10 knih, které v roce 2019 ožijí ve filmu
6.12.2018
Jeden kopeček šmoulový a devadesátková nostalgie
10.12.2018

Elena Ferrante je fenomén současné literární scény. Po celosvětově úspěšné tetralogii Geniální přítelkyně se její fanoušci nakonec letos na podzim dočkali vydání i prvotiny s názvem Tíživá láska. Kdo se Eleny Ferrante po téměř dvou tisíc stranách její nejslavnější série ještě nenasytil, má příležitost se touto novinkou dokrmit. Otázkou je, zda mu z toho bude dobře.

Obrázek “typické” Itálie s azurovým mořem, romantickými večeřemi a jižanskou pohodičkou čtenáře určitě nečeká. Stejně jako tomu bylo u Geniální přítelkyně, pouští se Ferrante do hlubokých analýz lidských životů a charakterů, které v případě Tíživé lásky nejsou žádná brnkačka. Na rozdíl od slavné tetralogie jsou však autorčina oblíbená témata nahuštěná na necelé dvoustovce stránek, takže je pro čtenáře nachystána dost intenzivní emoční nálož. A ta se odpálí hned od začátku.

Pětačtyřiceti letá hrdinka Delia se po letech vrací do Neapole na pohřeb své matky Amalie, která záhadně utonula v den Deliiných narozenin. V rodném městě se kromě bolestných povinností ohledně matčiny pozůstalosti musí vyrovnávat s traumatickými vzpomínkami na násilnického otce a hlavně nepříjemným překvapením v podobě dlouholetého rodinného přítele Caserta. Ten, jak se postupně ukazuje, trpí dost bizarní sexuální úchylkou a s matkou Delie se před její smrtí pravidelně setkával.

Ukázka:

Máma se utopila v noci 23. května, na moje narozeniny, v moři naproti lokalitě nazývané Spaccavento, pár kilometrů od Minturna. Právě v těch místech jsme si na konci padesátých let, to s námi otec ještě žil, pronajímali v létě pokoj v jednom venkovském stavení a celý červenec nás všech pět spalo na několika málo rozpálených metrech čtverečních. My holky jsme si každé ráno vypily čerstvé vejce a po pěšinách z hlíny a písku jsme se vydaly zkratkou mezi vysokým rákosím koupat se v moři. Tu noc, co máma umřela, slyšela majitelka toho stavení, která se jmenovala Rosa a už překročila sedmdesátku, jak někdo klepe na dveře, ale neotevřela, protože se bála zlodějů a vrahů.

Vedle detektivní zápletky, v nichž se Delia snaží přijít na to, zda Caserta nemá se smrtí její matky něco společného, se hlavní děj koncentruje okolo lehce pomateného stavu hlavní hrdinky, na kterou v Neapoli čeká nelítostný střet s minulostí, jíž se vytrvale a prozatím úspěšně vyhýbala. Proto tvrzení, že si Ferrante hlavní hrdinku pozvala na psychoanalytické lůžko, kde se odhalí i ty nejhlouběji uložené vzpomínky a popřené nechutnosti, není vůbec přehnané.

Hlavních témat je ale určitě víc. Kromě složitého vztahu mezi matkou a dcerou, je to také “proklepnutí” italské společnosti, z níž si Ferrante “vypíchla” problematiku ženského postavení a machismu. Zabývá se také otázkami, jaký vliv má rodina na budování naší identity a polemizuje nad tím, zda nám neláskyplné rodičovské chování nezablokuje možnost žít smysluplný a naplněný život.

Tížívá láska je příběhem s obrovským literárním a tematickým potenciálem: dcera, která pátrá po tom, kdo byla její matka, aby pochopila, kým je ona sama. Množstvím podivných úchylek a balancováním mezi minulostí a současností z ní ale Ferrante vytvořila ne úplně snadný čtenářský zážitek, ze kterého můžou být čtenáři a hlavně fanoušci Geniální přítelkyně poněkud zmatení. Na druhou stranu to, co se s vydáním Tíživé lásky definitivně potvrdilo, je nesporný fakt, že italská múza Eleny Ferrante je v evropském i světovém měřítku literární unikát.

 

Za Knihy.cz

Milena Toman

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *