Na českém rybníčku se najde mnoho těch, kteří sní o kariéře spisovatele. My pro vás proto vyzpovídali jednoho z těch, kterým se to podařilo. Richard Skolek, pochází z Brna a vydal více než 5 knih, které se těší oblibě spousty čtenářů. Richard se nevěnuje jenom psaní, ale pohrává si i s překlady, korekturou či tlumočnictvím na různých akcích. Něco bližšího o něm a psaní se můžete dozvědět právě v našem rozhovoru…

1. Většina lidí vás zná jako spisovatele či překladatele, několik z nich ví, že se dále zabýváte korekturou textů s tlumočnictvím. Ale málo kdo, už by si vás spojil s lektorem kurzů pro tvůrčí psaní. Upřímně, která činnost z těchto všech vás osobně nejvíce baví. Ale hlavně, která vás nejlépe uživí?

Kdyby to bylo možné, dal bych hlavní důraz na psaní. To u nás ale bohužel nejde, takže se živím hlavně překládáním, a k tomu ještě pořádám kurzy tvůrčího psaní. K psaní se snažím přistupovat tak profesionálně, jak je to v této situaci možné, a uspořádat si život tak, abych mohl každý den nejméně hodinu psát, a zároveň si nemusel dělat starosti, z čeho příští měsíc zaplatím nájem.

2. Může se do vašich kurzů tvůrčího psaní přihlásit kdokoliv, nebo děláte nějaký přijímací pohovor formou esejí či povídek?

Nedovedu si představit kurz tvůrčího psaní se „vstupním testem“, ani jsem o žádném podobném nikdy neslyšel. Přihlásit se může kdokoliv.

3. Co byste poradil začínajícím autorům, kteří již mají sepsaných pár stránek a chtěli by je někdy vydat do světa?

Dvě věci, které dnes nejsou příliš populární, ale člověk se bez nich neobejde – pokoru a trpělivost. Funguje tu určitá autorská slepota, to, co napíšete, vás musí bavit, ale nikdy to není tak dobré, jak si myslíte. A je to tak v pořádku, jen je potřeba s tím počítat. Hodně začínajících autorů dnes „buduje značku“, pokud máte ovšem skutečně napsaných jen pár stránek, to, že si říkáte „spisovatel“, vás dál neposune.

4. Jaký máte názor na české spisovatelské prostředí? Dá se porovnat s tím světovým, nebo jste spíše toho názoru, že máme ještě co dohánět.

„České spisovatelské prostředí“ je velmi široký pojem a to světové znám jen z doslechu, netroufám si to nějak hodnotit.

5. Víme, že jste již napsal několik knížek, které měly mezi čtenáři úspěch. Chystáte se v letošním roce vydat další?

Nezáleží to na mně – knihy se k vydání připravují i několik let a od chvíle, kdy autor podepíše smlouvu, nad tímto procesem ztrácí veškerou kontrolu – ale pokud vše půjde dobře, měly by před letošními Vánocemi vyjít bohatě ilustrované veršované pohádky O princi Valibukovi a princezně Drobničce.

6. Věnujete se delší dobu cizím jazykům. Neuvažujete vydat knihu i v některém z nich a dostat se tak za české hranice?

Jedna moje kniha přeložená je – básnická sbírka Vzdechy a povzdechy vyšla v anglickém překladu pod názvem Gasps and Sighs. V zásadě si však myslím, že to nemá cenu; pracuji na tom, abych se zlepšoval jako český autor, rozptylovat se překlady (které z podstaty věci nemohou mít srovnatelnou kvalitu) nemá smysl. Hodně autorů tady hledá nějakou zkratku, český trh je jim malý, ale pokud vaši knihu nechtějí u nás, je téměř jistota, že její překlad nebudou chtít v zahraničí.

7. Jakou nejlepší a nejhorší reakci jste doposud na vaše knihy zažil?

Nejlepší reakcí pro mě je, když mi nějaký čtenář řekne nebo napíše, že se ke knížce vrací. V tomto ohledu je zdá se nejpodařenější Moudré z nebe. Co se týče nejhorších reakcí, ty úplně nejkritičtější si shromažďuji na svých stránkách (http://www.richard-skolek.cz/antireference) a mezi čtenáři i účastníky kurzů tvůrčího psaní to má velký ohlas, protože mi často říkají, že je opravdu baví. Přijde mi zcestné dávat si na stránky nebo na knihu nějaké pozitivní reakce a doporučení, to je takový ten americký styl, u nás máme krásnou a dlouhou tradici sebeironie, takže jsem se rozhodl vyzkoušet „domácí“ přístup. A zdá se, že funguje.

8. V roce 2015 jste vydal knihu Moudré z nebe, která je psaná formou dětského deníku. Jaká na ni byla reakce rodiny a přátel?

Rodina to moc nesleduje a nijak se k tomu nevyjádřila, ohlasy čtenářů byly velmi příznivé (kniha se také velmi záhy dočkala druhého vydání, což je dost neobvyklé).

9. Je o vás všeobecně známo, že humorný styl psaní vám jde velice dobře. Chcete do budoucna psát podobné knihy, nebo byste rád vyzkoušel jiný žánr?

Já vlastně žánr s každou knihou měním. I v rámci těch humorných knih mám sbírku fejetonů, sbírku epigramů, a pak Moudré z nebe, a každá z nich je jazykem a stylem jiná než ty ostatní. S pohádkami je to stejně – Jak Medvěd Bručimír všechno zapomněl je jeden dlouhý souvislý příběh, Zkraťsifous aneb Pohádky na dobré ráno jsou naopak kratší pohádky, které na sebe většinou nenavazují, O princi Valibukovi a princezně Drobničce jsou veršované pohádky a má zatím poslední dopsaná kniha, Ňaf a Fňuk, jde zase úplně jiným směrem než ty předchozí.

V tuto chvíli pracuji na prvním dílu románové trilogie Nuanua, která se odehrává ve fiktivním světě inspirovaném Havajskými ostrovy a Austrálií, žánrově bych to přiřadil k fantasy.

10. A úplně nakonec, mohl byste nám prozradit, jaké jsou vaše tři oblíbené knížky, které byste doporučil našim čtenářům?

Na literatuře mě fascinuje to nepřeberné množství příběhů, takže k přečteným knihám se vracím jen výjimečně. Místo tří knížek si proto dovolím doporučit tři své nejoblíbenější autory: George Martina, Charlese Dickense a Karla Čapka.

Tipy na čtení: