RECENZE: O vnitřním boji, sebepoznání, vině i odpuštění
17.12.2019
Prosincové knižní BEST OF
13.1.2020

Kdo by ten příběh neznal? Je 14. dubna 1912 a svět stojí na prahu jedné z nejtragičtějších událostí v dějinách mořeplavby. Titanik, největší loď své doby, se těsně před půlnocí srazí s ledovcem. Stačí pár desítek minut a monumentální kolos pohltí jednou provždy temné hlubiny Atlantiku. Za sebou zanechá tisíce mrtvých a jen pár přeživších. Spisovatelka Elizabeth Blackwell se v knize Dívky, které slyšely plakat moře vrací do oné dubnové noci a vypráví příběh tří žen, které měly to (ne)štěstí, že přežily.

 

Esme, Charlotta a Anna. Společné mají jen jediné – plaví se do Ameriky na nejznámější lodi světa. Bohatá Esme, jež využívá luxusu první třídy, se za zády svého postaršího manžela seznámí s Charlesem a její život začne nabírat úplně jiné obrátky. V druhé třídě je Charlotta, jejíž život naopak ovládají drobné podvody a krádeže a z nezáviděníhodné situace nevidí východisko. V nejnuznější třetí třídě je ubytovaná Anna, mladičká dívka ze Švédska doprovázející kamarádku Sonju na cestě přes velkou louži.  Osudy těchto žen se protnou až na záchranném člunu číslo 21.

Potopení samotného Titaniku je záměrně jen okrajovým příběhem a my máme místo toho možnost sledovat životy Charlotte, Esme a Anny v několika časových rovinách. Je možné, že veškeré své štěstí si vybraly v den, kdy se jim podařilo utéct z potápějící se lodi a zachránit si život? Že se dá žít dál bez nočních děsů o lidech topících se ve studeném a temném oceánu a prosících o život?

Jedna konkrétní událost z osudné mrazivé noci je děsivým a stále se připomínajícím traumatem pro všechny tři.

Zvláštní je struktura příběhu. Místo lineárního sledování události se děj točí v kruhu. Nejdřív se dozvíme následky, pak teprve příčinu. Jsme zavedeni na záchranný člun a zpovzdálí sledujeme loď mířící ke dnu. Přeneseme se o dvacet let později a posloucháme životní osudy žen po strašlivé události. Hned na to se dozvídáme, z jakého důvodu se ocitly na palubě lodi. Závěrečná část, možná trochu unáhlená, odpovídá na otázky a nechává všechny dílčí příběhy do sebe krásně zapadnout. Způsob vyprávění není ani trochu zmatečný, naopak funguje výborně.

Elizabeth Blackwell si zvolila téma, které je pro většinu z nás opředené tajemstvím. V současné době je už Titanik nenávratně ztracen v hlubinách času i oceánu. Přesto ani po více než sto letech od potopení nepřestává udivovat zástupy nadšenců i výzkumníků. Existují desítky knih, dokumentů a filmů. Na palubě tehdy byli nejbohatší lidé světa, celebrity i obyčejní dělníci plavící se do Ameriky za lepším životem. Každý z nich by si zasloužil odvyprávět svůj příběh. Titanik díky tomu skýtá bezednou studnici příběhů a autorka této příležitosti využila. Dívky, které slyšely plakat moře jsou ideálním čtením na dlouhé zimní večery, kdy máte možnost pozorovat noční oblohu plnou hvězd. Je totiž pravděpodobné, že si budete připadat jako pasažéři Titaniku, kteří ještě před osudnou srážkou obdivovali nebeskou báň.

 

Pro Knihy.cz

Aneta Wunderlichová

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *