RECENZE: O vnitřním boji, sebepoznání, vině i odpuštění
Publikováno: 17.12.2019
Kategorie: Recenze

Květomluva je způsob, jak sdělit své pocity a názory jiné osobě za pomoci květin. Diskrétně vyjadřuje city a názory, které by se obtížně řekly slovy nebo by bylo jejich slovní vyjádření v dané situaci nežádoucí (např. společensky nepřijatelné),“ dozvíte se na Wikipedii. Australská spisovatelka Holly Ringland na této strohé definici vystavěla hluboce dojímavý a upřímný příběh o odvážných ženách, síle přátelství a tíze vlastního svědomí.

Ztracené květiny Alice Hartové nás přivádí do vyprahlé australské divočiny. V odlehlém stavení uprostřed polí cukrové třtiny žije devítiletá Alice se svými rodiči. Idylu bydlení na samotě nečekejte, despotický otec určuje chod domácnosti i to, na jakém místě manželčina a dceřina těla se objeví další modrofialová podlitina. Alice popoháněna představivostí, pohádkovými příběhy z oblíbených knih i vlastním sžíravým vztekem se pokusí na jeden jediný okamžik převzít nad svým životem kontrolu. Její dosavadní svět však lehne popelem.

Tenhle příběh, kterým autorka začíná, se nečte lehce. Domácí násilí je téma, ze kterého se zrychluje tep a ztěžka dýchá. Je popisováno nemilosrdně pravdivě, upřímně a podrobně, až máte vztek a strach a pocit bezmoci. Hned od první strany ale víte, že to bude mimořádná kniha. Před námi se začíná odvíjet zhruba dvacetileté období života Alice Hartové, teď už sirotka bez domova bojující s úzkostnými stavy a posttraumatických syndromem. Stěhuje se na květinovou farmu Thornfield patřící její babičce. Ta je místem, kam si ženy s pohnutým osudem chodí léčit duši.

Víte, že darováním svazečku eukalyptu kamaldulského říkáte druhé osobě, že jste okouzleni? Že sytě červené květy svensony úhledné vyzývají, abyste měli odvahu a statečné srdce? A žluté zvonky slouží k přivítání cizince? Řeč květin si ženy z thornfieldské farmy předávají po několik generací. Květiny jsou ústředním bodem děje a svými vláskovitými kořínky prorůstají knihou skrz na skrz. Autorka vzala všechny příběhy – o tvrdohlavé June, modrovlasé Candy, nebojácné Oleárii, laskavé Sally i přátelském Harrym –  a svázala je do pestrobarevné kytice. Pohlazením pro duši jsou ještě navíc kresby květin na okraji stránek, jež se staly inspirací pro pojmenování jednotlivých kapitol. V tomto směru je kniha něžná a laskavá.

Ale tenhle příběh má dvě tváře. Květinová farma je klidných přístavem, domovem i rodinou v jednom.  Bude se vám tam líbit. Druhá strana je však temná, nesnesitelná a těžce se o ní píše.

Je o partnerských vztazích, kde láska je podmiňována fyzickým i psychickým týráním. Proč toto chování tolerujeme? říkáte si po celou dobu. Proč Agnes s modřinami na pažích a roztrženým rtem neuteče co nejdál? Některé pocity je ale těžké vyjádřit slovy. Sama Alice zjistí, že život se někdy točí v kruzích a my se objevíme přesně v tom bodě, ze kterého jsme utíkali.

U Ztracených květin Alice Hartové cítíte po přečtení prvních vět pocit výjimečnost i velké bolesti. S Alice urazíte dlouhou vzdálenost napříč jejím dětstvím, dospíváním a části dospělosti. Je to trnitá cesta o vnitřním boji, sebepoznání, vině i odpuštění. Byla jsem k příběhu přitahována jako motýl k rozkvetlé louce. Nejen díky nádhernému zpracování knihy, ale i silou a jedinečností příběhu.

 

 

Pro Knihy.cz

Aneta Wunderlichová

Další články z kategorie

RECENZE: To se může stát jen ve filmu

RECENZE: To se může stát jen ve filmu

Pamatujete si na scénu z filmu Prázdniny, ve které Cameron Diaz běží v lodičkách zasněženou krajinou a Jude Law pláče štěstím, když mu padne do náručí? Nebo jak Bridget Jonesová pobíhá po poloprázdné ulici jen v kalhotkách a tílku a hledá pana Darcyho? Všeříkající pohled z očí do očí, pár zamilovaných slov, polibek hodný Oscara a šťastný konec. Zbožňuji tyhle filmy. Co na tom, že je to klišé? Stejně si je pustím do konce roku alespoň pětkrát. Skutečný život ale není remake filmu Láska nebeská a naše druhá polovička...

RECENZE: Kde přesně začíná nevěra?

RECENZE: Kde přesně začíná nevěra?

Manželé Carlo a Margherita jsou nerozlučným párem. Mají mezi sebou ten druh vztahu, kde jsou si sobě navzájem nejlepšími přáteli i milenci. Na první pohled všechno klape. A přesto oba dva touží po někom jiném. Po jednorázovém uspokojení. Po chvilkovém úniku ze stereotypu. Je lepší překročit hranici a bojovat s výčitkami svědomí, nebo odolat a ptát se po zbytek života „co kdyby“? Stejnou otázku si pokládá italský spisovatel a držitel několika literárních cen Marco Missiroli. Jeho poslední román Věrnost je záležitostí, o...

RECENZE: Být ženou není jednoduché. Být matkou už vůbec ne.

RECENZE: Být ženou není jednoduché. Být matkou už vůbec ne.

Jak chutná bezstarostnost? Jako gelato s příchutí čokolády a lískových oříšků? Jako sluncem zalitá pláž a mořské vlny převalující se přes bosé nohy? Přichází bezstarostnost předtím nebo potom, co přijdeme z práce, nakoupíme, uvaříme, uklidíme, pomůžeme napsat úkoly a políbíme děti na dobrou noc? Nebo se ten blažený pocit nenávratně vytratil z našich životů? Odpověď hledá francouzská blogerka a spisovatelka Serena Giuliano v románu Ciao bella. Typicky letní kniha jako dělaná do parného odpoledne je takovým koktejlem....

RECENZE: Nový Backman je dramedy o osamělosti, potřebě blízkosti a komplikovaných vztazích

RECENZE: Nový Backman je dramedy o osamělosti, potřebě blízkosti a komplikovaných vztazích

Každý z nás mám svůj vlastní „smutný příběh“. Zamčený na tři západy v zaprášeném šuplíku, zastrčený někde hluboko v duši, kam se moc často nechodí. Když se zdá, že jsme na ten šuplík zapomněli, tak přijde spisovatel Fredrik Backman, autor knih Muž jménem Ove nebo Medvědín, s další novinkou, nekompromisně zámek vypáčí a připomene, že nikdy není pozdě na otevírání starých ran. Úzkosti a jejich lidé se poťouchle tváří jako komedie, ale bulet budete ještě týden po dočtení. Připravit… pozor … emocionální horská dráha se dává do...

RECENZE: Osmi set stránkový gigant slibuje magii, draky i tisíc let staré tajemství

RECENZE: Osmi set stránkový gigant slibuje magii, draky i tisíc let staré tajemství

Fanoušci knižní série Kostičas od britské spisovatelky Samanthy Shannon již několik let netrpělivě vyhlížejí vydání dalšího dílu. Sama autorka však jde cestou „kdo si počká, ten se dočká“ a místo pokračování celosvětově úspěšné série přišla po delší době odmlky se samostatným příběhem. Převorství u pomerančovníku je více jak osmi set stránkový gigant a slibuje magii, draky, tisíc let staré tajemství a epickou bitvu mezi dobrem a zlem.   Svět se připravuje na návrat zla   Mezi východem a západem velké říše panují...

RECENZE: Osud dokáže být krutý i k těm nejdobrosrdečnějším

RECENZE: Osud dokáže být krutý i k těm nejdobrosrdečnějším

Krutý mráz a nikdy nekončící zima sužují zapadlý kraj na severu země. Domy chudých obchodníků jsou schované pod nadýchanou sněhovou pokrývkou a ve stínech temného lesa tiše vyčkávají bytosti z dávných legend. Naomi Novik, autorka neméně známé knihy Ve stínu hvozdu, se znovu vydává ve stopách slovanské mytologie. Na motivy příběhů, které si vyprávíme už odnepaměti, napsala pohádkou šmrncnutý příběh V zajetí zimy, kde se ženy umí zachránit samy a místo čekání na kouzelný polibek od prince berou do rukou meč a jdou se...

RECENZE: Vraždy, co se řeší nad šálkem černého čaje a táckem koláčků

RECENZE: Vraždy, co se řeší nad šálkem černého čaje a táckem koláčků

To se takhle sejde Frankenstein, Jekyll & Hyde, doktor Moreau, Van Helsing a Sherlock Holmes. To není začátek suchého britského vtipu, ale novinka Případ alchymistovy dcery od spisovatelky Theodory Gossové. Čistokrevné viktoriánské dobrodružství navozuje atmosféru šestákových románů A. C. Doyla a před slavného detektiva pokládá další téměř neřešitelný případ. Záhady, mrtvoly, zaplivaný Whitechapel a nelidská monstra na každém rohu. Pánové ať si drží klobouky, dámy nechť si připraví čichací sůl … je čas vyřešit pár...

RECENZE: Je suis Sandra

RECENZE: Je suis Sandra

Prostá brněnská devčica Sandra, její prostější přítel Mirunek a snobský nepřítel Johannes, nebo možná naopak slavný přítel Johannes a sprostý nepřítel Mirek, kamarádka Zorka jako přítelkyně i nepřítelkyně současně, tchyně, Brno a na pár minut i rodiče a americký detektiv - to jsou všecky postavy prvotiny Šalina do stanice touha od Ivy Hadj Moussa (knížka napsána česky, nejde o překlad, jméno paní autorka vyvdala), která v Brně studovala i pracovala. A žádnou z těch postav - tedy až na Brno a čtenářky asi i na Brada Pitta -...

RECENZE: Novinka Holly Bourne přimíchá do šedivé reality trochu duhy

RECENZE: Novinka Holly Bourne přimíchá do šedivé reality trochu duhy

Jsme všichni sněhové vločky? Na to se ptá ve své nové knize britská spisovatelka Holly Bourne. Ta není v psaní žádným nováčkem a na kontě má několik úspěšných knih – pár měsíců stará novinka A jak se vám líbím teď? nebo román o holčičím přátelství Už jsem normální?!? z roku 2017. Spisovatelčiným ústředním tématem je duševní zdraví mladých lidí. Tentokrát je to okořeněné o vysoce (ne)sympatickou vypravěčku Olive. Dám vám hned několik důvodů, proč byste se měli zrovna do této knihy vysloveně zabouchnout. Olive je normální...

RECENZE: Novela Petry Dvořákové způsobuje těžkou žaludeční nevolnost

RECENZE: Novela Petry Dvořákové způsobuje těžkou žaludeční nevolnost

Českou spisovatelku Petru Dvořákovou není nutno blíže představovat. Každých pár měsíců přijde s novou knihou, která okamžitě zaznamená raketový úspěch a na pultech knihkupectví se po ní jen zapráší. Knihy Dědina nebo Chirurg jsou toho důkazem. Tentokrát nakladatelství Host přichází s další její novinkou. Jednohubka Vrány je co do počtu stran záležitostí na jedno odpoledne, ale po dočtení nebudete vědět, co si počít s vlastním životem. Dvanáctiletá Baruna, jak je ústřední postava nazývána vlastní matkou, prožívá klasické...