Povídání o knihách: JANA KUŽELOVÁ
Publikováno: 18.7.2017
Jana Kuželová je úspěšná blogerka po třicítce. Skvěle všem dokazuje, že blog nemusí být jen pro náctileté. Rozebírá témata, která zaujmou většinu žen každého věku. V dnešní době její blog patří k jednomu z nejoblíbenějších na našem malém českém rybníčku. A po vydání knihy “Já, blogerka: Žena 30 +” samotná autorka ještě vzrostla na popularitě. Zeptali jsme se jí proto, čí vlastně to byl nápad převést blog do knižní podoby a jestli plánuje knižní pokračování. Více se už dozvíte v samotném článku.

 

1. Když se o vás snaží člověk na internetu zjistit více informací, tak mu jako první vyskočí vaše dvě stránky – ta osobní blogerská (jsemzena.eu) a profesní (janakuzelova.cz), kde nabízíte své služby od fotografie, přes copywriting až marketing. Která z těchto vašich činností je tou hlavní, co vás naplňuje a živí?

Přiznám se, že je velmi těžké propojovat koníčky s nutností se nějak živit. Bylo by skvělé, kdyby mi k tomu stačil blog a psaní.  Bohužel, zatím je to nereálné, takže mojí hlavní činností je marketing / foto /copy. Jsem OSVČ, spolupracuji se menšími firmami a živnostníky, kteří často potřebují služby širokého rozsahu a nemohou si dovolit platit specialisty pro každou službu zvlášť, nebo investovat do služeb agentury. Také fotím na zakázku, to zas převážně pro koncové zákazníky. Svatby, portréty a tak podobně.

 

2. Jak vás napadlo vydat z vašich článků knihu, nebo co konkrétně Vás k tomu vedlo?

Nenapadlo to mne samotnou. Oslovilo mne nakladatelství Grada s tím, že se jim blog zdá zajímavý a knižní vydání by mohlo oslovit ještě širší veřejnost.

 

3. Je v knize něco navíc, co čtenáři u vás na blogu nikde nenajdou?

Tak minimálně to jsou fotky, které se na blogu ani neobjevily. Pak je to určitě nějaký článek. A naopak. Na blogu je toho spousta, co se bohužel do knihy nevešlo.

 

4. Jak na vydání knihy reagovalo vaše blízké okolí?

Nadšeně. ?

 

5. Téměř každý čtenář a milovník psaného slova zastává názor, že ten pravý požitek má jen z papírové knihy. Je to i jeden z vašich důvodů proč jste se rozhodla vydat z vašich online článků na blogu knížku?

Jak jsem zmínila, vydat blog knižně nebyl až tak můj plán. Ale jsem moc ráda, že se tak mohlo stát. Už právě z důvodu, že papírová kniha ve mně spíše evokuje relaxaci, na rozdíl od  „mobilních appek“ ve kterých  nejčastěji prohlížíme blogy a podobné. Ty ve mně evokují spíše multitasking a schopnost zabít několik much jednou ranou ? Hodí se zejména když máme někde prostoj, třeba v čekárně u doktora, nebo v tramvaji cestou do práce.

 

6. Spolupracovala jste s nakladatelstvím Grada i na vizuální podobě knížky, která je plná citátů a fotek, nebo bylo vše v jejich režii a vy jste viděla až hotovou finální verzi?

Kdyby byla kniha celá v mé režii, vypadala by asi úplně jinak. ?  Grada se mnou některé věci konzultovala a určitě si vždy vyslechla můj názor. Každopádně, finální výsledek je především dílo nakladatelství. A já jsem to akceptovala.

 

7. Chystáte se vydat další knížku v podobném duchu nebo si dokonce pohráváte s myšlenkou úplně jiného žánru?

Samozřejmě, jakmile vydáte jednu knihu, určitě se nabízí úvaha, zda tímto směrem vede cesta. Na blogu od té doby přibylo tolik nových příspěvků, že by to už nyní vydalo na díl druhý. ? Přemýšlela jsem i o tom, zda bych dokázala napsat něco jiného. Román pro ženy, povídky, něco v tom smyslu… Odpověď neznám. Ale právě proto si to možná zkusím. Výzvy mne lákají.

 

8. Co byste jako zkušenější a také úspěšnější autorka poradila našim čtenářům, kteří by taky rádi za nějaký čas vydali svou vlastní knihu?

Tedy, vůbec se necítím jako osoba fundovaná k rozdávání rad na toto téma. ? Ale takový můj minirecept na vlastní sen, který se dá aplikovat nejen na vydání knihy, by asi zněl:

Drž si svůj sen. Přemýšlej o něm. Rozvíjej ho. Hledej pro něj cesty. Zkoušej jej zrealizovat. Zlepšuj se v provedení. Uč se od druhých. Možná se  mu někdy budeš cítit na míle daleko a dokážeš spoustu úplně jiných věcí, ale pokud se ho nevzdáš, sám si tě najde.  

 

9. Kdybyste si měla vybrat, tak co byste si v dnešní době plné „jůtuberů“ zvolila – dráhu bloggerky nebo vlogerky? Zaregistrovali jsme totiž pár vašich online videí a zajímalo by nás, k jaké stránce se spíše přikláníte.

S videem koketuji již velmi dlouho. V současné době má velký dopad, zejména u mladší generace. Takže se nabízí myšlenka to alespoň zkusit. Bohužel, často mi připadá, že si zveřejňovaný obsah nezaslouží až takovou viditelnost, jaká mu je na youtube dopřávána. A to je možná důvod, proč nejsem vloger. Neumím s takovou samozřejmostí a přirozeností mluvit o věcech, které mi připadají triviální. A zatím mne nenapadl způsob, jak do videí promítat obsah blogu. Možná je obsah youtube definován právě tím, jaká skupina lidí jej nejčastěji používá. Takže je otázka, zda by vůbec snaha o jiná témata měla úspěch. Každopádně, youtube, stejně jako blog, nebo další sociální sítě – jsou nástrojem pro sebevyjádření. Nelze říci, že bych se k něčemu přikláněla, protože každá forma má něco do sebe. Jde spíš o volbu, jak se dotyčnému (a skrze co) vyjadřuje nejlépe. Nebo jakým nástrojem půjde jeho myšlenka co nejlépe vyjádřit.

 

10. A nakonec, které tři knížky patří k vašim srdcovým záležitostem a ráda byste je doporučila ostatním k přečtení?

Jééé tři srdcovky? To bude těžké. V každém životním úseku jsem tíhla k trochu jiné literatuře. Mám moc ráda knihy Khaleda Hosseini, což je americký prozaik afghánského původu. Všechny jsou top. Poslední jsem četla „A hory odpověděly“. Z lehčích žánrů se mi v poslední době moc líbila kniha P.S. od A.Geislerové. Z trilerů mne naposledy hodně nadchla volně navazující řada od T.R. Smithe – nejvíce asi Dítě č. 44.

 

Tipy na čtení:

 

Další články z kategorie

RECENZE: Nebudete stíhat kontrolovat Instagram, dýchat ani žít…

RECENZE: Nebudete stíhat kontrolovat Instagram, dýchat ani žít…

Představte si, že marně hledáte novou práci, ale jedna nezajímavá nabídka střídá druhou. Vy sníte o práci knihovníka v bradavické knihovně, ale zatím to vypadá na zástupce manažera oddělení mražených potravin. A najednou BUM! Mezi nepřeberným množstvím nabídek Úřadu práce je „výzkumník významných historických událostí v příslušné době“. Smlouva na dobu určitou, plat mizerný, pracovní doba nekonečná a podmínky „mírně“ vražedné. Pak je tady ještě jeden detail, který personalistka zapomněla zmínit. Pokud vám pracovní náplň...

“Miluji songy se silným příběhem v pozadí,” říká Kateřina Dubská

“Miluji songy se silným příběhem v pozadí,” říká Kateřina Dubská

Po poeticky snovém vyprávění o kočovnících a humorných příbězích ze života na samotě u lesa to spisovatelka Kateřina Dubská pořádně osolila! Její novinka Hendrixova kytara je příběhem o vášních, snech i svobodě v nesvobodě. Příběhem, který ji pomohl překlenout další náročné životní období. A na tu správnou strunu určitě zabrnká všem rokerům i milovníkům vydatných příběhů... Co znamená hudba pro Kateřinu a jaký je její největší guilty peasure song?Vy jste tak trochu spisovatelský chameleon. Na kontě máte už pět naprosto...

RECENZE: Když se smutek zhmotní a nechce se hnout

RECENZE: Když se smutek zhmotní a nechce se hnout

Stačí jediná zmínka, že spisovatelka Alena Mornštajnová chystá další knihu a český literární rybníček je cobydup vzhůru nohama. Její první letošní román Listopád vyvolával emoce ještě dřív, než vůbec stačil dorazit do tiskárny. A víte co? Na předsudky tentokrát není místo, on si veškerou tu chválu a uznání a ovace více než zaslouží. Ukrývá v sobě hodně silný příběh, zhmotňuje smutek, vztek i naši vlastní nedávnou historii a nadto dokáže zažehnout obrovskou sílu k životu. Co by se stalo, kdyby …? Kdyby se události listopadu...

RECENZE: Svět, ve kterém vaše černé svědomí vyřeší miska jídla

RECENZE: Svět, ve kterém vaše černé svědomí vyřeší miska jídla

Existuje svět, ve kterém vaše černé svědomí vyřeší miska jídla. Kde se za temných nocí toulají po ulicích bytosti s cejchem vypáleným do jazyka a vlastní duši plní proviněními ostatních. Říká se jim pojídači hříchů. Pokud takový pojídač sní například zapečeného úhoře, duši zemřelého oprostí od hříchu sekýrování. Co na tom, že nebožka byla po celý život pěkná megera. Její hřích přejde na pojídače a ona může odpočívat v klidu a míru na věky věků. Dveře do takového světa otevírá Pojídačka hříchů, novinka od americké...

RECENZE: Cesta na hřbitov a zase zpátky

RECENZE: Cesta na hřbitov a zase zpátky

Zaklapnete knížku po poslední stránce a přemýšlíte, o čem doopravdy byla. U Hrobaře to rozhodnutí máte jednoduché: o přátelství. O přátelství muzikantů jedné kapely, přerostlých kluků, kteří toho spolu zažili za 20 roků opravdu hodně. Pár dávno vydaných alb, pár povedených koncertů, spousty vystoupení po městysech a dědinách okolo krajského města, vystoupení, která nestačí ani na zaplacení života, drahně alkoholu, drogy lehčí a drsnější, groupies okresního formátu, přefiknuté partnerky kolegů (i když zrovna o tomto...

RECENZE: Miluje, ale neví koho. Chce, ale neví co. Proto se rozhodl zastavit.

RECENZE: Miluje, ale neví koho. Chce, ale neví co. Proto se rozhodl zastavit.

Leo Gazzarra trpí nevýslovným pocitem zbytečnosti. Dny tráví nicneděláním po kavárnách, večery v přítomnosti rádoby přátel a alkoholu, noci si nepamatuje a ráno se probouzí v cizím bytě a v cizí posteli. V kapse mu cinká pár mincí, z práce dostal výpověď. Miluje, ale neví koho. Chce, ale neví co. Proto se rozhodl zastavit. Život, tu nudnou a bezbarvou a ohranou všehochuť, znuděně sledovat jen zpoza oken. Rozhodl se neúčastnit se ničeho. Nechat protékat život a všechno...

RECENZE: Je možné i uprostřed největší tmy zahlédnout barvy?

RECENZE: Je možné i uprostřed největší tmy zahlédnout barvy?

Českého čtenáře může jen a jen potěšit, když ústředním motivem knihy zahraničního spisovatele je naše maličká země i s důležitými historickými milníky. Spisovatelka Favel Parrett je původem z Austrálie, její kořeny však sahají až k nám. Jak sama říká, bytu jejích prarodičů v Melbourne rezonovala velká tapeta Pražského hradu i spousta českého křišťálu. Bylo to jako cestovat do Evropy, ač ji do té doby nikdy nenavštívila. Částečně autobiografickému románu A v srdci láska předcházely dvě kratší povídky vydané v místních...

RECENZE: Když se bílá magie promění v experiment na lidech…

RECENZE: Když se bílá magie promění v experiment na lidech…

Železo, tma, vůně kolomazi, chřestění přemnoha ozubených koleček, cvakání a klapání složitých mechanismů. To je zcela nový neokoukaný svět Roberta J. Bennetta, autora veleúspěšné série Božská města. Stvořil svět nazdařbůh poslepovaný ze zakouřených propletenců podmáčených slumů i čisťounkých ulic vládnoucí elity. Takže pokud vás zrovna chytla slina po příběhu líznutém steampunkem, kyberpunkem a majícím tendenci jít do kopru bez zbytečných průtahů, pak vezměte do rukou právě Čaropisce!   Svět, v němž žije Sancie...

RECENZE: Bolestivý, ale krásný příběh o touze někam patřit

RECENZE: Bolestivý, ale krásný příběh o touze někam patřit

Americký jih šedesátých let. Atmosféra je napjatá a těžko dýchatelná. Černoši nesmí chodit do stejných obchodů, restaurací, škol a kostelů jako spořádaní občané s bílou pletí. Za hranicemi takového nehostinného světa vyrůstá Kya. Místo idylického dětství však ze zchátralé chatrče uprostřed bažin nejdřív odejde máma, pak sourozenci a nakonec i otec. Zůstane jen ona. S kým bude sdílet radost z nalezeného ptačího pera? Komu ukáže své akvarely nebo řekne o první lásce? A především kdo ji bude hájit před silně zaujatou...

RECENZE: To se může stát jen ve filmu

RECENZE: To se může stát jen ve filmu

Pamatujete si na scénu z filmu Prázdniny, ve které Cameron Diaz běží v lodičkách zasněženou krajinou a Jude Law pláče štěstím, když mu padne do náručí? Nebo jak Bridget Jonesová pobíhá po poloprázdné ulici jen v kalhotkách a tílku a hledá pana Darcyho? Všeříkající pohled z očí do očí, pár zamilovaných slov, polibek hodný Oscara a šťastný konec. Zbožňuji tyhle filmy. Co na tom, že je to klišé? Stejně si je pustím do konce roku alespoň pětkrát. Skutečný život ale není remake filmu Láska nebeská a naše druhá polovička...