Bezmála dvacet let Markus Zusak, autor fenomenální Zlodějky knih, pracoval na své další knize. Vytvořil poetický, snový, ze vzpomínek utkaný příběh, který se syrovostí v každém slově vypráví o smutku, smrti, odpuštění i lásce ve všech podobách. Clayův most je mistrovský počin, ke kterému je nutno přistupovat s nejvyšší opatrností, protože větší křehkost jste v žádné jiné knize dosud nepocítili.
Penelope sedí ve vlaku mířícím z komunistického Polska a čte otcův dopis na rozloučenou. Michael pomáhá přestěhovat piano omylem doručené na jeho adresu. Tommy se ztratí při cestě do muzea a Luna prohrává na zadním dvorku boj s pakobrou. Matt sepisuje na starém psacím stroji všechny tyhle příběhy. Krátké, ale i ty táhnoucí se přes celá desetiletí, překypující štěstím i smutkem. Všechny vedou k pěti bratrům Dunbarovým. Protože abyste pochopili Claye, musíte pochopit je všechny.
Matt, Henry, Rory, Clay a Tommy Dunbarovi. Bratři, kterým byla do rukou vložena všechna smůla světa. Matka dlouhé roky umírá na rakovinu, otec se utápí v zármutku. Nakonec odejdou oba. Matka zemře, otec se vytratí neznámo kam. Bez rodiny a jakýkoliv jistot se bratři snaží žít, jak nejlépe umí. Dřív dům plný smíchu, sourozeneckých rvaček a lásky se proměnil v pustinu, kterou se snaží zaplnit vzpomínkami i sbírkou domácích mazlíčků. A tak se po kuchyni pánovitě prochází mezek Achilles, zlatá rybka Agamemnón poulí oči přes sklo akvária a kocour Hektor zatíná drápky do křesla. Chaotickému cirkusu na pár metrech čtverečních se musíte smát, ale po tváři se vám kutálí slza.
Zusak ohýbá plynulost vyprávění podle vlastních pravidel. K hlavní dějové lince přidává další a další příběhy a vytváří zvláštní časovou zacyklenost. Jednou je v daleké minulosti, hned na to se vrací k drobným epizodám v současnosti. Velmi pomalu, s lehkostí a poetičností v každém odstavci. Číst dál dá pořádně zabrat. Bolí z toho duše.
Otec, který dostane přezdívku Vrah, se vrací s žádostí o pomoc při stavbě mostu přes řeku. Po útěku od rodiny se usadil v odlehlém domě u řeky, přes kterou však nevede most a nedá se jinak přejít. A tady konečně dostává prostor Clay Dunbar. Druhý nejmladší, vždy tichý, přemýšlivý, s velkou zálibou v příbězích. Navzdory bratrům odchází s otcem, aby postavili most vlastníma rukama. Samotná stavba je však až druhořadou záležitostí. Na úkor fyzickému vyčerpání i odlišným povahám Clay s otcem hledají cestu k vzájemnému porozumění i sdílení smutku.
Markus Zusak už nás jednou přesvědčil, že smrt není jen černobílá. I tentokrát jí dal hlavní roli a vám se stáhne hrdlo pokaždé, když se zhostí svého úkolu.
Po jazykové stránce, a že to musel být pěkně tvrdý oříšek pro překladatelku, je kniha jedinečná. Nejde se nezamilovat do autorových popisů a metafor. Dokáže si s lehkostí podrobit emoční stránku čtenáře a nenápadně ho dostat až na hranici bodu zlomu. Nakonec z něj udělá jen vyschlou skořápku. Který spisovatel tohle umí? Číst Clayův most je zážitek, který je nutno prožít s veškerou bolestí i radostí. Jedině tak zjistíte, jakou sílu příběh má. Protože já vím, že tahle kniha mě tak trochu změnila.
Pro Knihy.cz
Aneta Wunderlichová
