Všichni ten příběh známe. Na podzim roku 1939 se Evropa halí do nemilosrdné temnoty a zaslepené nenávisti. Z map nenávratně mizí celá města a z lidských srdcí chuť k životu. Dominantou té doby jsou ostnaté ploty a za nimi lidé vyhublí až na kost, téměř průhlední. Ne nadarmo se však říká, že štěstí lze nalézt i v těch nejtemnějších dnech. A pokud bezmoc, strach a smrt stojí příliš blízko, nadešel ten nejlepší čas na pohádky. Loutkář z Krakova jeden takový příběh sám vypráví…
Pohádka. Karolína je nejšikovnější švadlenou v Zemi panenek. Je sice dřevěnou panenkou, ale její zručnosti se nikdo nevyrovná. Domeček má postavený z tlustých plátů perníku a pod maličkými okny kvetou kandované pivoňky. Ten malý sladký svět je pro Karolínu vším.
Realita. Cyryl je nejlepším výrobcem hraček v Krakově, ne-li v celém Polsku. Vzpomínkou na minulou válku jsou mu bolavá duše a dřevěná noha, ale ve výrobě hraček si s ním nikdo nezadá. Jeho obchod je snem každého dítěte.
Pohádka. Do mírumilovné Země panenek jednoho dne vtrhnou krysy. Pod jejich krutými prackami se pohádkový kraj rozpadá jako křehká cukrová pusinka.
Realita. I nad Cyrylovo světem se začnou stahovat mračna. Německá armáda se dává do pohybu.
Pohádka prolíná realitu. Panenka Karolína procitá v Cyrylově hračkářství k životu. Její skleněné srdíčko tlukoucí jako kostelní zvon rázem vlévá do Cyrylova šedivého života špetku kouzel a velkou dávku radosti. Nečekaně získají i nové přátele, houslistu Jozefa a jeho dceru Renu, a nikdo nemůže prožívat šťastnější chvíle než právě oni. Jenže atmosféra za zdmi hračkářství nebezpečně houstne a mezi lidmi kolují povídačky o těch, kteří byli odvedeni nacisty. Pohádka končí, aniž by zazvonil pomyslný zvonec, Jozef s Renou musí povinně nosit znak židovské hvězdy.
Loutkář z Krakova jemně brnká na city čtenářů smutnou a pomalou melodii. Příběhem o živé panence Karolíně, která se ocitne ve středu válečného konfliktu, autorka nezlehčuje samotnou historickou událost. Snaží se jen ve snesitelnější formě převyprávět děsivé činy, které tuhle dobu charakterizují. I tak vás budou pálit v očích slzy. Napříč dějem dostávají průchod ty nejhorší stránky lidských povah. Krakov je až příliš krutý a zlý a prolezlý nacisty. Kypí ve vás vztek a beznaděj, protože autorčinou předlohou byly skutečné události. Jen Cyrylovo hračkářství je posledním místem, kde svět je ještě v pořádku. Tady pohádkové rčení ‚láska je silnější než smrt‘ platí dvojnásob.
Pohádková dějová linka není jediným kouzelným prvkem knihy. Tím jsou i zkazky ze slovanské mytologie. Autorka je vpletla do příběhu tak důvtipně, že mýtické bytosti se zdají být neodmyslitelnou součástí každodenního života. Budou vám dávat mnohem větší smysl než podlé činy wehrmachtu. A ještě na jednu věc si dejte pozor. Mezi řádky je pečlivě skryta jedna zásadní věc – odvěká touha vyprávět si příběhy. Ta je nejsilnější v dobách, kdy se svět otřásá v základech a je jednou z mála věcí, kterou nám nikdo nemůže vzít.
Loutkář je příběhem něžným a křehoulinkým jako cukrkandl. Předem víte, jaký typ čtení vás čeká, že smutek a vztek se vám usadí hluboko v srdci.
Hledejte na stránkách knihy otisky příběhů lidí, kteří se v době temna a chaosu ztratili neznámo kam.
Nemám tušení, proč se rádi vracíme právě do obchodí druhé světové války. Vím ale, že ani jeden jediný příběh by neměl být zapomenut. Ve stejném duchu se v doslovu loučí i sama autorka. Prosím, buďte vlídní. Prosím, buďte stateční. Prosím, nepřipusťte, aby se to opakovalo.
Pro Knihy.cz
Aneta Wunderlichová
