Artur Ophof si představoval život jinak. Místo cestování do exotických zemí trčí pravidelně v dopravní zácpě, místo vzrušujícího manželství má doma ženu, která chodí spát se slepicemi a zbožňuje bylinkový čaj. Co by udělal jiný chlap na jeho místě? Koupil si sporťák a nabrnknul podstatně mladší milenku. Co udělá Artur? Rozhodne se fingovat smrt, a pak jít na vlastní pohřeb. Hendrik Groen ve své nové knize Žít a nechat žít staví do čela extrémně flegmatického jedince, kterému se naskytne příležitost hodit dosavadní život za hlavu a začít úplně od začátku.
Jmenuju se Artur Ophof. Už čtyřiadvacet let bydlím v Purmerendu, v solidní řadovce v nově postavené čtvrti z osmdesátých let. Stavěli to v době, kdy byly hrozně moderní zóny bez aut.
Moje žena Afra byla tehdy celá nadšená.
„To si budou moct děti za pár let hrát bezpečně venku.“
Akorát, že děti nepřišly. Roky jsme se marně snažili.
„Pohlavní styk tak trpí jistým napětím.“ Řekla Afra na partnerské terapii.
Už jen z těch dvou slov jsme impotentní. Je jediná, koho znám, kdo mluví o „pohlavní styku“. A to se navíc muselo na povel podle kalendáře a teploměru.
„Pohlavní styk to vlastně celkem ubíjí,“ řekl jsme terapeutovi.
Afra zůstala sedět s otevřenou pusou.
Terapeut opatrně přikývl. Ta přikývnutí byla jeho nejcennějším přínosem v celé diskuzi. Spočítal jsem si, kolik jsme tomu chlapovi za každé přikývnutí zaplatil, a rozhodně mě to nepotěšilo.
Políbit manželku na rozloučenou, odcestovat do zahraničí, naoko zemřít a nechat vymazat existenci Artura Ophofa z povrchu zemského.
Zbytek života strávit v italské vile jednoho ze svých přátel a denně praktikovat „sladké nicnedělání“. Že to nevypadá zas tak složitě? Pečlivě sestavený plán Artur mnohokrát prodiskutoval s přáteli Joostem a Wouterem nad několika sklenicemi piva a následně, ve velmi podroušené stavu, ho pro jistotu zapsal na několik pivních tácků. Jedinou vrásku na čele mu přidělává to, zda nezapomněl na drobný detail, který by jeho plán mohl potopit. Jenže je to chlap, znáte to…
Dětinský humor Joosta a Woutera se sarkastickým podtónem dodává přeschlé existenci Artura trochu šťávy. Ten zatím v krátkých kapitolách vypráví o přípravě nejvzrušující akce svého života.
Jaké budou morální dopady jeho sobeckého rozhodnutí? Tím se nemůže zabývat, jelikož se právě učí italsky. Ačkoliv se neustále mluví o umírání a smrt má, tak jako v předchozích knihách, v příběhu důležité místo, často to vede ke komických situacím. Humor však nehledejte, Nizozemci ho v krvi jednoduše nemají.
Čím blíž je den D, tím větší nadšení pro nadcházející spiknutí ve vás roste. Nakonec počítáte stránky, kolik zbývá do vytouženého odjezdu. Závan svobody přeskakuje i na vás. Otázku, co byste dělali vy, kdybyste měli možnost všechno hodit za hlavu, si položíte nejméně tisíckrát. A navýsost flegmatické postavě Artura, které byste v průběhu děje nejradši přiložili žehličku na obličej, musíte ve finále dokonce fandit.
Pro Knihy.cz
Aneta Wunderlichová
