Myslím, že dokážu popisovat emoce a prožívání lidí pravdivě, řekla v rozhovoru pro Knihy.cz Petra Soukupová
Publikováno: 6.3.2019
Kategorie: Rozhovory | Za knihami

Petra Soukupová patří k nejúspěšnějším českým spisovatelkám. Vydala pět knih pro dospělé a dvě knihy pro děti. Za prvotinu K moři získala cenu Jiřího Ortena, za sbírku povídek Zmizet cenu Knihy roku v prestižní soutěži Magnesia Litera. Velký úspěch slavil i autorčin pátý román Nejlepší pro všechny, ke kterému autorka paralelně psala i dětskou knihu s názvem Kdo zabil Snížka?. Všechna její díla vynikají především uvěřitelnou a čtivou formou, za pomocí níž se autorka snaží zachytit zdánlivě běžné situace a vnitřní svět postav, obtížně hledajících své místo v rodině a ve světě.

 

Jak byste své knihy popsala čtenářům, kteří ještě ani jednu z vašich knih nečetli?

Píšu o vztazích, především o těch rodinných. Není to moc veselé čtení,  ale myslím, že dokážu popisovat emoce a prožívání lidí pravdivě.

 

Dojemné, smutné, syrové, depresivní…Slova, která se často objevují v recenzích Vašich románů, i přesto však patříte k nejoblíbenějším českým spisovatelkám. Není to trochu paradox?

Nevím, zřejmě si lidé občas rádi přečtou i něco hrozného.

 

Kromě detailní analýzy „dospělých“ mezilidských vztahů se ve Vašich knihách často zaměřujete na vnitřní svět dětí. Proč zrovna děti?

Baví mě jejich svět, baví mě vnímání někoho, kdo vidí věci ještě jinak než dospělí, v dětském světě jsou jiné potíže, ale jen proto, že je to teprve dítě, to ještě nemusí být méně závažné.

 

Snad nejsem jediná, komu Vaši dětští hrdinové nasadily brouka do hlavy… Při jejich vyprávění mě začalo zajímat, jaké dítě jste byla Vy sama. Jak na své dětství vzpomínáte?

Řekla bych, že jsem měla normální dětství. Vzpomínám na některé věci ráda, na některé méně, asi jako každý. Ale nemyslím, že by se mi stalo něco závažného.

 

A vzpomenete si také na svůj úplně první spisovatelský pokus?

Ano, v druhé třídě ZŠ jsem napsala povídku o dívce, která si přeje za vysvědčení kočičku, a pak ji také dostane. Napsala jsem to do malého sešitku, a také sama ilustrovala.

 

Jak dlouho poté padlo definitivní rozhodnutí stát se spisovatelkou?

Myslím, že někdy okolo mého desátého roku života, tedy v páté třídě.

 

Nedávno jsem četla knihu O psaní od Stephena Kinga, ve které radí, že chce-li se člověk stát spisovatelem, musí především vypnout televizi a číst „co to dá“. Než jste se stala spisovatelkou, byla jste vášnivou čtenářkou? A máte čas na čtení i teď?

Ano, opravdu jsem četla hodně, celé dětství, několik knih týdně.  Teď na to nemám moc času, ale hlavně to pro mě už není moc odpočinek, protože moje další práce – dramaturgie seriálu Ulice obsahuje hodně čtení, takže po práci už se mi dál nic číst nechce.

 

Prozradila byste našim čtenářům, které spisovatele a knihy máte nejraději?

Moji oblíbení spisovatelé jsou třeba právě Stephen King, jeho popisu vztahů mezi lidmi si opravdu cením, dál třeba Ian McEwan, Julian Barnes, David Vann, Jaroslav Havlíček, dříve i John Irving.

Moje nejoblíbenější knihy jsou nejspíše: Jimmy Corrigan, nejchytřejší kluk na světě, což je grafický román, který napsal a nakreslil Chris Ware, dál třeba kniha Sám a sám od Richarda A. Byrda, Pokání od McEwana, Tělo od Kinga, miluju Deník Pavla Juráčka. Ale je jich víc, jen si teď na všechny nevzpomenu.

 

Fanklub Petry Soukupové si už zvyknul na to, že ve vašich románech není příliš prostoru pro růžové brýle a naději, ale i přesto na jednu pozitivní zprávu netrpělivě čeká. Ať nechodím okolo horké kaše…mohou se fanoušci těšit na další knihu?

Píšu teď další knihu pro děti, ta snad, doufám, stihne vyjít ještě letos,  a potom snad začnu psát další pro dospělé.

 

 

Autor: Milena Toman, foto: Hamerník David

Další články z kategorie

RECENZE: Novela Petry Dvořákové způsobuje těžkou žaludeční nevolnost

RECENZE: Novela Petry Dvořákové způsobuje těžkou žaludeční nevolnost

Českou spisovatelku Petru Dvořákovou není nutno blíže představovat. Každých pár měsíců přijde s novou knihou, která okamžitě zaznamená raketový úspěch a na pultech knihkupectví se po ní jen zapráší. Knihy Dědina nebo Chirurg jsou toho důkazem. Tentokrát nakladatelství Host přichází s další její novinkou. Jednohubka Vrány je co do počtu stran záležitostí na jedno odpoledne, ale po dočtení nebudete vědět, co si počít s vlastním životem. Dvanáctiletá Baruna, jak je ústřední postava nazývána vlastní matkou, prožívá klasické...

RECENZE: Měly to (ne)štěstí, přežily.

RECENZE: Měly to (ne)štěstí, přežily.

Kdo by ten příběh neznal? Je 14. dubna 1912 a svět stojí na prahu jedné z nejtragičtějších událostí v dějinách mořeplavby. Titanik, největší loď své doby, se těsně před půlnocí srazí s ledovcem. Stačí pár desítek minut a monumentální kolos pohltí jednou provždy temné hlubiny Atlantiku. Za sebou zanechá tisíce mrtvých a jen pár přeživších. Spisovatelka Elizabeth Blackwell se v knize Dívky, které slyšely plakat moře vrací do oné dubnové noci a vypráví příběh tří žen, které měly to (ne)štěstí, že přežily.   Esme,...

RECENZE: O vnitřním boji, sebepoznání, vině i odpuštění

RECENZE: O vnitřním boji, sebepoznání, vině i odpuštění

„Květomluva je způsob, jak sdělit své pocity a názory jiné osobě za pomoci květin. Diskrétně vyjadřuje city a názory, které by se obtížně řekly slovy nebo by bylo jejich slovní vyjádření v dané situaci nežádoucí (např. společensky nepřijatelné),“ dozvíte se na Wikipedii. Australská spisovatelka Holly Ringland na této strohé definici vystavěla hluboce dojímavý a upřímný příběh o odvážných ženách, síle přátelství a tíze vlastního svědomí. Ztracené květiny Alice Hartové nás přivádí do vyprahlé australské divočiny. V odlehlém...

RECENZE: Mořská panna a paní Hancocková je jako zpěv sirény. Okouzlující a vábivá!

RECENZE: Mořská panna a paní Hancocková je jako zpěv sirény. Okouzlující a vábivá!

Debutový počin britské spisovatelky Imogen Hermes Gowarové je inspirovaný „skutečnou“ mořskou pannou vystavenou v Britském muzeu. Za poetickým názvem se skrývá sociální román ze sklonku 18. století lehce podbarvený magickým realismem. Kniha Mořská panna a paní Hancocková navozuje svým uhlazeným vyprávěním poklidnou atmosféru románů Jane Austen, ale zavedeni budete do nejexkluzivnějších nevěstinců v Londýně. Na dveře domu obchodníka Jonaha Hancocka jednoho večera zaklepe kapitán jeho lodi Kalliopé. Z dalekých krajin mu...

❄ 10 knih pro vánoční nedočkavce ❄

❄ 10 knih pro vánoční nedočkavce ❄

Vánoce. Nejdříve je nedočkavě vyhlížíme, odpočítáváme a jako malé děti se těšíme, až je celé pročteme. Pak kolem prosviští rychlostí vánoční komety. A pro všechny ty přípravy a pusy pod jmelím, často zbude na čtení jen pár nanosekund. Tak co se zababušit do teplé deky a začít se hýčkat hned teď? Pocucávat vaječňák, vyzobávat Marhmellow z horké čokolády a nasávat vánoční atmosféru. Klidně celý měsíc. Máme pro vás tip na 10 oblíbených vánočních knížek, se kterými je radost lenošit.   Krásné Vánoce Užijme si společně...

RECENZE: Když temnota nemilosrdně udeří, přichází čas na pohádky

RECENZE: Když temnota nemilosrdně udeří, přichází čas na pohádky

Všichni ten příběh známe. Na podzim roku 1939 se Evropa halí do nemilosrdné temnoty a zaslepené nenávisti. Z map nenávratně mizí celá města a z lidských srdcí chuť k životu. Dominantou té doby jsou ostnaté ploty a za nimi lidé vyhublí až na kost, téměř průhlední. Ne nadarmo se však říká, že štěstí lze nalézt i v těch nejtemnějších dnech. A pokud bezmoc, strach a smrt stojí příliš blízko, nadešel ten nejlepší čas na pohádky. Loutkář z Krakova jeden takový příběh sám vypráví… Pohádka. Karolína je nejšikovnější švadlenou...

RECENZE: Bybylon vás pozře, přežvýká a vyplivne ve skupenství, co ještě nebylo objeveno

RECENZE: Bybylon vás pozře, přežvýká a vyplivne ve skupenství, co ještě nebylo objeveno

Neskutečně pestrobarevná, neotřele originální, značně návyková, našlapaná fantazií až po okraj. Přitom krutá a bestiální, až se chvílemi bojíte dýchat, aby pokřivené oko babylonského zákona nezaměřilo i vás. Tohle všechno je Cesta do Babylonu, která od první věty láká na nepředstavitelné zážitky, jemně oblbuje i slibuje nemožné. A až všechny ty sladké lži spolknete i s navijákem, tak se velmi pozorně zaposlouchejte. Slyšíte to? Pod zdobně naaranžovaným pozlátkem cupitají krysy. Ještě než se vypravíte do bájné babylonské...

RECENZE: Všichni irští svatí a kočka Beckett

RECENZE: Všichni irští svatí a kočka Beckett

Pryč s magickým realismem, máme tu realistické magično v podání Jess Kiddové a jejího nového románu Vetešník (The Hoarder, 2018). Příběh Cathala Flooda, nerudného starožitníka v důchodu, jeho profesionální pečovatelky Maud, její přítelkyně/přítele Renaty a pár padouchů. A také spousty svatých. A hlavně příběh nejdůležitější postavy celého příběhu - starého domu plného veteše a plného starých tajemství uprostřed obří zahrady s cestičkami lemovanými starými matracemi a vybitými bateriemi, zahrady plné divokých koček...

RECENZE: Včely jako lék na bolavou duši

RECENZE: Včely jako lék na bolavou duši

Cítíte se zmateni životem? Nevíte, kam patříte, každodenní práce vás vyčerpává, stále nemáte čas a vaše duše je ztracená? Tuším, že tyto příznaky syndromu moderní doby zažívá, anebo aspoň na nějakou dobu zažil, snad každý z nás. Pořiďte si včely a vše nabere správný směr - takové je podle mě poselství ukryté v knize "Srdce včely má pět komor". Helen Jukes, autorka tohoto autobiografického románu je ukázkovou obětí moderní doby. Tedy až do chvíle, kdy do jejího života vstoupí myšlenka pořídit si vlastní včely. V tomto místě...

Průvodce těmi nejlepšími fantasy příběhy – 2. díl Městské fantasy

Průvodce těmi nejlepšími fantasy příběhy – 2. díl Městské fantasy

Spousta lidí si pod fantasy literaturou vybaví hlavně Harryho Pottera nebo Pána prstenů. Ten první je mnohdy přivedl ke čtení a ten druhý zase patří mezi filmovou klasiku, kterou každý fanoušek čehokoliv nadpřirozeného prostě musí vidět. Zdá se to jako nedávno, co jsme na plátně poprvé objevovali tyto dva světy, a ono přitom od premiéry uběhlo už osmnáct let. Od vydání prvního Harryho Pottera (v originále) dokonce více než dvacet! Ty malé děti, co si přály na Vánoce kouzelné hůlky, Bertíkovy fazolky a figurky nám známých...