RECENZE: Když temnota nemilosrdně udeří, přichází čas na pohádky
Publikováno: 22.11.2019
Kategorie: Nezařazené | Recenze

Všichni ten příběh známe. Na podzim roku 1939 se Evropa halí do nemilosrdné temnoty a zaslepené nenávisti. Z map nenávratně mizí celá města a z lidských srdcí chuť k životu. Dominantou té doby jsou ostnaté ploty a za nimi lidé vyhublí až na kost, téměř průhlední. Ne nadarmo se však říká, že štěstí lze nalézt i v těch nejtemnějších dnech. A pokud bezmoc, strach a smrt stojí příliš blízko, nadešel ten nejlepší čas na pohádky. Loutkář z Krakova jeden takový příběh sám vypráví…

Pohádka. Karolína je nejšikovnější švadlenou v Zemi panenek. Je sice dřevěnou panenkou, ale její zručnosti se nikdo nevyrovná. Domeček má postavený z tlustých plátů perníku a pod maličkými okny kvetou kandované pivoňky. Ten malý sladký svět je pro Karolínu vším.

Realita. Cyryl je nejlepším výrobcem hraček v Krakově, ne-li v celém Polsku. Vzpomínkou na minulou válku jsou mu bolavá duše a dřevěná noha, ale ve výrobě hraček si s ním nikdo nezadá. Jeho obchod je snem každého dítěte.

Pohádka. Do mírumilovné Země panenek jednoho dne vtrhnou krysy. Pod jejich krutými prackami se pohádkový kraj rozpadá jako křehká cukrová pusinka.

Realita. I nad Cyrylovo světem se začnou stahovat mračna. Německá armáda se dává do pohybu.

Pohádka prolíná realitu. Panenka Karolína procitá v Cyrylově hračkářství k životu. Její skleněné srdíčko tlukoucí jako kostelní zvon rázem vlévá do Cyrylova šedivého života špetku kouzel a velkou dávku radosti. Nečekaně získají i nové přátele, houslistu Jozefa a jeho dceru Renu, a nikdo nemůže prožívat šťastnější chvíle než právě oni. Jenže atmosféra za zdmi hračkářství nebezpečně houstne a mezi lidmi kolují povídačky o těch, kteří byli odvedeni nacisty. Pohádka končí, aniž by zazvonil pomyslný zvonec, Jozef s Renou musí povinně nosit znak židovské hvězdy.

Loutkář z Krakova jemně brnká na city čtenářů smutnou a pomalou melodii. Příběhem o živé panence Karolíně, která se ocitne ve středu válečného konfliktu, autorka nezlehčuje samotnou historickou událost. Snaží se jen ve snesitelnější formě převyprávět děsivé činy, které tuhle dobu charakterizují. I tak vás budou pálit v očích slzy. Napříč dějem dostávají průchod ty nejhorší stránky lidských povah. Krakov je až příliš krutý a zlý a prolezlý nacisty. Kypí ve vás vztek a beznaděj, protože autorčinou předlohou byly skutečné události. Jen Cyrylovo hračkářství je posledním místem, kde svět je ještě v pořádku. Tady pohádkové rčení láska je silnější než smrt platí dvojnásob.

Pohádková dějová linka není jediným kouzelným prvkem knihy. Tím jsou i zkazky ze slovanské mytologie. Autorka je vpletla do příběhu tak důvtipně, že mýtické bytosti se zdají být neodmyslitelnou součástí každodenního života. Budou vám dávat mnohem větší smysl než podlé činy wehrmachtu. A ještě na jednu věc si dejte pozor. Mezi řádky je pečlivě skryta jedna zásadní věc – odvěká touha vyprávět si příběhy. Ta je nejsilnější v dobách, kdy se svět otřásá v základech a je jednou z mála věcí, kterou nám nikdo nemůže vzít.

Loutkář je příběhem něžným a křehoulinkým jako cukrkandl. Předem víte, jaký typ čtení vás čeká, že smutek a vztek se vám usadí hluboko v srdci.

Hledejte na stránkách knihy otisky příběhů lidí, kteří se v době temna a chaosu ztratili neznámo kam.

Nemám tušení, proč se rádi vracíme právě do obchodí druhé světové války. Vím ale, že ani jeden jediný příběh by neměl být zapomenut. Ve stejném duchu se v doslovu loučí i sama autorka. Prosím, buďte vlídní. Prosím, buďte stateční. Prosím, nepřipusťte, aby se to opakovalo. 

 

Pro Knihy.cz

Aneta Wunderlichová

Další články z kategorie

RECENZE: Když se smutek zhmotní a nechce se hnout

RECENZE: Když se smutek zhmotní a nechce se hnout

Stačí jediná zmínka, že spisovatelka Alena Mornštajnová chystá další knihu a český literární rybníček je cobydup vzhůru nohama. Její první letošní román Listopád vyvolával emoce ještě dřív, než vůbec stačil dorazit do tiskárny. A víte co? Na předsudky tentokrát není místo, on si veškerou tu chválu a uznání a ovace více než zaslouží. Ukrývá v sobě hodně silný příběh, zhmotňuje smutek, vztek i naši vlastní nedávnou historii a nadto dokáže zažehnout obrovskou sílu k životu. Co by se stalo, kdyby …? Kdyby se události listopadu...

RECENZE: Svět, ve kterém vaše černé svědomí vyřeší miska jídla

RECENZE: Svět, ve kterém vaše černé svědomí vyřeší miska jídla

Existuje svět, ve kterém vaše černé svědomí vyřeší miska jídla. Kde se za temných nocí toulají po ulicích bytosti s cejchem vypáleným do jazyka a vlastní duši plní proviněními ostatních. Říká se jim pojídači hříchů. Pokud takový pojídač sní například zapečeného úhoře, duši zemřelého oprostí od hříchu sekýrování. Co na tom, že nebožka byla po celý život pěkná megera. Její hřích přejde na pojídače a ona může odpočívat v klidu a míru na věky věků. Dveře do takového světa otevírá Pojídačka hříchů, novinka od americké...

RECENZE: Cesta na hřbitov a zase zpátky

RECENZE: Cesta na hřbitov a zase zpátky

Zaklapnete knížku po poslední stránce a přemýšlíte, o čem doopravdy byla. U Hrobaře to rozhodnutí máte jednoduché: o přátelství. O přátelství muzikantů jedné kapely, přerostlých kluků, kteří toho spolu zažili za 20 roků opravdu hodně. Pár dávno vydaných alb, pár povedených koncertů, spousty vystoupení po městysech a dědinách okolo krajského města, vystoupení, která nestačí ani na zaplacení života, drahně alkoholu, drogy lehčí a drsnější, groupies okresního formátu, přefiknuté partnerky kolegů (i když zrovna o tomto...

RECENZE: Miluje, ale neví koho. Chce, ale neví co. Proto se rozhodl zastavit.

RECENZE: Miluje, ale neví koho. Chce, ale neví co. Proto se rozhodl zastavit.

Leo Gazzarra trpí nevýslovným pocitem zbytečnosti. Dny tráví nicneděláním po kavárnách, večery v přítomnosti rádoby přátel a alkoholu, noci si nepamatuje a ráno se probouzí v cizím bytě a v cizí posteli. V kapse mu cinká pár mincí, z práce dostal výpověď. Miluje, ale neví koho. Chce, ale neví co. Proto se rozhodl zastavit. Život, tu nudnou a bezbarvou a ohranou všehochuť, znuděně sledovat jen zpoza oken. Rozhodl se neúčastnit se ničeho. Nechat protékat život a všechno...

RECENZE: Je možné i uprostřed největší tmy zahlédnout barvy?

RECENZE: Je možné i uprostřed největší tmy zahlédnout barvy?

Českého čtenáře může jen a jen potěšit, když ústředním motivem knihy zahraničního spisovatele je naše maličká země i s důležitými historickými milníky. Spisovatelka Favel Parrett je původem z Austrálie, její kořeny však sahají až k nám. Jak sama říká, bytu jejích prarodičů v Melbourne rezonovala velká tapeta Pražského hradu i spousta českého křišťálu. Bylo to jako cestovat do Evropy, ač ji do té doby nikdy nenavštívila. Částečně autobiografickému románu A v srdci láska předcházely dvě kratší povídky vydané v místních...

RECENZE: Když se bílá magie promění v experiment na lidech…

RECENZE: Když se bílá magie promění v experiment na lidech…

Železo, tma, vůně kolomazi, chřestění přemnoha ozubených koleček, cvakání a klapání složitých mechanismů. To je zcela nový neokoukaný svět Roberta J. Bennetta, autora veleúspěšné série Božská města. Stvořil svět nazdařbůh poslepovaný ze zakouřených propletenců podmáčených slumů i čisťounkých ulic vládnoucí elity. Takže pokud vás zrovna chytla slina po příběhu líznutém steampunkem, kyberpunkem a majícím tendenci jít do kopru bez zbytečných průtahů, pak vezměte do rukou právě Čaropisce!   Svět, v němž žije Sancie...

RECENZE: Bolestivý, ale krásný příběh o touze někam patřit

RECENZE: Bolestivý, ale krásný příběh o touze někam patřit

Americký jih šedesátých let. Atmosféra je napjatá a těžko dýchatelná. Černoši nesmí chodit do stejných obchodů, restaurací, škol a kostelů jako spořádaní občané s bílou pletí. Za hranicemi takového nehostinného světa vyrůstá Kya. Místo idylického dětství však ze zchátralé chatrče uprostřed bažin nejdřív odejde máma, pak sourozenci a nakonec i otec. Zůstane jen ona. S kým bude sdílet radost z nalezeného ptačího pera? Komu ukáže své akvarely nebo řekne o první lásce? A především kdo ji bude hájit před silně zaujatou...

RECENZE: To se může stát jen ve filmu

RECENZE: To se může stát jen ve filmu

Pamatujete si na scénu z filmu Prázdniny, ve které Cameron Diaz běží v lodičkách zasněženou krajinou a Jude Law pláče štěstím, když mu padne do náručí? Nebo jak Bridget Jonesová pobíhá po poloprázdné ulici jen v kalhotkách a tílku a hledá pana Darcyho? Všeříkající pohled z očí do očí, pár zamilovaných slov, polibek hodný Oscara a šťastný konec. Zbožňuji tyhle filmy. Co na tom, že je to klišé? Stejně si je pustím do konce roku alespoň pětkrát. Skutečný život ale není remake filmu Láska nebeská a naše druhá polovička...

RECENZE: Kde přesně začíná nevěra?

RECENZE: Kde přesně začíná nevěra?

Manželé Carlo a Margherita jsou nerozlučným párem. Mají mezi sebou ten druh vztahu, kde jsou si sobě navzájem nejlepšími přáteli i milenci. Na první pohled všechno klape. A přesto oba dva touží po někom jiném. Po jednorázovém uspokojení. Po chvilkovém úniku ze stereotypu. Je lepší překročit hranici a bojovat s výčitkami svědomí, nebo odolat a ptát se po zbytek života „co kdyby“? Stejnou otázku si pokládá italský spisovatel a držitel několika literárních cen Marco Missiroli. Jeho poslední román Věrnost je záležitostí, o...

RECENZE: Být ženou není jednoduché. Být matkou už vůbec ne.

RECENZE: Být ženou není jednoduché. Být matkou už vůbec ne.

Jak chutná bezstarostnost? Jako gelato s příchutí čokolády a lískových oříšků? Jako sluncem zalitá pláž a mořské vlny převalující se přes bosé nohy? Přichází bezstarostnost předtím nebo potom, co přijdeme z práce, nakoupíme, uvaříme, uklidíme, pomůžeme napsat úkoly a políbíme děti na dobrou noc? Nebo se ten blažený pocit nenávratně vytratil z našich životů? Odpověď hledá francouzská blogerka a spisovatelka Serena Giuliano v románu Ciao bella. Typicky letní kniha jako dělaná do parného odpoledne je takovým koktejlem....