Turnovský rodák Jaroslav Rudiš, ročník 1972, spisovatel, dramatik, scénárista a hlavně ikona současné české literatury. Neměli jste-li to štěstí se ještě potkat, seznamte se, máte se na co těšit. Začít můžete třeba nejopěvovanější novinkou Český ráj, vyprávějící o bandě chlapíků, která se pravidelně schází ve staré sauně za městem, a nebo to vzít z druhého konce a začít od Rudišových prvních románů – Nebe pod Berlínem, Grandhotel, Konec punku v Helsinkách či Národní třída.

Já jsem si protentokrát vybrala román Potichu z roku 2007, ve kterém se odehrává rovnou pět příběhů na konci jednoho léta – setkáváme se v něm s ambiciózní diplomatkou Hanou, tramvajákem Petrem, punkerkou Vandou, právníkem Waynem a muzikantem v důchodu Vladimírem. Ačkoliv každé z těchto postav dal v knize Rudiš soukromý prostor pro její vlastní drama, jsou nakonec autorem vmanévrováni do společného a napínavého finále odehrávajícím se v pražském klubu Akropolis. Než se tomu tak stane, čeká na každou z nich zásadní životní zvrat, který je společným jmenovatelem jejich intimních a detailně líčených příběhů. To vše se navíc odehrává během jednoho dne a jedné noci, takže na čtenáře čeká koncentrovaná emoční nálož.

Co se místa týče, román sice začíná v Lisabonu, kam se hrdinka Hana vydala na služební cestu, centrem veškerého dění je ale prostředí pražské Letné a Žižkova, kde se hlavní hrdinové pokouší žonglovat s novou životní výzvou, potřebou změny či znovunalezenou touhou. Na romantické procházky a zidealizované pražské pohádky ale rychle zapomeňte. Hlavní město je v Rudišově podání vykresleno jako město hluku a špíny, kterému byly navždy amputovány možnosti klidu a pohody. O jeho obyvatelích ani nemluvě.

Všudypřítomné zkázy si nejvíce všímá stárnoucí vdovec Vladimír, trpící zvláštní úchylkou – pražské bary a Pražany se snaží od hluku a světového “bordelu” úplně odstřihnout, a to doslova. Lidem v tramvajích nenápadně odstříhává sluchátka od hudebních přehrávačů, v podnicích pak ničí kabely od repráků. Na rozdíl od zbývajících čtyř postav řeší ve svém příběhu paranoidní obavy o světě řítícím se přímou čarou do pekel, starosti ostatních hrdinů se pak spíš točí okolo trablů s láskou, vyhořelých vztahů či dřívějšího zklamání.  O to víc je ale celý román pestřejší.

Tramvaják Petr se vzpamatovává ze vztahu s Klárou, ze kterého mu zbyla fenka Malmö, Hanka si po krátkém lisabonském románku přiznává, že i přes veškerý luxus a finanční jistotu nemá vztah s Waynem budoucnost a rozhozená punkerka Vanda vlastně vůbec neví, co od života chtít. Čtenář se tak na necelých 200 stranách stává svědkem toho, že zásadní životní zlomy se neodehrávají v týdnech, měsících či letech, ale během jediného dne, kdy se život literárních hrdinů obrací úplně naruby.

Budete-li číst Rudiše poprvé, pak vás určitě překvapí, jakým tempem jeho romány ubíhají. Pestré dialogy, propracovaná psychologie postav a moment překvapení, kdy se osudy cizích postav nakonec překvapivě propletou – tím vším dokáže Rudiš nainstalovat v mysli čtenáře filmové plátno, na němž se střídá obraz za obrazem, dohromady vytvářejícími dokonalou, uvěřitelnou a velmi návykovou verzi životů okolo nás.

Za Knihy.cz

Milena Toman