Americký jih šedesátých let. Atmosféra je napjatá a těžko dýchatelná. Černoši nesmí chodit do stejných obchodů, restaurací, škol a kostelů jako spořádaní občané s bílou pletí. Za hranicemi takového nehostinného světa vyrůstá Kya. Místo idylického dětství však ze zchátralé chatrče uprostřed bažin nejdřív odejde máma, pak sourozenci a nakonec i otec. Zůstane jen ona.
S kým bude sdílet radost z nalezeného ptačího pera? Komu ukáže své akvarely nebo řekne o první lásce? A především kdo ji bude hájit před silně zaujatou společností v případu vraždy syna místní smetánky?
Debutový román Kde zpívají raci je knihou, u které jsem se bála i dýchat, abych nevyrušila vypravěčku z její samoty.
Svět, který Kyu zprvu zavrhnul a nechal napospas vlastnímu osudu, se obratem začal vkrádat zpět do jejího života. Barkley Cove, centrum veškerého dění, je směsicí maloměšťáků, leckdy hloupých a omezených ve svých názorech. Manželek s dokonalou trvalou a manželů hájících jejich čest. Proto část, ve které se vyšetřuje záhadná smrt jednoho z nich, skýtá příjemnou formu rozptýlení. Jeden soused udává druhého, druhý pomlouvá třetího a všichni to následně důkladně rozebírají v místním bistru, potravinách, autoservisu a tak dále. To milostná zápletka se umně zaplétá do detektivní a je o poznání vážnější, lyričtější i surovější. Kya, ač opuštěna všemi, zažívá lásku hodnou epických básní. A vlastně i tak končí…
Kya, ač opuštěna všemi, zažívá lásku hodnou epických básní.
Kde zpívají raci není však jen sondou do americké společnosti minulého století. Je zároveň i oslavou přírody a veškerého života v ní. Příběh si plyne vlastním líným tempem, tu smáčí nohy v tiché laguně, támhle notuje s divoce řvoucím oceánem. Poeticky vyprávěné pasáže laskají ušní bubínky. Tiché pobublávání bažiny, lehoučký svist křídel, šepot kapradin v nepatrném vánku, zemitý pach. Až jsem měla tendenci zacpat si uši, aby mě okolní svět nerušil. Cítíte, slyšíte a ochutnáváte. Je to nefalšovaný degustační zážitek.
Zároveň ale i bolestnou ukázkou toho, jak lidská duše dokáže být osamělá. Kya prožila miliony osamělých minut. Bez rodiny, přátel, spolužáků, bez sdílené radosti i vzájemné lásky. Jen prázdný kuchyňský stůl, opuštěné ložnice a nedozírné plochy moře a travin. Palčivá bolest byla až hmatatelná a mnohdy jsem se musela při čtení zastavit a dát si přestávku. Ale okolní divočina, prosycená organickou směsí života a smrti, přijala Kyu za svou. A o to přece jde, ne? Někam patřit. K někomu patřit.
Láska k divočině je na stránkách knihy skutečně autentická a prolíná se do ní autorčin život strávený záchranou ohrožených zvířat v Africe. Přesně takovou knihu jsem chtěla dostat do rukou. Knihu se silným příběhem, ale křehkým jazykem. Knihu bolestivou, ale krásnou. Mám chuť ztratit se v přírodě, někde v dálce, kde zpívají raci.
Aneta Wunderlichová
Knihy jsou světem, který přede mnou nikdy nezavře dveře. Ne nadarmo se říká, že domov je tam, kde jsou i mé knihy.
