RECENZE: Osud dokáže být krutý i k těm nejdobrosrdečnějším
Publikováno: 2.6.2020
Kategorie: Recenze

Krutý mráz a nikdy nekončící zima sužují zapadlý kraj na severu země. Domy chudých obchodníků jsou schované pod nadýchanou sněhovou pokrývkou a ve stínech temného lesa tiše vyčkávají bytosti z dávných legend. Naomi Novik, autorka neméně známé knihy Ve stínu hvozdu, se znovu vydává ve stopách slovanské mytologie. Na motivy příběhů, které si vyprávíme už odnepaměti, napsala pohádkou šmrncnutý příběh V zajetí zimy, kde se ženy umí zachránit samy a místo čekání na kouzelný polibek od prince berou do rukou meč a jdou se postavit silám zla.

 

Bojují za dobro, ale v první řadě za to své

Mirjem, Wanda a Irina jsou tři obyčejné dívky, každá s vlastním nelehkým osudem. Otci Mirjem, židovskému lichváři Mandelštamovi, hodná povaha nedovoluje od lidí vybírat splátky a tak rodina tře bídu s nouzí. Pro Mirjem je takový život k zalknutí, proto řemeslo po otci přebírá. A nestačí se divit. Měďáky a stříbrné kopějky se jí do kapsy jen hrnou. Když už jich je víc než dost, tak je smění za zlato. Spoustu zlata. To neunikne králi Staryků, legendami opředeného lesního národa lačnícím po žlutém kovu. Zadá Mirjem tři úkoly (nepřipomíná vám to něco?) a pokud je splní, vezme si ji za ženu. Sen každé dívky!

Tři nesplnitelné úkoly, tři dívky, tři osudy, komnaty plné zlata, dávné kletby i věštby. Naomi Novik staví na příbězích, které jsme slýchávali v dětství před spaním.

Vplétá je do sebe, přidává své vlastní a nastoluje atmosféru knih fantasy velikánů jako Tolkien nebo C. S. Lewis. Mirjem, Wanda ani Irina nejsou typické hrdinky naplněné dobrem až po okraj. Bojují za dobro, ale v první řadě za to své. Jejich cesty se často kříží, mnohdy si pomáhají, jindy stojí na opačných stranách bitevního pole. Jsou však mnohem víc opravdové než postavy z našich pohádek.

 

Láska je silnější než smrt. Nebo ne?

A pak je tady ještě magická stránka příběhu. Slovanský démon Černoboh, národ lesních elfů, kouzelné zrcadlo, přes které se dá vklouznout do jiného kraje. Spolu to krásně funguje. V autorčině zájmu není omílat jen staré známé hodnoty, které nám pohádky mají přinést. Říká taky, že jednou daná přísaha má o chlup větší váhu než rčení „láska je silnější než smrt“. Že zlo je po zásluze potrestáno, ale dobro nemusí být vždy odměněno. Že osud dokáže být krutý i k těm nejdobrosrdečnějším. A pokud čekáte klasický pohádkový konec … tak ho možná dostanete. Možná taky ne.

V zajetí zimy je kouzelná kniha. Bála jsem se, že odbije půlnoc a ono kouzlo se zlomí a vyprchá. Ale přetrvalo a já si do dalšího dne odnesla něco navíc. Vůni čerstvě nařezaných borových větví, sněhových závějí, hlubokých lesů a magie, která se ze všedních dnů nenávratně vytratila. Všechny tyhle povídačky k nám šly přes ústní lidovou slovesnost stovky let a jsou součástí nás všech. Když se pozorně zaposloucháte, pár ozvěn z hlubin času zaslechnete.

 

Pro Knihy.cz

Aneta Wunderlichová

Další články z kategorie

RECENZE: Smrt staré Maši potěší fanoušky Oscara Wildea

RECENZE: Smrt staré Maši potěší fanoušky Oscara Wildea

Smrt staré Maši je soubor šesti alegorických povídek, z nichž každá nese krátký podtitul např. groteska ze staré Prahy, zpráva od Visly nebo zkazka z Orientu. Na první pohled tento podtitul působí jen jako jakýsi doplněk, který autor bez větší důležitosti připsal na závěr, aniž by zamýšlel se do jednotlivých literárních formátů a žánrů vejít. Po přečtení celé knihy ale zjistíte, že všechny formáty a žánry byly beze zbytku obsáhnuty a naplněny, ať už se jednalo o zprávu, legendu, baladu nebo zkazku. Titulní povídka O smrti...

RECENZE: Vyměnit vodu květinám

RECENZE: Vyměnit vodu květinám

Pozvánka na místo, kde se moc normálních knížek neodehrává, Violetta je totiž správkyní malého hřbitova městečka na východě Francie. A stará se o vše kolem něj, o hroby a hrobky, návštěvníky známé a pravidelné štamgasty i náhodné a anonymně rozjímající, o hromadu koček, které si hřbitov pronajaly, o jejich kastrace (koček myslím, ne návštěvníků), o hrobníky a majitele jediného místního pohřebního ústavu, o květiny a zeleninovou zahradu, o své zápisky průběhu pohřbů. A taky o nájemníky, když skončil jejich čas a kosti musí...

RECENZE: Nebudete stíhat kontrolovat Instagram, dýchat ani žít…

RECENZE: Nebudete stíhat kontrolovat Instagram, dýchat ani žít…

Představte si, že marně hledáte novou práci, ale jedna nezajímavá nabídka střídá druhou. Vy sníte o práci knihovníka v bradavické knihovně, ale zatím to vypadá na zástupce manažera oddělení mražených potravin. A najednou BUM! Mezi nepřeberným množstvím nabídek Úřadu práce je „výzkumník významných historických událostí v příslušné době“. Smlouva na dobu určitou, plat mizerný, pracovní doba nekonečná a podmínky „mírně“ vražedné. Pak je tady ještě jeden detail, který personalistka zapomněla zmínit. Pokud vám pracovní náplň...

