Díla, která se v Česku vyšvihla na literární špičku
30.1.2019
Tato žena strávila rok čtením knih ze všech zemí světa. Co jí tato zkušenost dala?
4.2.2019

Za prvotinu Do tmy získala autorka publikující pod pseudonymem Anna Bolavá v roce 2016 Magnesii Literu. O rok později vyrazila opět čtenářům dech, tentokrát s volně navazujícím románem Ke dnu. Nemáte-li strach ponořit se do nejtemnějších koutů lidského života, pak vás knihy Anny Bolavé nijak nevylekají. V opačném případě si ale čtenářsky “sáhnete až na dno” nebo knížky vůbec nedočtete.

 


Maloměsto, osamění, nemoc, smrt a všudypřítomný duchabol.  Témata, která spojují oba romány, přesto si však jejich autorka našla originální způsob, jak každý z nich vybudovat. Zatímco začátek románu Ke dnu je zahalen do mlhy, močálů a depresivní atmosféry malého města, děj románu Do tmy se odehrává v poněkud přátelštější atmosféře voňavého jara a léčivých bylin. V obou dvou románech ale přijdou na scénu postavy, které jsou klasickými literárními antihrdiny.

 

Fanatická bylinkářka Anna

Začneme románem Do tmy, na jehož rozjezd budete potřebovat maximální dávku odhodlání a výdrže. Anna Bolavá v něm vypráví příběh osamělé a nemocné ženy, která svůj život zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin. V případě Anny se však nejedná o volnočasovou aktivitu nebo klasické “babské” hobby, ale o nutkavou potřebu a závislost, která hraničí s obsesí a vyvrcholí ve zničující manické stavy. To však není vše. Během vyprávění se objevují další detaily Annina života, prozrazuje na sebe stále víc, i přesto však čtenářům nějaký celistvý obraz o její bytosti uniká. Důležité momenty a postavy Annina života se totiž v příběhu objevují jako krátké záblesky, jejichž úkol je okolnosti jejího chování a prožívání pouze naznačit, nikoliv definitivně vysvětlit. Velká část je tak ponechána na čtenářově fantazii.

 

Tajemné postavy a vražda v románu Ke dnu

Výraznou změnou u druhého románu je počet postav, příjemným čtenářským osvěžením je oproti debutu Do tmy také detektivní zápletka, díky níž se vyprávění hned od začátku pořádně rozjede. Místo jara a sběru léčivek se ocitáme v mrazivé noci na konci listopadu, kdy je v močálech na kraji města nalezena mrtvá manželka doktora Diviše. Toho už sice známe z předchozího románu, bohužel ne natolik, abychom ho v kauze “zavražděná manželka” mohli s klidným svědomím označit za nevinného. Mezi obyvateli se rozjíždí řada spekulací a pomluv, Divišovi přitom vůbec nepomáhá veřejné tajemství, že své manželce odjakživa zahýbal a hlavně že je jeho milenka Miluška Bartáková těhotná. Jak jsem ale naznačila na začátku, postav je v románu více, žádná z nich ale bohužel není hrdinou či hrdinkou, kterými byste se chtěli stát. Prostředí maloměsta i charakter postav jsou vykresleny ve vší své surovosti, nechybí ani hororové scény a momenty, ve které moje nálada výrazně poklesla. To, co má s románem Do tmy společného, je pak množství otazníků, které v čtenářově hlavě zanechá.

 

I když předchozí řádky mohou působit apokalypticky, depresivně a sžíravě, mým záměrem nebylo vás od četby odradit, naopak. Knihy Anny Bolavé sice patří mezi náročnější a “hutnou” literaturu, o to intenzivnější je ale zážitek, který ve vás zanechají. Dle hodnocení ostatních čtenářů si dovolím tvrdit, že jsem nebyla jediná, na kterou příběhy působily ještě několik týdnů poté, co jsem je dočetla.

Za Knihy.cz

Milena Toman

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *