Červencové knižní BEST OF
13.8.2020
RECENZE: Kde přesně začíná nevěra?
2.9.2020

Jak chutná bezstarostnost? Jako gelato s příchutí čokolády a lískových oříšků? Jako sluncem zalitá pláž a mořské vlny převalující se přes bosé nohy? Přichází bezstarostnost předtím nebo potom, co přijdeme z práce, nakoupíme, uvaříme, uklidíme, pomůžeme napsat úkoly a políbíme děti na dobrou noc? Nebo se ten blažený pocit nenávratně vytratil z našich životů? Odpověď hledá francouzská blogerka a spisovatelka Serena Giuliano v románu Ciao bella.

Typicky letní kniha jako dělaná do parného odpoledne je takovým koktejlem. Koktejlem hormonů. Vodka, broskvový likér, brusinkový džus a hóóóódně velká dávka progesteronu. Je libo plátek pomeranče a papírový deštníček?

Být ženou není jednoduché. Být matkou už vůbec ne. Anna o tom ví své. Ve své soukromé sbírce strachů a úzkostí má už pěknou řádku trofejí. Má strach z dálnic, velkých přeplněných prostor, čísla čtyři, rozvařených těstovin, ze zbytků jídla v sifonu v dřezu, světel neónů a žížal. Bojí se, že dostatečně nemiluje, špatně miluje, příliš miluje. Má strach. Neustále. Na emoční škále se každou vteřinou pohybuje plus minus v rozmezí „mlčte, nebo vás všechny pozabíjím“ a „miluji tě, neopouštěj mě“. Není jen pesimistická, krásně sarkastická a vybavená pěkně ostrým slovníkem. Je k tomu všemu ještě horkokrevná Italka. Dio santo!

A tak se na necelých dvou set padesáti stranách pouštíme s Annou do několikaletého boje s vlastní osobou. Nenávidí všechny okolo, ale nejvíc sama sebe. Serena Giuliano zde využívá své dlouholeté zkušenosti s psaní blogu a vedením stránek na Facebooku a Instagramu. Díky tomu krátké úderné kapitoly připomínají posty na sociální síti. Ty v sobě prolínají hodiny strávené u psycholožky s útržky z ne moc šťastného dětství v Itálii a Francii. Jako dospělá žena a matka dvou dětí Anna nepřestává hledat pocit opravdového naplnění. Připadá jí, že jakákoliv chvilka štěstí je poznamenaná drobnou úzkostí a bolestí stahujícího žaludku. Chvilky, které prožívá pravděpodobně každá z nás, u Anny pravidelně vyústí v nervové zhroucení. Ač se snaží opravdu pečlivě překrýt pošramocenou duši humorem, cítila jsem velkou dávku něhy a smutku vložené do každého slova.

Držet smutek je však to poslední, co od nás autorka očekává. Napsala neskutečně vtipnou knihu o ženách. O tom, že jsme souhrou nálad, nevyváženého sebevědomí i čerstvé dávky pupínků na tváři. Že večer strávený s kamarádkami pomůže tisíckrát víc než roční sezení u psychologa. Tohle celé okořenila atmosférou prázdnin strávených v Itálii, vůní rajčatové omáčky a těsta na pizzu. Serena Giuliano pokládá otázky, které nás vyvádí z komfortní zóny, ale formou omluvy nás zavede na dechberoucí Amalfinské pobřeží, kde nechcete přemýšlet o filozofických otázkách. Tady chcete okukovat tmavovlasé Italy a strávit zde zbytek života. Nebude se vám chtít otočit na poslední stránku!

Doporučení na konec: připravte si sklenku lahev vína a velkou (!) tabulku čokolády. Až se budete ve vypravěčce samotné až moc poznávat, bude tato kombinace zapotřebí.

 

 

Pro Knihy.cz

Aneta Wunderlichová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *