Profesionální kouč a spisovatel Jan Markel napsal novou, tak trochu provokativní knížku mimo jiné i o tom, proč zaručené instantní návody na štěstí nefungují. Hned v úvodu varuje, že je jiná. Úderná, bez servítek – a hlavně vtipná! Najdete v ní třeba kapitolu „vyčůrat, pomodlit a psát“ a taky spoustu rad, jak neusnout na vavřínech a makat na sobě tak nějak průběžně, i když zrovna slunce svítí, ptáci zpívají a nám ke spokojenosti zdánlivě nic nechybí…
Se seberozvojem se v posledních letech roztrhl pytel. A moudra, citáty i zaručené tipy na to, jak být „šťastný až do smrti“ na nás číhají na každém kroku… Proč si z těch stovek titulů vybrat zrovna ten tvůj? V čem je jiný?
Tahle otázka mě pobavila. Zejména proto, že já nemám rád zaručené návody. Pokusil jsem se k této knížce přistoupit odlišně. Nově. Mým cílem bylo předat zkušenosti od reálných lidí v kombinaci s vědeckými podklady. Tak, aby knížka vyvolala spíš otázky než tunu odpovědí, které už zítra nebudou platit.
Takže pro mě je ten důvod, proč si koupit moji knihu jasný: Dává čtenáři dostatek svobody a prostoru, nekáže moudra, ale přináší neotřelé úhly pohledu. Propojuje zásadní oblasti, kterým se knížky většinou věnují samostatně. Krom toho je každá z pěti částí (Velké drzé cíle, Myšlení, Produktivita, Prostředí a Radost) psaná jiným stylem. Nikdy se nenudíš. Krom toho mám rád umění a spolu s ilustrátory jsem se pokusil knížce vdechnout víc, než jen suchá fakta. Takže si troufnu říct, že takovouto knížku ještě čtenář nečetl.
Sám úplně nezastáváš oblíbený názor, že stačí věřit, vizualizovat, pozitivní mantry odříkávat ideálně hned se zvoněním budíku, a přitom v podstatě sedět „doma na zadku“ a čekat, až štěstí zaťuká na dveře. Takže platí spíš staré dobré „bez práce nejsou koláče“?
Ani jedno, ani druhé samo o sobě nepovede k úspěchu. To, co většina knížek ignoruje a řada lidí si nemusí připouštět je fakt, že úspěch, štěstí, harmonie – to všechno jsou komplexní záležitosti. Je populární se zaměřovat na nastavení mysli. Já souhlasím s tím, že to je důležité. Vizualizace je velice mocný nástroj, ale je to jen jedna z ingrediencí, ze kterých se míchá finální úspěch.
Tvrdá práce, bez které nejsou koláče, je taky jenom jedna z ingrediencí. Jasně, že je potřeba přiložit ruku k dílu. Když u toho budu mít srovnané myšlení, bude se mi to dařit víc. A když u toho budu mít kolem sebe správné lidi, budu se neustále učit, zlepším svoje klíčové dovednosti… pak to půjde ještě líp.
Takže jenom věřit nestačí. Jenom slepě pracovat taky ne. Těch oblastí je mnohem víc. Já jsem popsal pět klíčových. Když čtenář udělá progres alespoň ve dvou z nich, je pravděpodobné, že zažije zcela novou úroveň života. Podle svých představ.
V knize poukazuješ na zajímavý fakt, že na seberozvoji často makáme jen v momentech, kdy se nám zrovna nedaří. Pak přijde nový partner, povýšení, první poplácání po zádech… a opět zařazujeme neutrál. Čím to – a jak se starým kolejím vyhnout jednou provždy?
Já si myslím, že je to v nás zakořeněné z dřívějších dob. Dřív lidi dělali jenom tolik, aby přežili. Často jim i chyběly možnosti, aby mohli dělat víc. Dnes ty možnosti máme, ale v hlavách nám jedou stále stejné vzorce – něco dokončit a pak mít tzv. klid. Spokojit se s málem. Poslouchat, co na to norma společnosti.
Bohužel se tento přístup stále předává i ve školách, které se v Česku začínají měnit, ale stále je to pomalý proces. Na řadě škol ještě učí studenty (a to je obrovské období, kdy jsme jako lidé snadno ovlivnitelní), že když dokončí školu, tak pak už to bude jenom fajn. Víš co, ten princip – uč se, pak dostaneš titul a už je všechno v pořádku.
Pracuješ jako kouč. Jaké nejčastější strašáky naše společnost podle tebe aktuálně zdolává? A jsou ve skutečnosti opravdu tak velcí a mocní, jak si myslíme?
Na úrovni společnosti se hodně mluví o odpadcích, ekologii a znečištění oceánu. Většina lidí z mojí sociální bubliny si tohle uvědomuje, třídí odpad, nakupují v bezobalových obchodech apod. Když ale přijdou na hodinu se mnou, tak se bavíme o tom, co je nejdůležitější právě teď pro ně. Pro kluka, co se stydí, to bude obava z toho, jak oslovit holku. Pro začínajícího obchodníka zase strach z odmítnutí. Pro každého je to zkrátka jiné. Většina strašáků, obav a strachů v lidském životě se ale paradoxně týká konverzací s někým dalším. To mě baví.
A jestli jsou strašáci velcí a mocní? Netroufnu si tady komentovat globální trendy, ale ti na úrovni jednotlivce dokáží udělat ze života peklo. Ale dají se překonat docela rychle, když je chuť a vůle.
Liší se vlastně s technologickým vývojem naše problémy až tak moc od těch našich babiček a dědečků? Anebo se pořád točíme v kruhu? Facebook, neFacebook.
Jasně, žijeme v úplně jiné době, než naši prapředci. Každá nová generace přichází do světa, který je o něco komplikovanější a klade na člověka úplně jiné nároky, než tomu bylo dřív. Paradoxní je, že s pokrokem přichází víc možností. Víc možností přitom ale vede k paralýze, k tomu, že se v nich člověk snadno ztratí, k tomu, že není na první pohled jasné, kterou cestou jít.
To před šedesáti lety bylo jiné. Možností bylo výrazně méně a život byl díky tomu svým způsobem jednodušší. Na druhou stranu o něco chudší, o něco méně zdravý, o dost nesvobodnější. Každá doba má svoje.
Je opravdu dopad sociálních sítí na dnešní vztahy tak alarmující, jak mnozí psychologové tvrdí? Vnímáš i ty tu všudypřítomnou neosobnost, anebo se i na tomto fenoménu dá najít v rámci seberozvoje něco pozitivního?
Vztahy se mění, ale nevidím to úplně černě. Dřív měl člověk úzkou sociální skupinu lidí, se kterými byl fyzicky v kontaktu. To má i dnes, plus k tomu přibyla skupina internetových známých. Má to řadu výhod, pokud se s tím člověk naučí pracovat. Dřív platilo, že se přes sedm lidí dostaneš ke komukoliv na světě. Dnes jsou to tři. Tudíž známý známého mého známého je v kontaktu třeba s Elonem Muskem. Nebo s Johnnym Deppem. Lidi jsou si v jistém směru díky sociálním sítím blíž.
Potíž je, pokud jsi jenom v síti. Ve chvíli, kdy ti sociální sítě berou pozornost a začneš zanedbávat vztahy na osobní rovině, projeví se to. Stejně tak to může mít dopad na produktivitu a další aspekty života.
Já se na sociální sítě dívám jako na nástroj. Můžou ti sloužit anebo ubližovat. Tohle ale platí v mnoha oblastech o mnoho nástrojích.
Spousta lidí má pocit, že aby se změnila, musí odjet „jíst, meditovat, milovat“ na Bali, nahodit offline režim a hlídat si každé slovo, které vypustí z úst a bezmezně se milovat… samozřejmě, že důvodů, proč to nejde hned teď je vždy milion :D… Dokážeš jmenovat jednu jedinou činnost – tu nejdůležitější – kterou se dá začít klidně z fleku?
Bezmezně se milovat. S trochou nadsázky. Když už to zaznělo i v otázce. Vztah sám se sebou určuje z velké míry zkušenosti, které zažíváme, takže to je začátek. Jakákoliv změna v životě musí vycházet od nás, zevnitř. Tudíž začít o sobě přemýšlet, zkoumat, objevovat – to je ten základ. A na to nepotřebuješ nikam jezdit.
Mnohem spíš si potřebuješ vyhradit čas, který věnuješ sám sobě. Někdo přemýšlí, když běhá a tak kombinuje sport a čas pro sebe. Někdo si píše deník. Hodně lidí se obrací na mě, na kouče. Protože já jim pomůžu urovnat myšlenky, vidět věci z jiného úhlu pohledu a pak začít dělat užitečné kroky k tomu, aby udělali změnu, kterou chtějí.
A otázka na závěr: Jak si z knihy odnést maximum? Znáš to, když čteme něco prudce motivačního, máme pocit, že se teď všechno od základů změní. Budeme jiní, lepší, vyklidněnější, tady a teď – v souladu s celým vesmírem. A o týden později si dost možná nevybavíme 90 % toho, co jsme četli, natož název…
Jasně, v Japonsku proto dokonce mají slovo tsundoku. Znamená to hromadění nepřečtených knih, protože už tím, že sis je koupil, máš pocit, že něco děláš. Nebo tím, že je čteš.
Já můžu jen doporučit praxi. V knížce je řada praktických cvičení, která když čtenář nevynechá, tak je posun téměř zaručen. Taky doporučím si do knížky psát. Podtrhávat, zvýrazňovat, dělat si poznámky. Dokud zůstane jenom u čtení, tak je to většinou málo. Udělejte cokoliv, abyste ty věci převedli do praxe. Pak to nemá kam uhnout.
Knížku, díky které nakopnete svůj život k nezastavitelnému růstu, seženete na pointa.cz.
Pro Knihy.cz
Vendula Freundová
