1. Když člověk zběžně proletí tvůj Instagram, má tak trochu pocit, že ležíš nonstop v knihách s chlupáči po boku a vedeš takový ten pohodový hipsterský život, o kterém kdekdo sní. Jak moc se liší realita tvého všedního dne? 

To je ukázka toho, jak se Instagram liší od reality. Na čemž mimochodem nevidím nic extra špatného. Když jsou někde vyfiltrované jen ty příjemné okamžiky, tak proč ne. Člověk se aspoň při jejich prohlížení naladí na pozitivní vlnu. Takže mě ta pozitivní stránka Instagramu moc baví, byť sama se občas neubráním tomu ukázat tam i něco méně pozitivního, jako jsou nějaké nálady pod psa atd.

Pravdou ale je, že doma s chlupáčema trávím hodně času, protože pracuju z domova. Jsem marketingový specialista, spravuju firmám sociální sítě, píšu reklamní texty, a to všechno dělám většinou z pohodlí svého gauče. Zní to určitě moc fajn, ale realita je taková, že práce mám až nad hlavu, myslím na ní v podstatě non stop celé dny a nejde to vypnout. Nemůžu si vzít pořádnou dovolenou, jít na nemocenskou, dát si oraz. Ale dělám, co mě baví. Jen bohužel na čtení a další záliby nemám tolik času, kolik bych chtěla.

2. … a kolik fotek vlastně vznikne před tím, než přijde ta pravá? Neříkej, že jsou chlupáči totálně „cute“ na první dobrou, bez nějakého toho mrknutí.

Oni vážně jsou! Mám je asi tak vycvičený, nebo spíš já jsem vycvičená, že vím, kdy je mám fotit a kdy ne. Takže je fotím většinou tehdy, když odpočívají a někde líně polehávají. Já si je vyčíhám, popadnu knížku, hodím ji k nim, cvakám, mlaskám na ně a během dvou minut mám fotku. A následuje samozřejmě nějaká dobrá odměna za jejich pózování. Díky tomu mám někdy pocit, že se na to focení sami těší. Protože pak dostanou dobrotu.

3. Umíš si udělat takové to pořádné knižní hygge (snídaně do postele, svíčky a kompletně líný den…), i když zrovna není poblíž foťák? Jen tak pro sebe?

Přítomnost foťáku není pro moje hygge čtecí chvíle vůbec důležitá. Naopak čtu ve chvílích, kdy to nijak nezaznamenávám. To je zase otázka toho instasvěta vs. reality, protože moje knižní fotky vznikají v jinou dobu, než si reálně čtu. Knihy fotím, když je dobré světlo, když mi pózují chlupáči, když mám na to chuť a náladu. Čtu je ale většinou až večer před usnutím, v dopravních prostředcích, v teplákách na gauči. A tyhle opravdu čtecí chvíle nejsou na fotku.

4. Dokážeš pročíst celou noc? Šup, šup, abys už konečně zjistila, jak to skončí, anebo se s knihami raději „mazlíš“? A užíváš si je po troškách – za odměnu?

V poslední době bývám bohužel tak unavená, že i kdybych chtěla pročíst celou noc sebevíc, usínám kolem desáté stránky. A mrzí mě to, protože dřív jsem často tohle nadchnutí pro knihu měla a nedokázala jsem přestat, dokud jsem ji nedočetla, což bylo klidně do čtyř do rána. Dnes chodím do postele s knihou o půlnoci a vydržím nejdéle do jedné. Takže se s nimi nedobrovolně mazlím. Samozřejmě ale záleží na žánru a stylu knihy. Některé jdou číst naráz, jiné pro jejich složitost, těžkost nebo celkovou pomalost, nikoliv. A takové já čtu obecně více.

