Listopadové knižní BEST OF
17.12.2019
RECENZE: Měly to (ne)štěstí, přežily.
13.1.2020

Květomluva je způsob, jak sdělit své pocity a názory jiné osobě za pomoci květin. Diskrétně vyjadřuje city a názory, které by se obtížně řekly slovy nebo by bylo jejich slovní vyjádření v dané situaci nežádoucí (např. společensky nepřijatelné),“ dozvíte se na Wikipedii. Australská spisovatelka Holly Ringland na této strohé definici vystavěla hluboce dojímavý a upřímný příběh o odvážných ženách, síle přátelství a tíze vlastního svědomí.

Ztracené květiny Alice Hartové nás přivádí do vyprahlé australské divočiny. V odlehlém stavení uprostřed polí cukrové třtiny žije devítiletá Alice se svými rodiči. Idylu bydlení na samotě nečekejte, despotický otec určuje chod domácnosti i to, na jakém místě manželčina a dceřina těla se objeví další modrofialová podlitina. Alice popoháněna představivostí, pohádkovými příběhy z oblíbených knih i vlastním sžíravým vztekem se pokusí na jeden jediný okamžik převzít nad svým životem kontrolu. Její dosavadní svět však lehne popelem.

Tenhle příběh, kterým autorka začíná, se nečte lehce. Domácí násilí je téma, ze kterého se zrychluje tep a ztěžka dýchá. Je popisováno nemilosrdně pravdivě, upřímně a podrobně, až máte vztek a strach a pocit bezmoci. Hned od první strany ale víte, že to bude mimořádná kniha. Před námi se začíná odvíjet zhruba dvacetileté období života Alice Hartové, teď už sirotka bez domova bojující s úzkostnými stavy a posttraumatických syndromem. Stěhuje se na květinovou farmu Thornfield patřící její babičce. Ta je místem, kam si ženy s pohnutým osudem chodí léčit duši.

Víte, že darováním svazečku eukalyptu kamaldulského říkáte druhé osobě, že jste okouzleni? Že sytě červené květy svensony úhledné vyzývají, abyste měli odvahu a statečné srdce? A žluté zvonky slouží k přivítání cizince? Řeč květin si ženy z thornfieldské farmy předávají po několik generací. Květiny jsou ústředním bodem děje a svými vláskovitými kořínky prorůstají knihou skrz na skrz. Autorka vzala všechny příběhy – o tvrdohlavé June, modrovlasé Candy, nebojácné Oleárii, laskavé Sally i přátelském Harrym –  a svázala je do pestrobarevné kytice. Pohlazením pro duši jsou ještě navíc kresby květin na okraji stránek, jež se staly inspirací pro pojmenování jednotlivých kapitol. V tomto směru je kniha něžná a laskavá.

Ale tenhle příběh má dvě tváře. Květinová farma je klidných přístavem, domovem i rodinou v jednom.  Bude se vám tam líbit. Druhá strana je však temná, nesnesitelná a těžce se o ní píše.

Je o partnerských vztazích, kde láska je podmiňována fyzickým i psychickým týráním. Proč toto chování tolerujeme? říkáte si po celou dobu. Proč Agnes s modřinami na pažích a roztrženým rtem neuteče co nejdál? Některé pocity je ale těžké vyjádřit slovy. Sama Alice zjistí, že život se někdy točí v kruzích a my se objevíme přesně v tom bodě, ze kterého jsme utíkali.

U Ztracených květin Alice Hartové cítíte po přečtení prvních vět pocit výjimečnost i velké bolesti. S Alice urazíte dlouhou vzdálenost napříč jejím dětstvím, dospíváním a části dospělosti. Je to trnitá cesta o vnitřním boji, sebepoznání, vině i odpuštění. Byla jsem k příběhu přitahována jako motýl k rozkvetlé louce. Nejen díky nádhernému zpracování knihy, ale i silou a jedinečností příběhu.

 

 

Pro Knihy.cz

Aneta Wunderlichová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *