Průvodce těmi nejlepšími fantasy příběhy – 1. díl Retellingy
10.9.2019
RECENZE: Měsíční tygr je jiný. Prudce kreativní a zároveň konejšivě staromódní
1.10.2019

Bezmála dvacet let Markus Zusak, autor fenomenální Zlodějky knih, pracoval na své další knize. Vytvořil poetický, snový, ze vzpomínek utkaný příběh, který se syrovostí v každém slově vypráví o smutku, smrti, odpuštění i lásce ve všech podobách. Clayův most je mistrovský počin, ke kterému je nutno přistupovat s nejvyšší opatrností, protože větší křehkost jste v žádné jiné knize dosud nepocítili.

Penelope sedí ve vlaku mířícím z komunistického Polska a čte otcův dopis na rozloučenou. Michael pomáhá přestěhovat piano omylem doručené na jeho adresu. Tommy se ztratí při cestě do muzea a Luna prohrává na zadním dvorku boj s pakobrou. Matt sepisuje na starém psacím stroji všechny tyhle příběhy. Krátké, ale i ty táhnoucí se přes celá desetiletí, překypující štěstím i smutkem. Všechny vedou k pěti bratrům Dunbarovým. Protože abyste pochopili Claye, musíte pochopit je všechny.

Matt, Henry, Rory, Clay a Tommy Dunbarovi. Bratři, kterým byla do rukou vložena všechna smůla světa. Matka dlouhé roky umírá na rakovinu, otec se utápí v zármutku. Nakonec odejdou oba. Matka zemře, otec se vytratí neznámo kam. Bez rodiny a jakýkoliv jistot se bratři snaží žít, jak nejlépe umí. Dřív dům plný smíchu, sourozeneckých rvaček a lásky se proměnil v pustinu, kterou se snaží zaplnit vzpomínkami i sbírkou domácích mazlíčků. A tak se po kuchyni pánovitě prochází mezek Achilles, zlatá rybka Agamemnón poulí oči přes sklo akvária a kocour Hektor zatíná drápky do křesla. Chaotickému cirkusu na pár metrech čtverečních se musíte smát, ale po tváři se vám kutálí slza.

Zusak ohýbá plynulost vyprávění podle vlastních pravidel. K hlavní dějové lince přidává další a další příběhy a vytváří zvláštní časovou zacyklenost. Jednou je v daleké minulosti, hned na to se vrací k drobným epizodám v  současnosti. Velmi pomalu, s lehkostí a poetičností v každém odstavci. Číst dál dá pořádně zabrat. Bolí z toho duše.

Otec, který dostane přezdívku Vrah, se vrací s žádostí o pomoc při stavbě mostu přes řeku. Po útěku od rodiny se usadil v odlehlém domě u řeky, přes kterou však nevede most a nedá se jinak přejít. A tady konečně dostává prostor Clay Dunbar. Druhý nejmladší, vždy tichý, přemýšlivý, s velkou zálibou v příbězích. Navzdory bratrům odchází s otcem, aby postavili most vlastníma rukama. Samotná stavba je však až druhořadou záležitostí. Na úkor fyzickému vyčerpání i odlišným povahám Clay s otcem hledají cestu k vzájemnému porozumění i sdílení smutku.

Markus Zusak už nás jednou přesvědčil, že smrt není jen černobílá. I tentokrát jí dal hlavní roli a vám se stáhne hrdlo pokaždé, když se zhostí svého úkolu.

Po jazykové stránce, a že to musel být pěkně tvrdý oříšek pro překladatelku, je kniha jedinečná. Nejde se nezamilovat do autorových popisů a metafor. Dokáže si s lehkostí podrobit emoční stránku čtenáře a nenápadně ho dostat až na hranici bodu zlomu. Nakonec z něj udělá jen vyschlou skořápku. Který spisovatel tohle umí? Číst Clayův most je zážitek, který je nutno prožít s veškerou bolestí i radostí. Jedině tak zjistíte, jakou sílu příběh má. Protože já vím, že tahle kniha mě tak trochu změnila.

 

Pro Knihy.cz

Aneta Wunderlichová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *