RECENZE: V Bari je vzduch cítit strachem, vzdorem a parmazánem
Publikováno: 23.10.2019
Kategorie: Nezařazené | Recenze

Stará část jihoitalského města Bari není zrovna ideálním místem pro turisty hledající stánek se zmrzlinou nebo historickou pamětihodnost. Každý průvodce popravdě doporučí vyhnout se tomu místu velkým obloukem. Je to uzavřený svět, kde pevně nastolená hierarchie, chudoba, hluboce zakořeněné tradice i pověrčivost určují každodenní život místních obyvatel. Právě sem zavede čtenáře italská spisovatelka Rosa Ventrella v románu Příběh spořádané rodiny.

Nezbývá než podlehnout podmanivému vyprávění, vdechovat vůni parmazánu a rajčatové omáčky, v uších nechat znít libozvučné ciao a nezapomenout pokřižovat se pokaždé, když přijde řeč na rodinu místního mafiána.

 

 

„Jmenuju se Maria. Maria De Santisová, Narodila jsem se malá, s pletí tmavou jako slupka zralé švestky,“ říká Maria hned v úvodu. Její dětství v chudinské čtvrti města Bari je plné nebezpečných uliček, zchátralých domů s oprýskanou omítkou, násilnických výlevů otce, pubertálních excesů bratra Vincenza nebo šikany ve škole. Maria od raných let vyniká nad ostatními vysokou inteligencí a prudkou povahou. Díky tomu sice získá nadhled nad prostoduchou společností rybářů a dělníků, ale čím dál tím víc se vzdaluje vrstevníkům i vlastní rodině. Stojí na hranici dvou světů, ale nepatří ani do jednoho z nich.

Sama Maria se nevymyká zaběhnutému standardu. Je dívkou pocházející ze skromných poměrů, jiná než ostatní, nadaná, s vyhlídkou udělat díru do světa. Její vyprávění je pomalé, plné něhy a lidskosti. Nesnaží se ohromit, předkládat více či méně uvěřitelné příběhy nebo zveličovat. Nepřináší nic, o čem bychom už dříve nečetli. Autorčiným trumfem je však sázka na plynulé a poutavé vyprávění a rozmanitost postav. Chudinskou čtvrť Bari rázem zaplní barvitou společností – sousedé, manželé, sourozenci, kamarádi, spolužáci, dělníci, prostitutky – a staví na nich neobyčejně obyčejné příběhy vyplývající z rutiny každodenního života.

Maria nás provádí svým dospívání. Od příliš hubené školačky ke studentce vysoké školy, z jejíž uhrančivých očí se klukům točí hlava. Vrcholem příběhu je milostný, a především zakázaný, vztah s kamarádem z dětství a z toho vyplývající dilema.

Má zůstat věrná nevalnému původu a zahodit všechny své vyhlídky, nebo odejít a zapomenout jednou provždy?

Ve velké míře nechává autorka prostor pro představivost. Jen pár větami nebo zmínkou ukrytou uprostřed odstavce dává vědět, jak Mariin život pokračuje dál. Některé příběhy nechává nedopovězené, jiné zase ukončí až moc rychle.

Jen tak lehce, navzdory patriarchální společnosti chudinské čtvrti, autorka upřednostňuje ve vyprávění ženy. Dcery, manželky, milenky, matky, babičky… To jsou její hrdinky, ty potají vyzdvihuje a oslavuje. Ač tempo zdejšího života určuje nechvalně známý Nicola Chladnokrevný, jsou to právě ženy, díky kterým vše funguje, jak má.

Ať už je to jakkoliv … nejen, že Rosa Ventrella si získá vaši pozornost, ale vyvolá ve vás až živočišnou touhu po spaghetti carbonara nebo pastě s bazalkovým pestem. Z jejího románu na vás dýchne atmosféra pravé Itálie, kterou v žádném prázdninovém středisku na Benátské riviéře nepoznáte. Fantastico! Perfetto!

 

Pro Knihy.cz

Aneta Wunderlichová

 

Další články z kategorie

RECENZE: Smrt staré Maši potěší fanoušky Oscara Wildea

RECENZE: Smrt staré Maši potěší fanoušky Oscara Wildea

Smrt staré Maši je soubor šesti alegorických povídek, z nichž každá nese krátký podtitul např. groteska ze staré Prahy, zpráva od Visly nebo zkazka z Orientu. Na první pohled tento podtitul působí jen jako jakýsi doplněk, který autor bez větší důležitosti připsal na závěr, aniž by zamýšlel se do jednotlivých literárních formátů a žánrů vejít. Po přečtení celé knihy ale zjistíte, že všechny formáty a žánry byly beze zbytku obsáhnuty a naplněny, ať už se jednalo o zprávu, legendu, baladu nebo zkazku. Titulní povídka O smrti...

Jana Bitalová

Jana Bitalová

Co tě ke čtení přivedlo? Co pro tebe knihy znamenají? S jakou knižní postavou by sis to z fleku vyměnil/a? Počet přečtených knih za uplynulý rok: Perfektně opečovávaná kniha versus salátové vydání, co mezi kamarády nonstop koluje. Vyber: Kniha patří/nepatří do vany. Co můžeš číst furt dokola? Jak vypadá tvoje vysněné místo na čtení?   To už si vlastně ani nepamatuji. Písmenka mě bavila už jako malou, a když jsem se pak naučila číst, knížky se staly součástí mého života. Jak kdy. Někdy nová poznání, jindy útěk od...

RECENZE: Vyměnit vodu květinám

RECENZE: Vyměnit vodu květinám

Pozvánka na místo, kde se moc normálních knížek neodehrává, Violetta je totiž správkyní malého hřbitova městečka na východě Francie. A stará se o vše kolem něj, o hroby a hrobky, návštěvníky známé a pravidelné štamgasty i náhodné a anonymně rozjímající, o hromadu koček, které si hřbitov pronajaly, o jejich kastrace (koček myslím, ne návštěvníků), o hrobníky a majitele jediného místního pohřebního ústavu, o květiny a zeleninovou zahradu, o své zápisky průběhu pohřbů. A taky o nájemníky, když skončil jejich čas a kosti musí...

RECENZE: Nebudete stíhat kontrolovat Instagram, dýchat ani žít…

RECENZE: Nebudete stíhat kontrolovat Instagram, dýchat ani žít…

Představte si, že marně hledáte novou práci, ale jedna nezajímavá nabídka střídá druhou. Vy sníte o práci knihovníka v bradavické knihovně, ale zatím to vypadá na zástupce manažera oddělení mražených potravin. A najednou BUM! Mezi nepřeberným množstvím nabídek Úřadu práce je „výzkumník významných historických událostí v příslušné době“. Smlouva na dobu určitou, plat mizerný, pracovní doba nekonečná a podmínky „mírně“ vražedné. Pak je tady ještě jeden detail, který personalistka zapomněla zmínit. Pokud vám pracovní náplň...

RECENZE: Když se smutek zhmotní a nechce se hnout

RECENZE: Když se smutek zhmotní a nechce se hnout

Stačí jediná zmínka, že spisovatelka Alena Mornštajnová chystá další knihu a český literární rybníček je cobydup vzhůru nohama. Její první letošní román Listopád vyvolával emoce ještě dřív, než vůbec stačil dorazit do tiskárny. A víte co? Na předsudky tentokrát není místo, on si veškerou tu chválu a uznání a ovace více než zaslouží. Ukrývá v sobě hodně silný příběh, zhmotňuje smutek, vztek i naši vlastní nedávnou historii a nadto dokáže zažehnout obrovskou sílu k životu. Co by se stalo, kdyby …? Kdyby se události listopadu...

RECENZE: Svět, ve kterém vaše černé svědomí vyřeší miska jídla

RECENZE: Svět, ve kterém vaše černé svědomí vyřeší miska jídla

Existuje svět, ve kterém vaše černé svědomí vyřeší miska jídla. Kde se za temných nocí toulají po ulicích bytosti s cejchem vypáleným do jazyka a vlastní duši plní proviněními ostatních. Říká se jim pojídači hříchů. Pokud takový pojídač sní například zapečeného úhoře, duši zemřelého oprostí od hříchu sekýrování. Co na tom, že nebožka byla po celý život pěkná megera. Její hřích přejde na pojídače a ona může odpočívat v klidu a míru na věky věků. Dveře do takového světa otevírá Pojídačka hříchů, novinka od americké...

RECENZE: Cesta na hřbitov a zase zpátky

RECENZE: Cesta na hřbitov a zase zpátky

Zaklapnete knížku po poslední stránce a přemýšlíte, o čem doopravdy byla. U Hrobaře to rozhodnutí máte jednoduché: o přátelství. O přátelství muzikantů jedné kapely, přerostlých kluků, kteří toho spolu zažili za 20 roků opravdu hodně. Pár dávno vydaných alb, pár povedených koncertů, spousty vystoupení po městysech a dědinách okolo krajského města, vystoupení, která nestačí ani na zaplacení života, drahně alkoholu, drogy lehčí a drsnější, groupies okresního formátu, přefiknuté partnerky kolegů (i když zrovna o tomto...

RECENZE: Miluje, ale neví koho. Chce, ale neví co. Proto se rozhodl zastavit.

RECENZE: Miluje, ale neví koho. Chce, ale neví co. Proto se rozhodl zastavit.

Leo Gazzarra trpí nevýslovným pocitem zbytečnosti. Dny tráví nicneděláním po kavárnách, večery v přítomnosti rádoby přátel a alkoholu, noci si nepamatuje a ráno se probouzí v cizím bytě a v cizí posteli. V kapse mu cinká pár mincí, z práce dostal výpověď. Miluje, ale neví koho. Chce, ale neví co. Proto se rozhodl zastavit. Život, tu nudnou a bezbarvou a ohranou všehochuť, znuděně sledovat jen zpoza oken. Rozhodl se neúčastnit se ničeho. Nechat protékat život a všechno...

RECENZE: Je možné i uprostřed největší tmy zahlédnout barvy?

RECENZE: Je možné i uprostřed největší tmy zahlédnout barvy?

Českého čtenáře může jen a jen potěšit, když ústředním motivem knihy zahraničního spisovatele je naše maličká země i s důležitými historickými milníky. Spisovatelka Favel Parrett je původem z Austrálie, její kořeny však sahají až k nám. Jak sama říká, bytu jejích prarodičů v Melbourne rezonovala velká tapeta Pražského hradu i spousta českého křišťálu. Bylo to jako cestovat do Evropy, ač ji do té doby nikdy nenavštívila. Částečně autobiografickému románu A v srdci láska předcházely dvě kratší povídky vydané v místních...

RECENZE: Když se bílá magie promění v experiment na lidech…

RECENZE: Když se bílá magie promění v experiment na lidech…

Železo, tma, vůně kolomazi, chřestění přemnoha ozubených koleček, cvakání a klapání složitých mechanismů. To je zcela nový neokoukaný svět Roberta J. Bennetta, autora veleúspěšné série Božská města. Stvořil svět nazdařbůh poslepovaný ze zakouřených propletenců podmáčených slumů i čisťounkých ulic vládnoucí elity. Takže pokud vás zrovna chytla slina po příběhu líznutém steampunkem, kyberpunkem a majícím tendenci jít do kopru bez zbytečných průtahů, pak vezměte do rukou právě Čaropisce!   Svět, v němž žije Sancie...