Alena Mornštajnová o své nové knize: Tentokrát jsem se více zaměřila na mezilidské vztahy
6.2.2019
Čeho všeho je schopná žena, aby se pomstila svému ex?
15.2.2019

Být výjimečným spisovatelem neznamená jen umět dobře psát, ale také sebrat odvahu k neobvyklým tématům. Carys Brayová, úspěšná britská spisovatelka a autorka knih Muzeum tebe a Píseň pro Issy Bradleyovou, splňuje obojí. V nejnovějším románu, vyprávějícím o rodině mormonů, jejichž víra je testována velmi tragickou událostí, přitom čerpala z vlastní zkušenosti.

Některým z vás teď ušetřím pár minut googlování, protože pokud se rozhodnete nejnovější román Carys Brayové přečíst, hned ze začátku si pár informací možná budete potřebovat dohledat. Tak například, kdo jsou vůbec mormoni? Pro mě to byli hezky upravení studentíci, kteří se na olomouckých ulicích snažili navázat konverzaci s uspěchaným davem. A učili anglicky. To toho vím dost málo, zastyděla jsem se a místo druhé kapitoly jsem zahájila poctivou reřerši. Oficiální název tohoto hnutí je Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů a pozor, údajně prý patří k nejrychleji rostoucím náboženským hnutím na světě. Detailní počty nechám stranou, každopádně fakt, že průměrně každé dvě minuty je pokřtěný nový mormon, je pro mě šokující. Obzvláště poté, co jsem se dozvěděla o všech pravidlech, která takový mormon musí dodržovat.

Mezi nejdůležitější hodnoty této církve patří rodina a “alfou-omegou” jejich každodenního života je tzv. Slovo moudrosti, které jim zakazuje (resp. nedoporučuje) konzumaci škodlivých látek a věcí, které tělu neprospívají. Mezi ty se řadí i alkohol, čaj, káva a samozřejmě cigarety. Tak a teď už se můžeme vrhnout na román, protože padlo to nejdůležitější, co byste zněli znát, abyste rodinu Bradleyových hned ze startu neodpískali jako absolutní outsidery.

Claire se mormonkou stává až po sňatku s Ianem Bradleym, rychle na to následují čtyři děti: Zipporah, Alma, Jacob a Issy. Ian, který je aktuálně ve městě biskupem, se ale mnohem více než rodině věnuje svým církevním povinnostem, což se jeho rodině nezdá úplně fér. Pomoc bližnímu má přednost dokonce i v den Jacobových narozenin, které se rodina chystá oslavit. Ve stejný den bohužel náhle a velmi vážně onemocní nejmenší členka rodiny Issy. Během narozeninové oslavy si její horečky a vyrážky nikdo nevšimne a nakonec nepomůže ani rychlý převoz na pohotovost. Issy umírá a rodinu Bradleyových čeká nejtěžší zkouška jejích víry.

Největší pochybnosti o víře a vůbec o celém manželství má Claire, která krátce po pohřbu malé Issy upadá do klinické deprese. Možná čekala, že společně s dětmi nebudou nikdy na druhém místě, možná, že bůh vůbec neexistuje. Tyto pochybnosti jsou logické, člověk má přece nárok na smutek a truchlení, pohled mormonské církve je ale dost zvláštní. Ian se za pasivitu a rezignaci své ženy stydí a před bratry a sestrami církve její depku tají. Hlavní zásadou mormonů je totiž vzchopit se i za těch nejtragičtějších okolností, pracovat, být poctivým členem komunity a hlavně věřit, že všechno má svůj vyšší smysl, takže i maximální utrpení se prostě “vyplatí”.

Hlavní linka se točí okolo Claire, stejně dobře je ale zanalyzován také vnitřní svět Issiných sourozenců. Zatímco Jacob se modlí o zázrak a Issyno vzkříšení, Zipporah se zapalují lýtka a překročí hranice mormonské cudnosti. Jednoduché to nemá ani Alma, který si přeje stát se fotbalovým šampiónem, to je ale v jeho církvi stejně nepřípustné, jako sex před svatbou nebo krátká sukně nad kolena.

Nejzajímavější na románu Píseň pro Issy Bradleyovou je pro mne vhled do náboženské skupiny, se kterou jsem se v literatuře setkala poprvé. Z příběhu lze poznat, že Carys Brayová sama v mormonské komunitě vyrůstala a střízlivým pohledem nahlíží na její “pro” i “proti”. Za největší odvahu ale považuji to, že autorka sama zažila smrt svého dítěte a tímto románem svou bolest alespoň trochu zpracovala. Nakonec dodám, že ačkoliv mi Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů přijde sympatická svou sounáležitostí a apelem na rodinu, nemůžu říct, že bych byla schopna se s jejich pravidly ztotožnit. V tomto románu se totiž ukázalo, že náboženská pravidla jsou některými hnutími aplikována necitlivě a že jsou velmi neflexibilní. Tak například: je v pořádku nenechat blízké truchlit a nedopřát jim chvíli odpočinku? Je normální dělat, že se nic neděje a schovat emoce pod pokličku?

 

Za Knihy.cz

Milena Toman

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *