Povídání o knihách: JANA KUŽELOVÁ
Publikováno: 18.7.2017
Jana Kuželová je úspěšná blogerka po třicítce. Skvěle všem dokazuje, že blog nemusí být jen pro náctileté. Rozebírá témata, která zaujmou většinu žen každého věku. V dnešní době její blog patří k jednomu z nejoblíbenějších na našem malém českém rybníčku. A po vydání knihy „Já, blogerka: Žena 30 +“ samotná autorka ještě vzrostla na popularitě. Zeptali jsme se jí proto, čí vlastně to byl nápad převést blog do knižní podoby a jestli plánuje knižní pokračování. Více se už dozvíte v samotném článku.

 

1. Když se o vás snaží člověk na internetu zjistit více informací, tak mu jako první vyskočí vaše dvě stránky – ta osobní blogerská (jsemzena.eu) a profesní (janakuzelova.cz), kde nabízíte své služby od fotografie, přes copywriting až marketing. Která z těchto vašich činností je tou hlavní, co vás naplňuje a živí?

Přiznám se, že je velmi těžké propojovat koníčky s nutností se nějak živit. Bylo by skvělé, kdyby mi k tomu stačil blog a psaní.  Bohužel, zatím je to nereálné, takže mojí hlavní činností je marketing / foto /copy. Jsem OSVČ, spolupracuji se menšími firmami a živnostníky, kteří často potřebují služby širokého rozsahu a nemohou si dovolit platit specialisty pro každou službu zvlášť, nebo investovat do služeb agentury. Také fotím na zakázku, to zas převážně pro koncové zákazníky. Svatby, portréty a tak podobně.

 

2. Jak vás napadlo vydat z vašich článků knihu, nebo co konkrétně Vás k tomu vedlo?

Nenapadlo to mne samotnou. Oslovilo mne nakladatelství Grada s tím, že se jim blog zdá zajímavý a knižní vydání by mohlo oslovit ještě širší veřejnost.

 

3. Je v knize něco navíc, co čtenáři u vás na blogu nikde nenajdou?

Tak minimálně to jsou fotky, které se na blogu ani neobjevily. Pak je to určitě nějaký článek. A naopak. Na blogu je toho spousta, co se bohužel do knihy nevešlo.

 

4. Jak na vydání knihy reagovalo vaše blízké okolí?

Nadšeně. ?

 

5. Téměř každý čtenář a milovník psaného slova zastává názor, že ten pravý požitek má jen z papírové knihy. Je to i jeden z vašich důvodů proč jste se rozhodla vydat z vašich online článků na blogu knížku?

Jak jsem zmínila, vydat blog knižně nebyl až tak můj plán. Ale jsem moc ráda, že se tak mohlo stát. Už právě z důvodu, že papírová kniha ve mně spíše evokuje relaxaci, na rozdíl od  „mobilních appek“ ve kterých  nejčastěji prohlížíme blogy a podobné. Ty ve mně evokují spíše multitasking a schopnost zabít několik much jednou ranou ? Hodí se zejména když máme někde prostoj, třeba v čekárně u doktora, nebo v tramvaji cestou do práce.

 

6. Spolupracovala jste s nakladatelstvím Grada i na vizuální podobě knížky, která je plná citátů a fotek, nebo bylo vše v jejich režii a vy jste viděla až hotovou finální verzi?

Kdyby byla kniha celá v mé režii, vypadala by asi úplně jinak. ?  Grada se mnou některé věci konzultovala a určitě si vždy vyslechla můj názor. Každopádně, finální výsledek je především dílo nakladatelství. A já jsem to akceptovala.

 

7. Chystáte se vydat další knížku v podobném duchu nebo si dokonce pohráváte s myšlenkou úplně jiného žánru?

Samozřejmě, jakmile vydáte jednu knihu, určitě se nabízí úvaha, zda tímto směrem vede cesta. Na blogu od té doby přibylo tolik nových příspěvků, že by to už nyní vydalo na díl druhý. ? Přemýšlela jsem i o tom, zda bych dokázala napsat něco jiného. Román pro ženy, povídky, něco v tom smyslu… Odpověď neznám. Ale právě proto si to možná zkusím. Výzvy mne lákají.

 

8. Co byste jako zkušenější a také úspěšnější autorka poradila našim čtenářům, kteří by taky rádi za nějaký čas vydali svou vlastní knihu?

Tedy, vůbec se necítím jako osoba fundovaná k rozdávání rad na toto téma. ? Ale takový můj minirecept na vlastní sen, který se dá aplikovat nejen na vydání knihy, by asi zněl:

Drž si svůj sen. Přemýšlej o něm. Rozvíjej ho. Hledej pro něj cesty. Zkoušej jej zrealizovat. Zlepšuj se v provedení. Uč se od druhých. Možná se  mu někdy budeš cítit na míle daleko a dokážeš spoustu úplně jiných věcí, ale pokud se ho nevzdáš, sám si tě najde.  

 

9. Kdybyste si měla vybrat, tak co byste si v dnešní době plné „jůtuberů“ zvolila – dráhu bloggerky nebo vlogerky? Zaregistrovali jsme totiž pár vašich online videí a zajímalo by nás, k jaké stránce se spíše přikláníte.

S videem koketuji již velmi dlouho. V současné době má velký dopad, zejména u mladší generace. Takže se nabízí myšlenka to alespoň zkusit. Bohužel, často mi připadá, že si zveřejňovaný obsah nezaslouží až takovou viditelnost, jaká mu je na youtube dopřávána. A to je možná důvod, proč nejsem vloger. Neumím s takovou samozřejmostí a přirozeností mluvit o věcech, které mi připadají triviální. A zatím mne nenapadl způsob, jak do videí promítat obsah blogu. Možná je obsah youtube definován právě tím, jaká skupina lidí jej nejčastěji používá. Takže je otázka, zda by vůbec snaha o jiná témata měla úspěch. Každopádně, youtube, stejně jako blog, nebo další sociální sítě – jsou nástrojem pro sebevyjádření. Nelze říci, že bych se k něčemu přikláněla, protože každá forma má něco do sebe. Jde spíš o volbu, jak se dotyčnému (a skrze co) vyjadřuje nejlépe. Nebo jakým nástrojem půjde jeho myšlenka co nejlépe vyjádřit.

 

10. A nakonec, které tři knížky patří k vašim srdcovým záležitostem a ráda byste je doporučila ostatním k přečtení?

Jééé tři srdcovky? To bude těžké. V každém životním úseku jsem tíhla k trochu jiné literatuře. Mám moc ráda knihy Khaleda Hosseini, což je americký prozaik afghánského původu. Všechny jsou top. Poslední jsem četla „A hory odpověděly“. Z lehčích žánrů se mi v poslední době moc líbila kniha P.S. od A.Geislerové. Z trilerů mne naposledy hodně nadchla volně navazující řada od T.R. Smithe – nejvíce asi Dítě č. 44.

 

Tipy na čtení:

 

Další články z kategorie

RECENZE: Bolestivý, ale krásný příběh o touze někam patřit

RECENZE: Bolestivý, ale krásný příběh o touze někam patřit

Americký jih šedesátých let. Atmosféra je napjatá a těžko dýchatelná. Černoši nesmí chodit do stejných obchodů, restaurací, škol a kostelů jako spořádaní občané s bílou pletí. Za hranicemi takového nehostinného světa vyrůstá Kya. Místo idylického dětství však ze zchátralé chatrče uprostřed bažin nejdřív odejde máma, pak sourozenci a nakonec i otec. Zůstane jen ona. S kým bude sdílet radost z nalezeného ptačího pera? Komu ukáže své akvarely nebo řekne o první lásce? A především kdo ji bude hájit před silně zaujatou...

RECENZE: To se může stát jen ve filmu

RECENZE: To se může stát jen ve filmu

Pamatujete si na scénu z filmu Prázdniny, ve které Cameron Diaz běží v lodičkách zasněženou krajinou a Jude Law pláče štěstím, když mu padne do náručí? Nebo jak Bridget Jonesová pobíhá po poloprázdné ulici jen v kalhotkách a tílku a hledá pana Darcyho? Všeříkající pohled z očí do očí, pár zamilovaných slov, polibek hodný Oscara a šťastný konec. Zbožňuji tyhle filmy. Co na tom, že je to klišé? Stejně si je pustím do konce roku alespoň pětkrát. Skutečný život ale není remake filmu Láska nebeská a naše druhá polovička...

RECENZE: Kde přesně začíná nevěra?

RECENZE: Kde přesně začíná nevěra?

Manželé Carlo a Margherita jsou nerozlučným párem. Mají mezi sebou ten druh vztahu, kde jsou si sobě navzájem nejlepšími přáteli i milenci. Na první pohled všechno klape. A přesto oba dva touží po někom jiném. Po jednorázovém uspokojení. Po chvilkovém úniku ze stereotypu. Je lepší překročit hranici a bojovat s výčitkami svědomí, nebo odolat a ptát se po zbytek života „co kdyby“? Stejnou otázku si pokládá italský spisovatel a držitel několika literárních cen Marco Missiroli. Jeho poslední román Věrnost je záležitostí, o...

RECENZE: Být ženou není jednoduché. Být matkou už vůbec ne.

RECENZE: Být ženou není jednoduché. Být matkou už vůbec ne.

Jak chutná bezstarostnost? Jako gelato s příchutí čokolády a lískových oříšků? Jako sluncem zalitá pláž a mořské vlny převalující se přes bosé nohy? Přichází bezstarostnost předtím nebo potom, co přijdeme z práce, nakoupíme, uvaříme, uklidíme, pomůžeme napsat úkoly a políbíme děti na dobrou noc? Nebo se ten blažený pocit nenávratně vytratil z našich životů? Odpověď hledá francouzská blogerka a spisovatelka Serena Giuliano v románu Ciao bella. Typicky letní kniha jako dělaná do parného odpoledne je takovým koktejlem....

RECENZE: Nový Backman je dramedy o osamělosti, potřebě blízkosti a komplikovaných vztazích

RECENZE: Nový Backman je dramedy o osamělosti, potřebě blízkosti a komplikovaných vztazích

Každý z nás mám svůj vlastní „smutný příběh“. Zamčený na tři západy v zaprášeném šuplíku, zastrčený někde hluboko v duši, kam se moc často nechodí. Když se zdá, že jsme na ten šuplík zapomněli, tak přijde spisovatel Fredrik Backman, autor knih Muž jménem Ove nebo Medvědín, s další novinkou, nekompromisně zámek vypáčí a připomene, že nikdy není pozdě na otevírání starých ran. Úzkosti a jejich lidé se poťouchle tváří jako komedie, ale bulet budete ještě týden po dočtení. Připravit… pozor … emocionální horská dráha se dává do...

RECENZE: Osmi set stránkový gigant slibuje magii, draky i tisíc let staré tajemství

RECENZE: Osmi set stránkový gigant slibuje magii, draky i tisíc let staré tajemství

Fanoušci knižní série Kostičas od britské spisovatelky Samanthy Shannon již několik let netrpělivě vyhlížejí vydání dalšího dílu. Sama autorka však jde cestou „kdo si počká, ten se dočká“ a místo pokračování celosvětově úspěšné série přišla po delší době odmlky se samostatným příběhem. Převorství u pomerančovníku je více jak osmi set stránkový gigant a slibuje magii, draky, tisíc let staré tajemství a epickou bitvu mezi dobrem a zlem.   Svět se připravuje na návrat zla   Mezi východem a západem velké říše panují...

RECENZE: Osud dokáže být krutý i k těm nejdobrosrdečnějším

RECENZE: Osud dokáže být krutý i k těm nejdobrosrdečnějším

Krutý mráz a nikdy nekončící zima sužují zapadlý kraj na severu země. Domy chudých obchodníků jsou schované pod nadýchanou sněhovou pokrývkou a ve stínech temného lesa tiše vyčkávají bytosti z dávných legend. Naomi Novik, autorka neméně známé knihy Ve stínu hvozdu, se znovu vydává ve stopách slovanské mytologie. Na motivy příběhů, které si vyprávíme už odnepaměti, napsala pohádkou šmrncnutý příběh V zajetí zimy, kde se ženy umí zachránit samy a místo čekání na kouzelný polibek od prince berou do rukou meč a jdou se...

RECENZE: Vraždy, co se řeší nad šálkem černého čaje a táckem koláčků

RECENZE: Vraždy, co se řeší nad šálkem černého čaje a táckem koláčků

To se takhle sejde Frankenstein, Jekyll & Hyde, doktor Moreau, Van Helsing a Sherlock Holmes. To není začátek suchého britského vtipu, ale novinka Případ alchymistovy dcery od spisovatelky Theodory Gossové. Čistokrevné viktoriánské dobrodružství navozuje atmosféru šestákových románů A. C. Doyla a před slavného detektiva pokládá další téměř neřešitelný případ. Záhady, mrtvoly, zaplivaný Whitechapel a nelidská monstra na každém rohu. Pánové ať si drží klobouky, dámy nechť si připraví čichací sůl … je čas vyřešit pár...

RECENZE: Je suis Sandra

RECENZE: Je suis Sandra

Prostá brněnská devčica Sandra, její prostější přítel Mirunek a snobský nepřítel Johannes, nebo možná naopak slavný přítel Johannes a sprostý nepřítel Mirek, kamarádka Zorka jako přítelkyně i nepřítelkyně současně, tchyně, Brno a na pár minut i rodiče a americký detektiv - to jsou všecky postavy prvotiny Šalina do stanice touha od Ivy Hadj Moussa (knížka napsána česky, nejde o překlad, jméno paní autorka vyvdala), která v Brně studovala i pracovala. A žádnou z těch postav - tedy až na Brno a čtenářky asi i na Brada Pitta -...

RECENZE: Novinka Holly Bourne přimíchá do šedivé reality trochu duhy

RECENZE: Novinka Holly Bourne přimíchá do šedivé reality trochu duhy

Jsme všichni sněhové vločky? Na to se ptá ve své nové knize britská spisovatelka Holly Bourne. Ta není v psaní žádným nováčkem a na kontě má několik úspěšných knih – pár měsíců stará novinka A jak se vám líbím teď? nebo román o holčičím přátelství Už jsem normální?!? z roku 2017. Spisovatelčiným ústředním tématem je duševní zdraví mladých lidí. Tentokrát je to okořeněné o vysoce (ne)sympatickou vypravěčku Olive. Dám vám hned několik důvodů, proč byste se měli zrovna do této knihy vysloveně zabouchnout. Olive je normální...