Myslím, že dokážu popisovat emoce a prožívání lidí pravdivě, řekla v rozhovoru pro Knihy.cz Petra Soukupová
Publikováno: 6.3.2019
Kategorie: Rozhovory | Za knihami

Petra Soukupová patří k nejúspěšnějším českým spisovatelkám. Vydala pět knih pro dospělé a dvě knihy pro děti. Za prvotinu K moři získala cenu Jiřího Ortena, za sbírku povídek Zmizet cenu Knihy roku v prestižní soutěži Magnesia Litera. Velký úspěch slavil i autorčin pátý román Nejlepší pro všechny, ke kterému autorka paralelně psala i dětskou knihu s názvem Kdo zabil Snížka?. Všechna její díla vynikají především uvěřitelnou a čtivou formou, za pomocí níž se autorka snaží zachytit zdánlivě běžné situace a vnitřní svět postav, obtížně hledajících své místo v rodině a ve světě.

 

Jak byste své knihy popsala čtenářům, kteří ještě ani jednu z vašich knih nečetli?

Píšu o vztazích, především o těch rodinných. Není to moc veselé čtení,  ale myslím, že dokážu popisovat emoce a prožívání lidí pravdivě.

 

Dojemné, smutné, syrové, depresivní…Slova, která se často objevují v recenzích Vašich románů, i přesto však patříte k nejoblíbenějším českým spisovatelkám. Není to trochu paradox?

Nevím, zřejmě si lidé občas rádi přečtou i něco hrozného.

 

Kromě detailní analýzy „dospělých“ mezilidských vztahů se ve Vašich knihách často zaměřujete na vnitřní svět dětí. Proč zrovna děti?

Baví mě jejich svět, baví mě vnímání někoho, kdo vidí věci ještě jinak než dospělí, v dětském světě jsou jiné potíže, ale jen proto, že je to teprve dítě, to ještě nemusí být méně závažné.

 

Snad nejsem jediná, komu Vaši dětští hrdinové nasadily brouka do hlavy… Při jejich vyprávění mě začalo zajímat, jaké dítě jste byla Vy sama. Jak na své dětství vzpomínáte?

Řekla bych, že jsem měla normální dětství. Vzpomínám na některé věci ráda, na některé méně, asi jako každý. Ale nemyslím, že by se mi stalo něco závažného.

 

A vzpomenete si také na svůj úplně první spisovatelský pokus?

Ano, v druhé třídě ZŠ jsem napsala povídku o dívce, která si přeje za vysvědčení kočičku, a pak ji také dostane. Napsala jsem to do malého sešitku, a také sama ilustrovala.

 

Jak dlouho poté padlo definitivní rozhodnutí stát se spisovatelkou?

Myslím, že někdy okolo mého desátého roku života, tedy v páté třídě.

 

Nedávno jsem četla knihu O psaní od Stephena Kinga, ve které radí, že chce-li se člověk stát spisovatelem, musí především vypnout televizi a číst „co to dá“. Než jste se stala spisovatelkou, byla jste vášnivou čtenářkou? A máte čas na čtení i teď?

Ano, opravdu jsem četla hodně, celé dětství, několik knih týdně.  Teď na to nemám moc času, ale hlavně to pro mě už není moc odpočinek, protože moje další práce – dramaturgie seriálu Ulice obsahuje hodně čtení, takže po práci už se mi dál nic číst nechce.

 

Prozradila byste našim čtenářům, které spisovatele a knihy máte nejraději?

Moji oblíbení spisovatelé jsou třeba právě Stephen King, jeho popisu vztahů mezi lidmi si opravdu cením, dál třeba Ian McEwan, Julian Barnes, David Vann, Jaroslav Havlíček, dříve i John Irving.

Moje nejoblíbenější knihy jsou nejspíše: Jimmy Corrigan, nejchytřejší kluk na světě, což je grafický román, který napsal a nakreslil Chris Ware, dál třeba kniha Sám a sám od Richarda A. Byrda, Pokání od McEwana, Tělo od Kinga, miluju Deník Pavla Juráčka. Ale je jich víc, jen si teď na všechny nevzpomenu.

 

Fanklub Petry Soukupové si už zvyknul na to, že ve vašich románech není příliš prostoru pro růžové brýle a naději, ale i přesto na jednu pozitivní zprávu netrpělivě čeká. Ať nechodím okolo horké kaše…mohou se fanoušci těšit na další knihu?

Píšu teď další knihu pro děti, ta snad, doufám, stihne vyjít ještě letos,  a potom snad začnu psát další pro dospělé.

 

 

Autor: Milena Toman, foto: Hamerník David

Další články z kategorie

RECENZE: Kde přesně začíná nevěra?

RECENZE: Kde přesně začíná nevěra?

Manželé Carlo a Margherita jsou nerozlučným párem. Mají mezi sebou ten druh vztahu, kde jsou si sobě navzájem nejlepšími přáteli i milenci. Na první pohled všechno klape. A přesto oba dva touží po někom jiném. Po jednorázovém uspokojení. Po chvilkovém úniku ze stereotypu. Je lepší překročit hranici a bojovat s výčitkami svědomí, nebo odolat a ptát se po zbytek života „co kdyby“? Stejnou otázku si pokládá italský spisovatel a držitel několika literárních cen Marco Missiroli. Jeho poslední román Věrnost je záležitostí, o...

RECENZE: Být ženou není jednoduché. Být matkou už vůbec ne.

RECENZE: Být ženou není jednoduché. Být matkou už vůbec ne.

Jak chutná bezstarostnost? Jako gelato s příchutí čokolády a lískových oříšků? Jako sluncem zalitá pláž a mořské vlny převalující se přes bosé nohy? Přichází bezstarostnost předtím nebo potom, co přijdeme z práce, nakoupíme, uvaříme, uklidíme, pomůžeme napsat úkoly a políbíme děti na dobrou noc? Nebo se ten blažený pocit nenávratně vytratil z našich životů? Odpověď hledá francouzská blogerka a spisovatelka Serena Giuliano v románu Ciao bella. Typicky letní kniha jako dělaná do parného odpoledne je takovým koktejlem....

RECENZE: Nový Backman je dramedy o osamělosti, potřebě blízkosti a komplikovaných vztazích

RECENZE: Nový Backman je dramedy o osamělosti, potřebě blízkosti a komplikovaných vztazích

Každý z nás mám svůj vlastní „smutný příběh“. Zamčený na tři západy v zaprášeném šuplíku, zastrčený někde hluboko v duši, kam se moc často nechodí. Když se zdá, že jsme na ten šuplík zapomněli, tak přijde spisovatel Fredrik Backman, autor knih Muž jménem Ove nebo Medvědín, s další novinkou, nekompromisně zámek vypáčí a připomene, že nikdy není pozdě na otevírání starých ran. Úzkosti a jejich lidé se poťouchle tváří jako komedie, ale bulet budete ještě týden po dočtení. Připravit… pozor … emocionální horská dráha se dává do...

RECENZE: Osmi set stránkový gigant slibuje magii, draky i tisíc let staré tajemství

RECENZE: Osmi set stránkový gigant slibuje magii, draky i tisíc let staré tajemství

Fanoušci knižní série Kostičas od britské spisovatelky Samanthy Shannon již několik let netrpělivě vyhlížejí vydání dalšího dílu. Sama autorka však jde cestou „kdo si počká, ten se dočká“ a místo pokračování celosvětově úspěšné série přišla po delší době odmlky se samostatným příběhem. Převorství u pomerančovníku je více jak osmi set stránkový gigant a slibuje magii, draky, tisíc let staré tajemství a epickou bitvu mezi dobrem a zlem.   Svět se připravuje na návrat zla   Mezi východem a západem velké říše panují...

RECENZE: Osud dokáže být krutý i k těm nejdobrosrdečnějším

RECENZE: Osud dokáže být krutý i k těm nejdobrosrdečnějším

Krutý mráz a nikdy nekončící zima sužují zapadlý kraj na severu země. Domy chudých obchodníků jsou schované pod nadýchanou sněhovou pokrývkou a ve stínech temného lesa tiše vyčkávají bytosti z dávných legend. Naomi Novik, autorka neméně známé knihy Ve stínu hvozdu, se znovu vydává ve stopách slovanské mytologie. Na motivy příběhů, které si vyprávíme už odnepaměti, napsala pohádkou šmrncnutý příběh V zajetí zimy, kde se ženy umí zachránit samy a místo čekání na kouzelný polibek od prince berou do rukou meč a jdou se...

RECENZE: Vraždy, co se řeší nad šálkem černého čaje a táckem koláčků

RECENZE: Vraždy, co se řeší nad šálkem černého čaje a táckem koláčků

To se takhle sejde Frankenstein, Jekyll & Hyde, doktor Moreau, Van Helsing a Sherlock Holmes. To není začátek suchého britského vtipu, ale novinka Případ alchymistovy dcery od spisovatelky Theodory Gossové. Čistokrevné viktoriánské dobrodružství navozuje atmosféru šestákových románů A. C. Doyla a před slavného detektiva pokládá další téměř neřešitelný případ. Záhady, mrtvoly, zaplivaný Whitechapel a nelidská monstra na každém rohu. Pánové ať si drží klobouky, dámy nechť si připraví čichací sůl … je čas vyřešit pár...

RECENZE: Je suis Sandra

RECENZE: Je suis Sandra

Prostá brněnská devčica Sandra, její prostější přítel Mirunek a snobský nepřítel Johannes, nebo možná naopak slavný přítel Johannes a sprostý nepřítel Mirek, kamarádka Zorka jako přítelkyně i nepřítelkyně současně, tchyně, Brno a na pár minut i rodiče a americký detektiv - to jsou všecky postavy prvotiny Šalina do stanice touha od Ivy Hadj Moussa (knížka napsána česky, nejde o překlad, jméno paní autorka vyvdala), která v Brně studovala i pracovala. A žádnou z těch postav - tedy až na Brno a čtenářky asi i na Brada Pitta -...

RECENZE: Novinka Holly Bourne přimíchá do šedivé reality trochu duhy

RECENZE: Novinka Holly Bourne přimíchá do šedivé reality trochu duhy

Jsme všichni sněhové vločky? Na to se ptá ve své nové knize britská spisovatelka Holly Bourne. Ta není v psaní žádným nováčkem a na kontě má několik úspěšných knih – pár měsíců stará novinka A jak se vám líbím teď? nebo román o holčičím přátelství Už jsem normální?!? z roku 2017. Spisovatelčiným ústředním tématem je duševní zdraví mladých lidí. Tentokrát je to okořeněné o vysoce (ne)sympatickou vypravěčku Olive. Dám vám hned několik důvodů, proč byste se měli zrovna do této knihy vysloveně zabouchnout. Olive je normální...

RECENZE: Novela Petry Dvořákové způsobuje těžkou žaludeční nevolnost

RECENZE: Novela Petry Dvořákové způsobuje těžkou žaludeční nevolnost

Českou spisovatelku Petru Dvořákovou není nutno blíže představovat. Každých pár měsíců přijde s novou knihou, která okamžitě zaznamená raketový úspěch a na pultech knihkupectví se po ní jen zapráší. Knihy Dědina nebo Chirurg jsou toho důkazem. Tentokrát nakladatelství Host přichází s další její novinkou. Jednohubka Vrány je co do počtu stran záležitostí na jedno odpoledne, ale po dočtení nebudete vědět, co si počít s vlastním životem. Dvanáctiletá Baruna, jak je ústřední postava nazývána vlastní matkou, prožívá klasické...

RECENZE: Měly to (ne)štěstí, přežily.

RECENZE: Měly to (ne)štěstí, přežily.

Kdo by ten příběh neznal? Je 14. dubna 1912 a svět stojí na prahu jedné z nejtragičtějších událostí v dějinách mořeplavby. Titanik, největší loď své doby, se těsně před půlnocí srazí s ledovcem. Stačí pár desítek minut a monumentální kolos pohltí jednou provždy temné hlubiny Atlantiku. Za sebou zanechá tisíce mrtvých a jen pár přeživších. Spisovatelka Elizabeth Blackwell se v knize Dívky, které slyšely plakat moře vrací do oné dubnové noci a vypráví příběh tří žen, které měly to (ne)štěstí, že přežily.   Esme,...