Prostá brněnská devčica Sandra, její prostější přítel Mirunek a snobský nepřítel Johannes, nebo možná naopak slavný přítel Johannes a sprostý nepřítel Mirek, kamarádka Zorka jako přítelkyně i nepřítelkyně současně, tchyně, Brno a na pár minut i rodiče a americký detektiv – to jsou všecky postavy prvotiny Šalina do stanice touha od Ivy Hadj Moussa (knížka napsána česky, nejde o překlad, jméno paní autorka vyvdala), která v Brně studovala i pracovala. A žádnou z těch postav – tedy až na Brno a čtenářky asi i na Brada Pitta – byste určitě nechtěli poznat. A že je jich kolem vás plno, polovzdělaných pitomců přesvědčených o své jedinečnosti.

Host říká, že tímto románem vrací do české literatury humor, humor ironický, jízlivý a velmi nemilosrdný. A to poslední je pravda pravdivá. Paní spisovatelka je na své hrdiny hodně zlá. Dělá si s nich legraci a použije při tom každou blbost, každý kýč, který vás v souvislosti s touto odrůdou lidstva napadne. Lifestylové magazíny, Vanessa Mae, Kořínková a dělená strava, Viewegh, Burianův osel, outlety, Coelho, podvody pojmenované jako podnikání. Je to taková jednohubka pro dnešního čtenáře, vtípky vztahující se k současnosti.

Kdo bude za nějakých 10 let vědět, co to byl Instagram, hashtag, vagína Gwyneth nebo energetičtí šmejdi.

Snad jen pyramidový prodej tu bude pořád. Napsáno je to přitom hodně čtivě, za dva večery bylo po knížce. Jen mi při tom čtení bylo líto, že si vybrala tak jednoduchý terč. Je dosti jednoduché trefovat se do dost jednoduchých jedinců, v reálu většinou pro nás neškodných, pokud zrovna vedle vás nezvrací v baru nebo nejdou k volbám. A nebo nevraždí. Opakovaně. Rozličnými způsoby. Jako tito.

Spoiler ale nebude. Kdo je vrah, to vám neprozradím, sami si to zjistěte. Sandra není ani Blanche, ani Stella, ale má s oběma něco společného, rozpor mezi svými sny a skutečností, vztahy s blízkými, kteří se neposlouchají. A jako ony touží po lásce a spokojeném životě. A skončí relativně dobře, detektiv však neřekl své poslední slovo. Poslední kapitola a rozuzlení knihy přináší změnu žánru, začíná čirá groteska, inspirována snad Limonádovým Joem nebo Záskokem. A ještě k tomu Brnu: děj s ním vlastně nijak moc nesouvisí, jen pár konkrétních lokalit, mohlo se to klidně odehrávat kdekoliv jinde, pak by ovšem nešel použít tak efektní titul. Jediná nová informace o městě pro mne byla, že v Charlie’s býval striptýz, zjevně jsem vždycky seděl v nesprávné místnosti.

vydal: Host 2020

vhodný nápoj: mimóza

co si k tomu pustit: Vangelis

autorčin blog

Pro Knihy.cz

stanyslaw