nebo Raymonda Chandlera, vezmeme na milost Jamese Crumleyho. Já se budu vyptávat, kdy vyjde další Lars a co bude vyvádět, a ta osoba naproti se bude vymlouvat, že to neřekne, že bych to vykecal na blogu. A můj osobní tip? Ten pseudonym používá nějaká něžná autorka a má z nás čtenářů děsný humor.
Zdroj: wikipedia.org
Na závěr dostanu chuť na víno a vzpomenu si, že přece jen jednu českou současnou a současně i přechýlenou autorku, kterou bych ochotně – nebýt tak stydliv – pozval kdykoliv, kamkoliv, i na ty Azory. Nějaký čas na ni v tom nebi budu muset potom počkat, ale tam na to bude času dost, že. Zatím ji budu číst, hlavně proto, že se naučila psát (tvrdí, že to dřív neuměla). A umí pozorovat, proto jí taky prozřetelnost přidělila ty velikánské a krásné oči, všímá si věcí kolem sebe, dokumentuje, vidí legrácky tam, kde jsem slepý, hraje si slovy, sbírá podivnosti a pamatuje si sny. Překládá, a to i autora, kterého mám rád, i když nevím, co pije a nevešel se mi do přehledu výše Kurt Vonnegut – Ostroočko.
Samozřejmě jí budu tvrdit, že jsem podivnost ze Šumperska a nebudu přitom ani moc lhát, dlouho jsme pod ten okres patřili. Její zatím nejlepší dílo Teorie podivnosti je aktuálně v češtině vyprodáno, ale máme tu buď Přišel befel od císaře pána, nebo si ho pořiďte v překladu na italském, maďarském, bulharském, makedonském, slovinském či španělském e-shopu. Portugalštinu domluvíme pod sopkou na těch Azorech u proslavených vín ostrova Pico.
stanyslaw
„Schovku“ jsem už v mládí upgradoval na Zašívárnu. To popadnete knížku a zašijete se tak, aby vás pár hodin nikdo nenašel. Výborná příprava na vojnu!