RECENZE: Když se smutek zhmotní a nechce se hnout

RECENZE: Když se smutek zhmotní a nechce se hnout

Stačí jediná zmínka, že spisovatelka Alena Mornštajnová chystá další knihu a český literární rybníček je cobydup vzhůru nohama. Její první letošní román Listopád vyvolával emoce ještě dřív, než vůbec stačil dorazit do tiskárny. A víte co? Na předsudky tentokrát není místo, on si veškerou tu chválu a uznání a ovace více než zaslouží. Ukrývá v sobě hodně silný příběh, zhmotňuje smutek, vztek i naši vlastní nedávnou historii a nadto dokáže zažehnout obrovskou sílu k životu. Co by se stalo, kdyby …? Kdyby se události listopadu...

RECENZE: Svět, ve kterém vaše černé svědomí vyřeší miska jídla

RECENZE: Svět, ve kterém vaše černé svědomí vyřeší miska jídla

Existuje svět, ve kterém vaše černé svědomí vyřeší miska jídla. Kde se za temných nocí toulají po ulicích bytosti s cejchem vypáleným do jazyka a vlastní duši plní proviněními ostatních. Říká se jim pojídači hříchů. Pokud takový pojídač sní například zapečeného úhoře, duši zemřelého oprostí od hříchu sekýrování. Co na tom, že nebožka byla po celý život pěkná megera. Její hřích přejde na pojídače a ona může odpočívat v klidu a míru na věky věků. Dveře do takového světa otevírá Pojídačka hříchů, novinka od americké...

RECENZE: Cesta na hřbitov a zase zpátky

RECENZE: Cesta na hřbitov a zase zpátky

Zaklapnete knížku po poslední stránce a přemýšlíte, o čem doopravdy byla. U Hrobaře to rozhodnutí máte jednoduché: o přátelství. O přátelství muzikantů jedné kapely, přerostlých kluků, kteří toho spolu zažili za 20 roků opravdu hodně. Pár dávno vydaných alb, pár povedených koncertů, spousty vystoupení po městysech a dědinách okolo krajského města, vystoupení, která nestačí ani na zaplacení života, drahně alkoholu, drogy lehčí a drsnější, groupies okresního formátu, přefiknuté partnerky kolegů (i když zrovna o tomto...

RECENZE: Miluje, ale neví koho. Chce, ale neví co. Proto se rozhodl zastavit.

RECENZE: Miluje, ale neví koho. Chce, ale neví co. Proto se rozhodl zastavit.

Leo Gazzarra trpí nevýslovným pocitem zbytečnosti. Dny tráví nicneděláním po kavárnách, večery v přítomnosti rádoby přátel a alkoholu, noci si nepamatuje a ráno se probouzí v cizím bytě a v cizí posteli. V kapse mu cinká pár mincí, z práce dostal výpověď. Miluje, ale neví koho. Chce, ale neví co. Proto se rozhodl zastavit. Život, tu nudnou a bezbarvou a ohranou všehochuť, znuděně sledovat jen zpoza oken. Rozhodl se neúčastnit se ničeho. Nechat protékat život a všechno...

RECENZE: Je možné i uprostřed největší tmy zahlédnout barvy?

RECENZE: Je možné i uprostřed největší tmy zahlédnout barvy?

Českého čtenáře může jen a jen potěšit, když ústředním motivem knihy zahraničního spisovatele je naše maličká země i s důležitými historickými milníky. Spisovatelka Favel Parrett je původem z Austrálie, její kořeny však sahají až k nám. Jak sama říká, bytu jejích prarodičů v Melbourne rezonovala velká tapeta Pražského hradu i spousta českého křišťálu. Bylo to jako cestovat do Evropy, ač ji do té doby nikdy nenavštívila. Částečně autobiografickému románu A v srdci láska předcházely dvě kratší povídky vydané v místních...

RECENZE: Když se bílá magie promění v experiment na lidech…

RECENZE: Když se bílá magie promění v experiment na lidech…

Železo, tma, vůně kolomazi, chřestění přemnoha ozubených koleček, cvakání a klapání složitých mechanismů. To je zcela nový neokoukaný svět Roberta J. Bennetta, autora veleúspěšné série Božská města. Stvořil svět nazdařbůh poslepovaný ze zakouřených propletenců podmáčených slumů i čisťounkých ulic vládnoucí elity. Takže pokud vás zrovna chytla slina po příběhu líznutém steampunkem, kyberpunkem a majícím tendenci jít do kopru bez zbytečných průtahů, pak vezměte do rukou právě Čaropisce!   Svět, v němž žije Sancie...

RECENZE: Bolestivý, ale krásný příběh o touze někam patřit

RECENZE: Bolestivý, ale krásný příběh o touze někam patřit

Americký jih šedesátých let. Atmosféra je napjatá a těžko dýchatelná. Černoši nesmí chodit do stejných obchodů, restaurací, škol a kostelů jako spořádaní občané s bílou pletí. Za hranicemi takového nehostinného světa vyrůstá Kya. Místo idylického dětství však ze zchátralé chatrče uprostřed bažin nejdřív odejde máma, pak sourozenci a nakonec i otec. Zůstane jen ona. S kým bude sdílet radost z nalezeného ptačího pera? Komu ukáže své akvarely nebo řekne o první lásce? A především kdo ji bude hájit před silně zaujatou...