5. Stalo se ti někdy, že jsi musela nějaký kousek mít čistě jen pro ten cool obal? 

Obálka knihy je dle mého důležitá a já se bez mučení přiznám, že někdy se dle ní rozhoduji. Čím víc ale sleduji literární scénu a čím více se v ní orientuji a vím, kde co kdy bude vycházet, vyznám se více ve světových i českých autorech a stačí mi jen název, nakladatelství a jméno autora, abych věděla, jestli si to chci přečíst, tak jde obálka na vedlejší kolej.

Obecně se mi líbí obálky spíše jednoduché, hezky ilustrované a moc nemám ráda obálky s fotkami. Líbí se mi třeba knižní obálky od Lucie Zajíčkové z nakladatelsví Host nebo velmi často obálky knih z Paseky.

6. Perfektně opečovávaná knížka versus salátové vydání, co mezi kamarády nonstop koluje? Jsi perfekcionista, anebo pro radost druhých překousneš nějaký ten ohlý rožek?

Teď asi způsobím těžko na srdci mnoha knihomolům, ale já knihy opotřebovávám a vůbec mi to nevadí. Obvykle místo záložek ohýbám růžky, v knihách si sem tam něco podtrhnu, napíšu. Někdy na ně nechtě vyliju kafe, nebo mi spadnou do vody, zmoknou venku na chatě a tak. Zkrátka se mnou žijí, a i když si literatury velice vážím, tak o knihy nijak nepečuji, nejsou-li to zvláště drahé kousky.

7. Neodoláš a nakoukneš někdy až úplně na konec? …třeba hned na začátku?

To jsem dělala, když mi bylo nějakých 13 – 15 let. Četla jsem takové ty románky pro holky a někdy jsem to nevydržela a musela jsem se přesvědčit, jestli ta velká láska vydrží, kdo s kým skončí a tak. To ale už léta nedělám. Nestojí to za to si celý prožitek ze čtení tímto pokazit.

8. Existují knížky, u kterých předem víš, že tě totálně emocionálně vyždímají a uvrhnou do smutně nostalgické nálady, a stejně je nedokážeš odložit? 

Tyto knihy mám nejraději a schválně si je vybírám. Když čtu v anotaci nebo v něčí recenzi, že je to šílená depka, jak u čtení někdo probrečel balík kapesníků nebo že pak nemohl noci usnout, jak na to myslel, s radostí po takové knize sáhnu. Takové dobrovolné sebemučení, co? Ale miluju, když ve mně kniha vyvolá silné pocity. Příkladem za všechny může být kniha Malý život, která ve mně vyvolala takovou psychickou nevolnost, že jsem šla zvracet.

9. Kdyby vyšla kniha o tobě, jak by se jmenovala – a jaký žánr by to vlastně byl ?

Hezká otázka. Bylo by to takové to psychologické drama o nefungujících vztazích, o hledání sama sebe a o tápání v životě provázané trpkým humorem a sarkasmem. Ale s dobrým koncem pro hlavní hrdinku, alespoň momentálně, do budoucna můžu jen doufat. Název z fleku asi nedám, budu nad tím teď přemýšlet několik měsíců. Takže díky za brouka do hlavy… Víš co, dejme jí tedy pracovní název Brouk v hlavě.

10. A na úplný závěr: Jaké 3 knížky jsou tvé ze všech nejsrdcovější?

Malý princ, protože pro mě znamená víc než jen dětskou knížku. A nebudu dělat že ne, jen proto, že je z něj takový fenomén. Prostě je to pro mě moc důležité dílo. Pěna dní pro ten nádherný smyšlený svět, obří melancholii, snovost, procítěnost a splín, který ve mně vyvolává. Nesnesitelná lehkost bytí a Nesmrtelnost od Kundery, které jsou pro mě velkým milníkem v životě i ve čtení. Díky nim jsem se začala zajímat i o jiné knihy než pro náctileté.

Pak taky knihy od Biancy Bellové, Eleny Ferrante, Delphine de Vigan, zmíněný Malý život, Pod skleněným zvonem a spoustu dalších. Dávám své tipy svůj Instagram, tak se můžou čtenáři mrknout tam, co mě zrovna uchvátilo.

Pro Knihy.cz

Vendula Freundová