14 nejoriginálnějších dárků pro knihomoly
26.11.2018
Tma, mráz a samota. Vítejte v novém hororu Josefa Kariky
30.11.2018

Je tu někdo, kdo ještě v životě o Paulovi Coelhovi neslyšel? Asi těžko. Tento brazilský spisovatel se totiž několik let drží na příčkách nejprodávanějších autorů světa a od vydání Mágova deníku a Alchymisty jdou jeho knihy na dračku. Co rok, to novinka, co kniha, to extra dávka beletristicko-filozoficko-náboženské moudrosti. Výjimkou není ani jeho nejnovější autobiografický román, ve kterém čtenáře zahrnuje detaily o bouřlivých “sedmdesátkách”, které Paulo coby vlasatý a nespoutaný hipík komplet procestoval. A nebude chybět ani pár dávek LSD.

Román začíná velmi poutavě. Coelho v něm lehce pohádkově vypráví dějiny hipísáků, a to včetně toho, co poslouchali, četli, kam a za kolik cestovali a ano, zmiňuje se také o drogách, kterými si sem tam svou čerstvě vydobytou svobodu zpestřili. Brzy na to začíná svůj vlastní příběh, čtenáře ale možná překvapí, že pro zachování odstupu a spolehlivé míry objektivity o sobě vypráví ve třetí osobě, své skutečné jméno si však ponechal. Hlavními postavami jsou tedy Paulo a Karla, Paulo jakožto mladý Brazilec hledající “světlo a pravdu” a Karla, nizozemská, mírně tvrdohlavá bohyně, která se s Paulem setká na náměstí Dam v Amsterdamu, v samotném centru hnutí hippies. Po pár dnech Karla svým vesmírným šarmem Paula přesvědčí, aby se místo do Londýna, který si Paulo přál navštívit, vydal společně s ní do nepálského Káthmándú. A tak si jednoho dne kupují jízdenky za pouhých 70 dolarů a vydávají se tzv. “kouzelným autobusem” vstříc novým dálkám a zážitkům.

Ukázka:

Září rok 1970 byly letenky velmi drahé a cestovat letadlem mohla jen elita. To ale nebyl případ obrovského zástupu mladých lidí, o nichž tradiční sdělovací prostředky informovaly pouze v souvislosti s jejich vzhledem: měli dlouhé vlasy, nosili barevné oblečení, nemyli se (což byla lež, ale mladí noviny nečetli a staří věřili jakékoliv zprávě útočící na ty které považovali za “hrozbu pro společnosti a dobré mravy”). Zavržena byla celá generace vzdělaných chlapců a dívek, jež se snažila probojovat se životem pomocí nemravností a “volné lásky”, jak se pohrdavě říkalo.

Jejich osobní výpověď a tajemství, jež se s každou kapitolou víc a víc odhalují, jsou sice nejzajímavější, Coelho ale v příběhu neopomíná ani ostatní cestující s jejich vlastními příběhy, minulostí a pohnutkami. Čím více se tak čtenář blíží konci knihy, tím víc hipísáckých postaviček poznává. Nosným prvkem je pak moment, kdy se v příběhu nečekaně vylíhne love story, a to jak skončí, romanticky naladěný čtenář určitě nečeká.

Hipík je román plný snění, touhy po poznání a svobodě, který obálkou i obsahem dozajista vytváří kvanta pozitivní energie, na můj vkus ale Paulovy filozofické úvahy, citáty a poučení už po všech předchozích knížkách působí místy trošku těžkopádně. Nepochybně se ale jedná o inspirativní dílo, které burcuje čtenáře k větší odvaze a spontánnosti a za jehož pomoci Paulo Coelho na závěr předává to nejdůležitější poslání: Kdo chce pochopit svět, musí se naučit dívat vlastníma očima.

Za Knihy.cz

Milena Toman

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *