Když je vám 15 svět umí být pořádný blázinec. Znáte to, na dospěláky není spoleh. Na vrstevníky už tím tuplem. Ale i když je to někdy na palici, pořád to má celkem jasná pravidla. Ale pak přijde další jobovka – táta, co není skutečný. Jasně, že není abstraktní nebo vymyšlený. Jen s ním nesdílíte stejné geny – a to už je teda zatracená podpásovka.

Tess toho má tak akorát dost – a rozhodne se mlčet. A přitom je tolik slov, co by chtěla říct, celá Niagara. Jackovi, o tom, že ví, že není její otec. Anně, šikanátorce ze školy, anebo učiteli matematiky, který by jejím otcem klidně být mohl. Na všechno je sama. Vlastně ne tak úplně. Své problémy konzultuje s panem Rybkou, baterkou, která znázorňuje její svědomí.

Annabel Pitcherová se ze všeho nejraději věnuje tématům, o kterých se až tak nemluví. Případ rasismu a šikany řešila už ve své prvotině, Moje sestra žije na krbové římse, za kterou dostala ocenění Branford Boase Award. A i v knize Mlčeti zlatá rybka ukazuje čtenářům, že ze všeho nejdůležitější je zachovat si chladnou hlavu a víru v to, že lepší zítřky čekají hned za zatáčkou.

V ich-formě vyprávěný děj má rychlý spád a žádná hluchá místa. Je svižný, vtipný a nechybí v něm i nějaké to poselství. Primárně je určený pro „mladé dospělé“, ale co si budeme povídat, své si v něm najdou i jejich rodiče, zápletka je totiž těžce nadčasová. Každému z nás občas dojdou slova, důvodně i bezdůvodně si sem tam potrucujeme a svět je bohužel stále plný těch, kteří dávají jinakost ostatním pořádně sežrat.

Pro Knihy.cz

Veronika Kubíková