Neskutečně pestrobarevná, neotřele originální, značně návyková, našlapaná fantazií až po okraj. Přitom krutá a bestiální, až se chvílemi bojíte dýchat, aby pokřivené oko babylonského zákona nezaměřilo i vás. Tohle všechno je Cesta do Babylonu, která od první věty láká na nepředstavitelné zážitky, jemně oblbuje i slibuje nemožné. A až všechny ty sladké lži spolknete i s navijákem, tak se velmi pozorně zaposlouchejte. Slyšíte to? Pod zdobně naaranžovaným pozlátkem cupitají krysy.
Ještě než se vypravíte do bájné babylonské Věže, je vhodné přečíst si průvodce. Jedině tak se dozvíte, že slavná Fontána ve třetím patře vyžehlí vrásky i čarodějnici, že v Kabaretu nikdy nezažijete nudu (a pokud k tomu přesto dojde, tak zrovna klepete špačky a zdá se vám otřesný sen), že místní obyvatelé jsou dobrosrdeční, s obchodníky se dá přátelsky smlouvat a o zážitky na celý život budete zakopávat na každém rohu. Jednoduše řečeno Věž je středobodem kulturního dění i mravním pilířem civilizace. Dále se však už nedozvíte, že všechno výše zmíněné je prachsprostá lež! Peklo začíná už v přízemí a cestou nahoru se to zhoršuje.
Do téhle šlamastyky se vlastní přičiněním dostane i Thomas Senlin, ředitel školy v zapadlé rybářské vesničce. Vždy rezervovaný a upjatý Senlin, který se většinu dne tváří, jako by právě spolkl pravítko, si Věž idealizuje celý život a rozhodne se zde strávit i líbánky. Jenže jeho manželka Marya se mu ztratí hned při příjezdu v davu čítajícím několik tisíc návštěvníků, poutníků, prodavačů, lapků, podvodníků, kuplířů i vrahů a pro Thomase začíná jeho vlastní očistec. Jak, proboha, najít ženu ve věži, jejíž počet pater nikdo nikdy nezjistil, k níž neexistuje mapa ani návod, jak tohle všechno přežít?
Předem se připravte na to, že Cesta do Babylonu vás převálcuje jako těžká parní lokomotiva. Co patro Věže, to jiný svět, jiný příběh, jiní grázlové a jiný nešťastný konec pro všechny zúčastněné.
Až si říkáte, kde na to Josiah Bancroft sakra přišel? Jeho kniha je nikdy nekončícím cirkusovým představením, ze kterého sice máte zježené chloupky na zátylku, ale i tak se vám z něj nechce odejít. Naservíruje vám do rukou tisíc různých chutí. Zatímco v přízemí Věže cítíte na jazyku pachuť nevětrané putyky, zvětralého piva i davu zpocených těl, v druhém patře to bude chuť mrazivá s pořádnou dávkou paranoie a strachu. Když se konečně vyškrábete do patra třetího, tak na všechno předchozí zapomeňte. Ocitnete se ve steampunkovém blázinci, kde největším nepřítelem není člověk, ale pára.
Z ustrašeného a roztržitého Thomase, kterého byste hned na první stránce sejmuli kladívkem na maso a raději ho vyměnili za špinavého vořecha uvázaného u vchodu, se stává hrdina.
Tedy žádný Robin Hood, ale jistý pokrok tam je. Přeci jenom je to zarytý knihomol. Záhy mu dochází, že samotná Věž je složitým mechanismem, řadou do sebe perfektně zapadajících ozubených koleček, s vlastním myšlením a neutěšitelnou touhou pohybovat všemi návštěvníky i obyvateli jako figurkami po šachovnici.
Mohu jen a jen a jen a jen a jen psát slova chvály. Tahle kniha vás pozře, důkladně přežvýká a vyplivne ve skupenství, které ještě nebylo objeveno. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdybych na stránkách knihy jen tak mimochodem našla Noemovu archu. Tak moc je tahle kniha nekonečná. A to nejlepší na tom je, že Senlinovo hledání jehly v kupce sena je tetralogií a i další díly se dočkají českého překladu.
Pro Knihy.cz
Aneta Wunderlichová
