Radost koukat do knižních novinek a vybírat dárky. Najde se tam samozřejmě spousta věcí pro ženy, přítelkyně, neteře, slečny i dámy. Tam doporučuji dát na instinkt, intuici, znalost věci, důvěru, a hlavní je uschovat si účtenku. A pak samozřejmě taky radost hledat něco pro chlapy, s tím mám nějakou tu zkušenost. Hledám pro sebe. Následující výběr berte jako nápovědu, vše to jsou věci nové, neznámé, vybírané podle zahraničních recenzí, jmen autorů a jejich předchozího psaní.
Romantika, thriller, vztahové drama, historický román, hráčská doupata, high society, přístavní krmčmy, britská aristokracie, rum a šampaňské, intriky, to vše za jednu cenu v jedné jediné knize, neberte to! Navíc od autora, který už párkrát předvedl, že to všecko skvěle umí: Panství Downton či za mne pětihvězdičkový Gosford Park. To je Julian Fellowes a jeho Belgravia, temnější než Downton, protože Londýn je mnohem tvrdší než idylický venkov.
Večer 15. června 1815 se britská smetánka sešla na jednom z nejtragičtějších večírků v historii – plesu vévodkyně z Richmondu. Je předvečer bitvy u Waterloo a mnoho mladých mužů se ocitne hned druhý den na bojišti, často oblečených ještě v té slavnostní uniformě. Už jste napnutí?
Nakoupíte u nás už od 14. října a já si po přečtení upirátím i ten pětihodinový seriál, vánoční prázdniny budou letos dlouhé a jsem zvědavý na adaptaci, kterou si dělal autor sám, komentoval to slovy, že poprvé adaptoval do scénáře vlastní román a nesměl na to hledět a musel dělat nové střihy tam, kde mu to teď přijde dlouhé či nudné.
Detektivka, kterak ta by mohla chybět mezi dárky.
Chris Ould se zabývá popíjením ginu kupodivu v hrabství Dorset a nikoli na Faerských ostrovech, často je u toho podle svých vlastních slov vyrušován ovcemi, a to mu souostroví, které si důkladně před prvními řádky obšlápl, hodně připomíná. Autor dvou knížek z let osmdesátých, oceňovaný televizní scénárista devadesátek i začátku století (seriálů nám neznámých ale i jednoho dílu Horacia Hornblowera), návrat k literatuře v roce 2012 dvěma adult thrillery, se definitivně prosadil teď s detektivem Janem Reynou na zmíněných Faerských ostrovech. Druhý díl trilogie z netradičního a drsného prostředí právě vyšel pod názvem Zátoka smutku, v překladu z drsnějšího originálu The Killing Bay.
Doporučuji jako spokojený čtenář Neklidného pobřeží, dílu prvního, ale nezávislého, Chris sám říká, že se snažil psát tak, aby nezmátl čtenáře, který je nečte v daném pořadí. Severské kriminálky už jsou pojem, Faery a jejich 18 drsným větrem ošlehaných ostrovů v severním Atlantiku si ovšem vikingskou minulostí taky prošly, vraždí se beztak všude, autor sám je zařazením k seveřanům potěšen, takže proč ne. Těšte se opět na nedorozumění a neporozumění mezi Britem a Faeřany, způsobená odlišným jazykem, zkušenostmi i zvyklostmi. A vraha doufám taky nakonec chytnou.
Doživotí
Billy O’Callaghan
A další novinka Billy O’Callaghan – Doživotí je poměrně horká, v lednu vyšel originál, třetí román brilantního irského povídkáře, držitele Irské národní ceny, a v půlce listopadu tu máme český překlad. Vrací se v něm ke svým oblíbeným tématům lásky a ztráty.
Polobiografické dílo je rozděleno do tří částí, z nichž každá představuje jinou generaci O’Callaghanů. Rodinný strom na úvodní stránce ilustruje časovou osu událostí a ukazuje, kde na něm stojí tři členové rodiny, o nichž se v následujících kapitolách dočteme. A na pravdivé příběhy, které od své rodiny slyšel, nabaluje spisovatel svou vlastní fikci. Úvodní část se odehrává v Corku v roce 1920, krajina se ještě vzpamatovává z hladomoru a Jer z válečných hrůz na Sommě. Následuje návrat do roku 1911 k Jerově mámě, která v devatenácti opouští rodný ostrov, aby jako jediná z rodiny hlad přežila. A v poslední části vzpomíná na svůj život v roce 1982 Jerova dcera Nellie.
Knížka je to tragická a slavnostní, ale také nadějná a spásná svým vlastním, tichým a meditativním způsobem. Praví irská recenze, na českou si ještě počkáme.
Stali jsme se městem
Nora K. Jemisin
Na začátku prosince vyjde urban fantasy od trojnásobné držitelky ceny Hugo, prvního autora, který cenu dokázal získat 3× po sobě v letech 2015 – 2017, modří vědí. Už za svůj debut přitom měla nominaci na Nebulu. Takže kvalitní a prověřené jméno N. K. Jemisinová a loňská novinka Stali jsme se městem teď na našem vánočním trhu.
Část její geniality je zakotvena ve schopnosti přijít s fantasticky vynalézavými předpoklady, které byly předtím nemyslitelné, ale při četbě působí intuitivně, až je člověk zmaten, že s nimi nikdo nepřišel dřív. V úvodních stránkách knihy Jemisinová začíná tím, co je téměř banální: „Velká města jsou jako všechny ostatní živé bytosti,“ píše, „rodí se, dospívají, unavují se a umírají na oplátku. Že jo?“ Zde je to ovšem doslovné: ve vesmíru tohoto románu dosahují všechna města určitého bodu evoluce, v němž nabývají podoby lidského avatara, který představuje podstatu jejich města. „Tento proces? Stává se to pořád,“ vysvětluje ochotně jedna postava ostatním.
Při čtení se člověk cítí trochu jako poprvé při jízdě metrem. Sotva máte chvilku na to, abyste se vzpamatovali – chytili se sedadla, nebo alespoň tyče – než se svět začne kymácet dopředu, vtáhne vás do inkoustové temnoty a zatáhne vás rychlostí bez dechu.
Autorka pro Time: „Své psaní jsem vždy považovala za terapii. Mám terapeuta, ale byla doba, kdy jsem si ho nemohla dovolit a psaní byl způsob, jakým jsem ventilovala vztek, stres, strach a touhu a všechny ty věci, pro které jsem neměla možnost si v reálném světě najít uplatnění. Mnohokrát opravdu nechápu, s čím se to snažím vyrovnat, dokud nedokončím knihu.“
Malá
Carey Edward
A teď něco úplně jiného, ujetého, výstředního, fantasmagorického, nejkurióznějšího, excentrického, makabrózního a humoristického.
Edward Carey – Malá. Anotace praví, že se budeme smát, plakat i kulit oči překvapením. Trpký, hrůzostrašný, nezapomenutelný příběh o ambiciózním sirotkovi v revoluční Paříži, spřáteleném s královskou rodinou a radikály, který se časem promění v legendární Madame Tussaud. Malá je citlivá ke vší vřelosti, elánu, humoru, bědám a zvláštnostem lidské povahy, jako by spisovatel měl virguli schopnou uhodnout, co se skrývá v lidském srdci. Carey v tomto nemá rovného. Něco mezi Dickensem a Davidem Lynchem.
Jo, a co si napsal, sám si ilustroval. Knížku prý psal 15 roků, protože své postavičky si kreslí průběžně, ale ty ilustrace jsou pak často v rozporu s textem a dlouho trvá, než se obě strany shodnou a sednou si.
Úmyslně jsem ve výběru pominul Pavlu Horákovou, i když se na Srdce Evropy těším ze všech těch novinek nejvíc. Očekávám ne výběr z hroznů, ale přímo slámové víno. A to si shrábnu pro sebe hned, nebudu čekat na dárky a nebudu se dělit.
Dokážete přiřadit správné pití ke každé knížce?
a) várvédö
b) odvar z houbiček
c) connemara single malt
d) pastis
e) omfg
f) sherry amontillado
„Schovku“ jsem už v mládí upgradoval na Zašívárnu. To popadnete knížku a zašijete se tak, aby vás pár hodin nikdo nenašel. Výborná příprava na vojnu!
