Problém tří těles – recenze
10.3.2018
Tak dobří, že vás nepřehlédnou – recenze
30.4.2018

Sympatická tmavovláska, Michaela Burdová, je jednou z nejúspěšnějších českých autorek fantasy knih pro děti a mládež. Okouzlená propracovaným světem J. R. R. Tolkiena se do své první knížky pustila v pouhých 16 letech, jen tak na zkoušku, aby zjistila, jestli ji to bude bavit. A ono to klaplo! A co víc – zrodila se velká vášeň pro příběhy plné jednorožců, draků, elfů a dalších mýtických postav – těch dobrých i těch o krapet temnějších… Svou první knížku Míša publikovala už ve svých 19 letech. A spokojené ohlasy čtenářů na sebe nenechaly dlouho čekat. Dnes má na kontě již 13 knih a 2 ebooky – a fantazie a nápady ji stále neopouští. 

 

1. Prozradíte nám, jak probíhá takový typický den jedné z nejúspěšnějších českých autorek fantasy?

Miluju přírodu a klid, takže se podle toho můj den hodně řídí. Ráno vstanu, vyvenčím pejsky, udělám si dobrou snídani a pustím se do psaní. Většinou píšu několik hodin až do oběda. Pak následuje několikakilometrová procházka s pejsky lesem, odpoledne věnuji chvíli propagaci a odpočinku, kdy trávím čas s rodinou, cvičím jógu (teď, když je krásně, tak nejradši venku), nebo si čtu na zahradě. Navečer se opět věnuji psaní.

2. Vzpomenete si ještě, kdy se probudila vaše spisovatelská vášeň úplně poprvé a co ji spustilo?

Jistě, bylo mi 15 a poprvé jsem viděla film Pán prstenů. Do té doby jsem o fantasy ani netušila. Svět J. R. R. Tolkiena mě naprosto uchvátil, zamilovala jsem se do elfů a chtěla jsem víc. Tak jsem objevila fantasy knihy a začala číst. Od té doby se mi v hlavě rodily různé představy a příběhy a pomalu se formoval příběh, který jsem vymyslela už jako malá, když jsem tvořila komiksy. Příběh o posvátných jednorožcích.

3. Za 12 let jste napsala 13 knih a 2 ebooky, kde nejčastěji čerpáte inspiraci?

Asi hlavně v přírodě. Hodně a ráda chodím na procházky a nechávám myšlenky plynout nebo si naopak představuji různé scény z knihy. Inspiruje mě ale i četba nebo sledování filmů či seriálů nebo prohlížení obrázků na internetu. První nápad na knihu ale vždycky přijde sám. Prostě mě to zničehonic napadne.

4. Začátkem dubna vám vyšla nová kniha – Dcera hvězd, můžete nám ji trošku více přiblížit? V čem se odlišuje od vaší dosavadní tvorby?

Myslím si, že Dcera hvězd je temnější než mé předešlé knížky, objevují se v ní hororové prvky a také je tam mnohem méně milostné lásky. Myslím, že příběh je hodně spletitý, nejde o klasický boj dobra a zla ani o záchranu světa. Hrdinové mají své vlastní cíle a osudy, které se vzájemně proplétají, aniž by si to přáli. Protože mám ráda záporáky, dostali v tomto příběhu dost velký prostor. Žádný z hrdinů vlastně není tak úplně kladný.

5. Jedná se údajně o jednu z vašich nejtemnějších knih. Vyvíjí se vaše knížky zároveň se čtenáři, kteří na nich „vyrůstali“?

Spíš ne, píšu podle toho, co mě zrovna nejvíc baví. Před Dcerou hvězd jsem vydala Snížkova dobrodružství pro čtenáře od 10 let. Je asi pravda, že mé knihy budou dál spíš temnějšího rázu pro starší mládež, ale ráda bych se mezitím opět vrátila i k té pohádkovější fantasy pro menší. Navíc plánuji i thriller pro dospělé. Prostě píšu to, co mě zrovna baví.

6. Je nějaké poselství, které byste ráda svým čtenářům předala právě prostřednictvím vašich knih?

Určitě. Myslím, že od začátku se v mých knihách prolíná poselství ohledně úcty k přírodě a zvířatům. Mnoho čtenářů mi i psalo, že díky mým knížkám jinak vnímají přírodu a že si jí víc váží, což pro mě opravdu moc znamená. V Dceři hvězd se například objevuje téma hledání sama sebe, čímž si myslím prošel každý z nás. A každý z nás je jedinečný a měl by se přijmout a mít rád takový, jaký je.

7. Patříte k denním snílkům? Není obtížné pustit své postavy a příběhy z hlavy a vrátit se ke každodenní rutině?

Někdy to těžké je. Vždycky se snažím do svého psaní maximálně ponořit a o to těžší je potom vrátit se do reality. Ale už jsem si zvykla. Ráda sním a představuji si krásné věci, třeba naplnění svých snů.

8. Na Databazi knih je většina vašich knih v červené kategorii, tedy mezi těmi s nejlepším hodnocením, čekala jste takovou odezvu od čtenářů?

Rozhodně ne. Ze začátku jsem si moc nevěřila a hodně jsem se bála negativních reakcí. Dnes se těším z každé pozitivní zprávy, z každého ohlasu od svých čtenářů a jsem nadšená, že si mé knížky vedou tak dobře.

9. Máte nějaký příběh, který schováváte doma v šuplíku, ale nikdy jste ho nevydala?

Ano, pár jich mám, ale nejsou dokončené. Spíš jsou to takové rozdělané nápady. K některým se hodlám vrátit, jsou v pořadí na hotovou knihu.

10. Kdybyste mohla být na jeden den v kůži jakékoliv vaší postavy, která by to byla?

To je hodně těžké. Chtěla bych být elfkou, navíc jsem vždycky milovala jednorožce, takže by mě lákalo stát se Aranis z Poselství jednorožců. Na druhou stranu je mi v současnosti asi nejbližší válečnice bohů Arinala z Dcery hvězd. Ohromně by mě lákalo stát se takto silnou a neohroženou a dokázat být chladná a nemilosrdná. Navíc se přátelí s potomkem draků, což je další plus.

11. Dokážete si představit vaše knihy zfilmované? Kdo by si podle vás měl zahrát právě Arinalu – hrdinku vaší nejnovější knihy?

Určitě dokážu, představuji si to docela často. Je to jeden z mých snů. Celkově si své příběhy v hlavě promítám jako scény z filmu. Kdo by mohl hrát Arinalu… zrovna si nedokážu nikoho představit. Jestli ale budou mít nějaké nápady čtenáři, můžou mi je klidně napsat na mou FB stránku, je to hodně zajímavá otázka…

12. Považujete se za spisovatele, který má svůj svět do puntíku promyšlený, anebo píšete naprosto spontánně?

Vždycky mám své příběhy dopředu promyšlené. Nejdřív vymyslím celý příběh, děj, kapitoly, hlavní zápletky, všechno si sepíšu, udělám poznámky a osnovu a pak začínám psát. Samozřejmě se můžou zápletky nebo nějaká část děje v průběhu psaní změnit, nebo mě napadne nový nápad nebo zvrat, a tak předělávám. Ale základ mám vždy promyšlený.

13. Skončila někdy nějaká vaše kniha jinak, než jste si původně představovala?

Je pravda, že u Křišťálů moci jsem neměla příliš jasno, jak příběh zakončím. Ačkoli jsem měla 4. díl Minotaura naplánovaný dopředu, tak nějak se mi pod rukama sám vyvíjel. Smrt jedné z nejdůležitějších postav – Sorgana – mě napadla také trošku spontánně, ale už při psaní 3. dílu. Hodně jsem nad tím pak přemýšlela. Jinak si myslím, že všechny mé knížky skončily tak, jak jsem si přála.

14. Máte raději smutné, nebo veselé konce?

Jako čtenář mám radši šťastné konce, protože postavám držím palce a chci, aby všechno dobře dopadlo. Jako spisovateli se mi ale lépe tvoří smutné konce. Trošku se vyžívám v tom, když můžu nechat hrdiny trpět (smích).

15. Poslední z našich otázek, které 3 knížky byste označila za své nejoblíbenější a doporučila je ostatním k přečtení?

Mám spoustu oblíbených knížek, takže je těžké vybrat jen tři. Ale asi to jsou Píseň krve od A. Ryana, Řekni lituji od M. Robothama a Serafína – Příběh draků od R. Hartmanové.

Michaela Burdová DOPORUČUJE:

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *