RECENZE: Osmi set stránkový gigant slibuje magii, draky i tisíc let staré tajemství
15.6.2020
Červnové knižní BEST OF
15.7.2020

Každý z nás mám svůj vlastní „smutný příběh“. Zamčený na tři západy v zaprášeném šuplíku, zastrčený někde hluboko v duši, kam se moc často nechodí. Když se zdá, že jsme na ten šuplík zapomněli, tak přijde spisovatel Fredrik Backman, autor knih Muž jménem Ove nebo Medvědín, s další novinkou, nekompromisně zámek vypáčí a připomene, že nikdy není pozdě na otevírání starých ran. Úzkosti a jejich lidé se poťouchle tváří jako komedie, ale bulet budete ještě týden po dočtení. Připravit… pozor … emocionální horská dráha se dává do pohybu a vy sedíte přímo vepředu.

Všechno to vlastně začíná velmi vtipně a zákon schválnosti se rozjede na plné obrátky téměř okamžitě. Lupič se rozhodne vykrást banku. Jenže se zbraní v ruce a kuklou na hlavě vejde do bezhotovostní banky, kde by mu peníze nevydali, ani kdyby chtěli. Při zběsilém útěku před muži zákona vběhne do bytu, kde právě probíhá prohlídka, a vezme rukojmí. Rozmanitá skupina lidí je přinucena postavit se čelem stresové situaci, ale především tváří v tvář sami sobě. Humorná situace rázem dostává temný podtón.

Fredrik Backman každou postavu obrátí naruby a vydoluje z ní poslední kapku emocí, než zbyde jen slupka.

Typicky backmanovské! Čtenáři předchozích knih vědí, že Fredrik Backman každou postavu obrátí naruby a vydoluje z ní poslední kapku emocí, než zbyde jen slupka. Dokážu si představit, jak si autor nad životním osudem lupiče i skupinkou rukojmích promnul ruce a slastně oddychl. Tohle je jeho parketa, tohle on umí jednoduše mistrovsky. Několik postav, které nás přinutí milovat i nenávidět zároveň, jejich smutné i šťastné životní příběhy. Emocionálně nás ničí, přesto velmi rádi zabředneme do melancholické atmosféry jeho knih a užíváme si každičkou stránku.

Úzkosti a jejich lidé skrývají něco mnohem smysluplnějšího, než se na první pohled zdá. Ano, Backman dokáže být vtipný a humor jeho knihám nechybí, ale v přívalu slz se vám smát jednoduše nechce. Na jedné straně je bláznivá souhra náhod, ve které se většina z nás poznává. U částí, kdy rukojmí vypovídají na policii a každý z nich říká něco úplně jiného, se musí člověk od srdce zasmát. Časová rozkouskovanost jednotlivých příběhů z vás zas udělá poručíka Columba v honbě za lupičem, po kterém se slehla zem. Avšak intuitivně z příběhu vycítíte i jiná témata. Mezi řádky čtete o osamělosti, potřebě blízkosti druhého člověka, komplikovaných vztazích k rodičům, životním partnerům a přátelům. Jsme stále jen lidé. Křehcí a zranitelní.

Mezi řádky čtete o osamělosti, potřebě blízkosti druhého člověka, komplikovaných vztazích k rodičům, životním partnerům a přátelům.

Ale žádný smutek! Je to přece Backman, který nás už tolikrát přesvědčil, že život umí být praštěný a dojemný a upřímný a stojí za to ho žít. Jak se píše v jednom slavném citátu: „Na konci vždy vše dobře dopadne. A jestli to dobře nedopadlo, tak to potom ještě není konec.“

 

Pro Knihy.cz

Aneta Wunderlichová

2 Comments

  1. Kaa napsal:

    četla jsem také. Výborý

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *