Antarktický vědec pobodal kolegu, který mu neustále prozrazoval konce knih
1.11.2018
Magická prvotina české japanoložky
5.11.2018

Romantická a tajemná Andorra

Taky máte pocit, že se v poslední době s knižními novinkami roztrhl (obří) pytel? Na mě se teda sype jedna za druhou a nad výběrem toho, co za to stojí a co doporučit, zažívám těžká dilemata. To dnešní jsem vyřešila tak, že píšu rovnou o dvou knihách, které jsem právě dočetla. Takže dokud jsou dojmy nejčerstvější, vrhnu se na to.

Román Neviditelná republika od Joana Perugy u nás vydalo nakladatelství Paseka a na rovinu přiznávám, že můj zájem byl tentokrát umocněn pestrobarevnou obálkou a anotací, která slibovala 1) lehce detektivní příběh, 2) vášnivou bibliofilku a 3) jako hlavního hrdinu Barcelonou unaveného novináře. S myšlenkou že “za jedno odpoledne nemám co dělat” jsem diskvalifikovala další tituly z mých “must read” hromádek a vrhla se na to. No dobře.

Nepochybuji o tom, že na přenádherné Andoře Matka Země svými nejlepšími dary určitě nešetřila, na můj vkus si ale Peruga na těch romantických ódách o “líbezném zákoutí” v Pyrenejích dost ujel. K lyričnosti a složitosti textu snad dodám ještě to, že jsem se po pár stránkách musela podívat, v kterém roce Peruga knihu napsal a zda stále žije.

I přesto, že samotný děj i zápletka jsou ve srovnání s literárním “mainstreamem” fakt originální (novinář Miguel se zamiluje do knihovnice Marie a společně pátrají po ztracené knize anglické cestovatelky Marian Eyrové) a dokonce jsem se začala těšit, jak to všechno dopadne, nakonec převládá pocit, že jsem se ve všech těch našňořených kudrlinkách, přeslazených dialozích a epesních básnických přirovnáních ztrácela. Knihu jsem nakonec dočetla a zavřela s pocitem, že se hodí spíše pro specifický okruh literárních fajnšmekrů a zasněné romantiky, ke kterým ještě zdaleka nepatřím.

 

Aristokrata po čtvrté a stále zábavná

Zato v pořadí čtvrtá Aristokratka od Evžena Bočka je přísně oddechové čtivo, reprezentující mé vysněné mozkové tlačítko “turn off”, které v některých dnech zoufale postrádám. Pokud to máte stejně a přejete si u knížky zasmát a hlavně “vypnout”, pak je pro vás tato novinka ideální.

V románu s názvem Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka tentokrát Boček rozpracoval vtipný propletenec několika zločinů, kterých se dopustí opravdu bizarní postavičky. Ty jsou od začátku do konce hlavním palivem celého příběhu a také důkazem, že smysl pro humor Evžen Boček v předchozích třech dílech ještě zdaleka nevyčerpal.

Menším zklamáním pro fanoušky Aristokratky možná bude poněkud unáhlený konec a někdy až příliš předvídatelné a opakující se vtípky, v mém případě ale knížka svůj účel splnila. Tlačítko “turn off” zafungovalo. Aspoň na chvíli.

Za Knihy.cz

Milena Toman

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *