RECENZE: Miluje, ale neví koho. Chce, ale neví co. Proto se rozhodl zastavit.
Publikováno: 28.1.2021
Kategorie: Recenze

Leo Gazzarra trpí nevýslovným pocitem zbytečnosti. Dny tráví nicneděláním po kavárnách, večery v přítomnosti rádoby přátel a alkoholu, noci si nepamatuje a ráno se probouzí v cizím bytě a v cizí posteli. V kapse mu cinká pár mincí, z práce dostal výpověď. Miluje, ale neví koho. Chce, ale neví co. Proto se rozhodl zastavit. Život, tu nudnou a bezbarvou a ohranou všehochuť, znuděně sledovat jen zpoza oken. Rozhodl se neúčastnit se ničeho. Nechat protékat život a všechno s ním související mezi prsty. Rozhodl se prožívat svoji vlastní nesnesitelnou lehkost bytí.

A přitom je to jen strach z banality života. Leo přijel do Říma kvůli moři, ale jen málokdy k němu zajde. Mohl by z něj být nadějný spisovatel, ale bere jen podřadné práce, bydlí v laciných hotelech, žije od jedné výplaty k druhé. Odmítavý postoj k přijetí zodpovědnosti má však i své výhody. Jen málokdo z nás vidí život tak, jak ho vidí Leo. Vůně všedních dní i pocity ztracené pod tíhou povinností. Ohromné maličkosti přehlížené v koloběhu života. Jeho charakter je k zalknutí a stojí velké přemáhání s ním tu cestu podniknout. Ale jazyk, ten působivý, úchvatný, lehký, vznešený, poetický jazyk, je to, co čtenáře dostane do kolen. „Velké osamocené kapky se rozprskávaly o dláždění a nebe se protrhávalo a odhalovalo velké kusy blankytu.“ „Leo Gazzarra – to je smutný jméno, připomíná prohraný bitvy,“ řekla Arianna, jedna z mnoha postav, které na něm nechali nehojící se šrám. Jako by mu tím předurčila budoucnost. Neutěšenou a bolavou existencí ho provází tři průvodci. Osamělost, která je osobní slastí i prokletím. Pronásleduje ho napříč městem i skrz davy lidí, sedí vedle něj na prosezeném gauči a je vždy připravena našeptávat. Ta nejlepší společnice. Dalším je stařičká žlutá Alfa, zamlklý a vždy spolehlivý přítel, jeden jediný pevný bod Leova života. A v neposlední řadě Řím. Velkolepé a impozantní město slibující život tak sladký, jak to dokáže jen Federico Fellini. Čas plyne velmi pomalu. V Leově případě je den dlouhý jako nekonečno. On sám vnímá svět tak trochu jinak. Jeho povaha je nadmíru intenzivní, ale o to víc vyčerpávající. Dalo by se říct, že hýří barvami, životem a radostí. Ale možná v jiné době a v jiném světě. Ani to mu však útěchu nepřináší. Ba naopak. Jak píše sám autor: „Jsme svědky podívané, jejíž velkolepost se rovnala pouze tichu, v němž se odehrávala.
Ví, že je sám sobě nepřítelem. A nehodlá na tom nic měnit.
Hořký konec přichází nečekaně, ale je logickým vyústěním bolavé existence. Člověk je rád, že mu pod rukama šustí pár zbývajících stran. Hned od prvních vět je jasné, zda v nerovném boji vyhrává krutá a pedantská realita nad sladkým bohémským životem. Svým způsobem je to jedna z nejlepších knih za poslední dobu. Na druhou stranu ji teď pár desítek let nechci vzít Poslední léto ve městě do rukou. Možná proto, že i já bych chtěla zakusit život, jaký si vybral Leo.  

 

Aneta Wunderlichová

Knihy jsou světem, který přede mnou nikdy nezavře dveře. Ne nadarmo se říká, že domov je tam, kde jsou i mé knihy.
 

Další články z kategorie

RECENZE: Kde přesně začíná nevěra?

RECENZE: Kde přesně začíná nevěra?

Manželé Carlo a Margherita jsou nerozlučným párem. Mají mezi sebou ten druh vztahu, kde jsou si sobě navzájem nejlepšími přáteli i milenci. Na první pohled všechno klape. A přesto oba dva touží po někom jiném. Po jednorázovém uspokojení. Po chvilkovém úniku ze stereotypu. Je lepší překročit hranici a bojovat s výčitkami svědomí, nebo odolat a ptát se po zbytek života „co kdyby“? Stejnou otázku si pokládá italský spisovatel a držitel několika literárních cen Marco Missiroli. Jeho poslední román Věrnost je záležitostí, o...

RECENZE: Být ženou není jednoduché. Být matkou už vůbec ne.

RECENZE: Být ženou není jednoduché. Být matkou už vůbec ne.

Jak chutná bezstarostnost? Jako gelato s příchutí čokolády a lískových oříšků? Jako sluncem zalitá pláž a mořské vlny převalující se přes bosé nohy? Přichází bezstarostnost předtím nebo potom, co přijdeme z práce, nakoupíme, uvaříme, uklidíme, pomůžeme napsat úkoly a políbíme děti na dobrou noc? Nebo se ten blažený pocit nenávratně vytratil z našich životů? Odpověď hledá francouzská blogerka a spisovatelka Serena Giuliano v románu Ciao bella. Typicky letní kniha jako dělaná do parného odpoledne je takovým koktejlem....

RECENZE: Nový Backman je dramedy o osamělosti, potřebě blízkosti a komplikovaných vztazích

RECENZE: Nový Backman je dramedy o osamělosti, potřebě blízkosti a komplikovaných vztazích

Každý z nás mám svůj vlastní „smutný příběh“. Zamčený na tři západy v zaprášeném šuplíku, zastrčený někde hluboko v duši, kam se moc často nechodí. Když se zdá, že jsme na ten šuplík zapomněli, tak přijde spisovatel Fredrik Backman, autor knih Muž jménem Ove nebo Medvědín, s další novinkou, nekompromisně zámek vypáčí a připomene, že nikdy není pozdě na otevírání starých ran. Úzkosti a jejich lidé se poťouchle tváří jako komedie, ale bulet budete ještě týden po dočtení. Připravit… pozor … emocionální horská dráha se dává do...

RECENZE: Osmi set stránkový gigant slibuje magii, draky i tisíc let staré tajemství

RECENZE: Osmi set stránkový gigant slibuje magii, draky i tisíc let staré tajemství

Fanoušci knižní série Kostičas od britské spisovatelky Samanthy Shannon již několik let netrpělivě vyhlížejí vydání dalšího dílu. Sama autorka však jde cestou „kdo si počká, ten se dočká“ a místo pokračování celosvětově úspěšné série přišla po delší době odmlky se samostatným příběhem. Převorství u pomerančovníku je více jak osmi set stránkový gigant a slibuje magii, draky, tisíc let staré tajemství a epickou bitvu mezi dobrem a zlem.   Svět se připravuje na návrat zla   Mezi východem a západem velké říše panují...

RECENZE: Osud dokáže být krutý i k těm nejdobrosrdečnějším

RECENZE: Osud dokáže být krutý i k těm nejdobrosrdečnějším

Krutý mráz a nikdy nekončící zima sužují zapadlý kraj na severu země. Domy chudých obchodníků jsou schované pod nadýchanou sněhovou pokrývkou a ve stínech temného lesa tiše vyčkávají bytosti z dávných legend. Naomi Novik, autorka neméně známé knihy Ve stínu hvozdu, se znovu vydává ve stopách slovanské mytologie. Na motivy příběhů, které si vyprávíme už odnepaměti, napsala pohádkou šmrncnutý příběh V zajetí zimy, kde se ženy umí zachránit samy a místo čekání na kouzelný polibek od prince berou do rukou meč a jdou se...

RECENZE: Vraždy, co se řeší nad šálkem černého čaje a táckem koláčků

RECENZE: Vraždy, co se řeší nad šálkem černého čaje a táckem koláčků

To se takhle sejde Frankenstein, Jekyll & Hyde, doktor Moreau, Van Helsing a Sherlock Holmes. To není začátek suchého britského vtipu, ale novinka Případ alchymistovy dcery od spisovatelky Theodory Gossové. Čistokrevné viktoriánské dobrodružství navozuje atmosféru šestákových románů A. C. Doyla a před slavného detektiva pokládá další téměř neřešitelný případ. Záhady, mrtvoly, zaplivaný Whitechapel a nelidská monstra na každém rohu. Pánové ať si drží klobouky, dámy nechť si připraví čichací sůl … je čas vyřešit pár...

RECENZE: Je suis Sandra

RECENZE: Je suis Sandra

Prostá brněnská devčica Sandra, její prostější přítel Mirunek a snobský nepřítel Johannes, nebo možná naopak slavný přítel Johannes a sprostý nepřítel Mirek, kamarádka Zorka jako přítelkyně i nepřítelkyně současně, tchyně, Brno a na pár minut i rodiče a americký detektiv - to jsou všecky postavy prvotiny Šalina do stanice touha od Ivy Hadj Moussa (knížka napsána česky, nejde o překlad, jméno paní autorka vyvdala), která v Brně studovala i pracovala. A žádnou z těch postav - tedy až na Brno a čtenářky asi i na Brada Pitta -...

RECENZE: Novinka Holly Bourne přimíchá do šedivé reality trochu duhy

RECENZE: Novinka Holly Bourne přimíchá do šedivé reality trochu duhy

Jsme všichni sněhové vločky? Na to se ptá ve své nové knize britská spisovatelka Holly Bourne. Ta není v psaní žádným nováčkem a na kontě má několik úspěšných knih – pár měsíců stará novinka A jak se vám líbím teď? nebo román o holčičím přátelství Už jsem normální?!? z roku 2017. Spisovatelčiným ústředním tématem je duševní zdraví mladých lidí. Tentokrát je to okořeněné o vysoce (ne)sympatickou vypravěčku Olive. Dám vám hned několik důvodů, proč byste se měli zrovna do této knihy vysloveně zabouchnout. Olive je normální...

RECENZE: Novela Petry Dvořákové způsobuje těžkou žaludeční nevolnost

RECENZE: Novela Petry Dvořákové způsobuje těžkou žaludeční nevolnost

Českou spisovatelku Petru Dvořákovou není nutno blíže představovat. Každých pár měsíců přijde s novou knihou, která okamžitě zaznamená raketový úspěch a na pultech knihkupectví se po ní jen zapráší. Knihy Dědina nebo Chirurg jsou toho důkazem. Tentokrát nakladatelství Host přichází s další její novinkou. Jednohubka Vrány je co do počtu stran záležitostí na jedno odpoledne, ale po dočtení nebudete vědět, co si počít s vlastním životem. Dvanáctiletá Baruna, jak je ústřední postava nazývána vlastní matkou, prožívá klasické...

RECENZE: Měly to (ne)štěstí, přežily.

RECENZE: Měly to (ne)štěstí, přežily.

Kdo by ten příběh neznal? Je 14. dubna 1912 a svět stojí na prahu jedné z nejtragičtějších událostí v dějinách mořeplavby. Titanik, největší loď své doby, se těsně před půlnocí srazí s ledovcem. Stačí pár desítek minut a monumentální kolos pohltí jednou provždy temné hlubiny Atlantiku. Za sebou zanechá tisíce mrtvých a jen pár přeživších. Spisovatelka Elizabeth Blackwell se v knize Dívky, které slyšely plakat moře vrací do oné dubnové noci a vypráví příběh tří žen, které měly to (ne)štěstí, že přežily.   Esme,...